E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Kdo rozhoduje o ekonomice? Aneb role státu a nadnárodních společností v automobilovém průmyslu na Slovensku

V posledních letech zažívá Slovensko nebývalý ekonomický růst, který je mimo jiné zapříčiněn i bouřlivým rozvojem automobilového průmyslu. Jestli je však tato cesta bezproblémová, již není tak snadné říct. Profesor Petr Pavlínek působící na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a také na Nebraské univerzitě ve svém článku analyzuje rozvoj automobilového průmyslu na Slovensku především s ohledem na roli státu a jeho hospodářské politiky při tomto rozvoji.

Státy v dnešní době lákají na svá území zahraniční investice nadnárodních společností, od kterých si slibují tvorbu nových pracovních příležitostí a příspěvek k hospodářskému růstu a rozvoji. Automobilový průmysl ve střední Evropě a přístup ze strany států v posledních dvou desetiletích je toho zářným příkladem. Slovensko, podobně jako celá střední Evropa, patří do skupiny států, které z hlediska evropského automobilového průmyslu můžeme považovat za periferií integrovanou do západoevropského jádra. Blízkost velkých trhů a levná pracovní síla nahrávají atraktivitě těchto periferních oblastí pro nadnárodní společnosti.

V hospodářské integraci periferií do jádra hraje zásadní roli stát a jeho schopnost přilákat investice nadnárodních společností na své území. Státy střední a východní Evropy agresivně o tyto investice mezi sebou soutěží tím, že nabízejí nadnárodním společnostem co nejvýhodnější podmínky, za jakých na jejich území mohou investovat. Slovensko se této soutěže o investice v automobilovém průmyslu úspěšně zúčastnilo od konce devadesátých let, kdy začalo agresivně lákat zahraniční investory s cílem restrukturalizovat a posílit průmyslovou výrobu na Slovensku. V roce 1998 vznikl státní program na podporu zahraničních investic a rozvoje automobilového průmyslu. Program nastavoval velmi atraktivní investiční pobídky pro investory a kromě jiného mířil i na vzdělávání a dostavbu infrastruktury. Čísla za dvacetileté období 1993-2013 jsou ohromující: nárůst vyrobených automobilů z 3000 na 980 000 ročně, což ze Slovenska děla největšího výrobce osobních aut na hlavu a 19. na světě v počtu osobních aut. Export související s automobilovým průmyslem tvoří 26 % celkového slovenského vývozu. Vstup do Evropské unie v roce 2004 tento růst výrazně urychlil. Většina z továren je vlastněna zahraničními firmami, které byly lákány na nízké daně, levnou pracovní sílu a další štědré investiční pobídky.

Základní otázkou, kterou si profesor Pavlínek ve svém článku klade, je, do jaké míry průmyslová politika státu a jeho hospodářský rozvoj založený na zahraničním kapitálu mají šanci zlepšit relativní hospodářské postavení takových států a hospodářsky je přiblížit na úroveň vyspělých zemí. Zatímco pozitivní příspěvek zahraničního kapitálu ke krátkodobému hospodářskému růstu a růstu národního produktu na hlavu je nepochybný, viděno perspektivou globálních hodnotových řetězců nebo globálních výrobních sítí není situace ve slovenském automobilovém průmyslu zdaleka tak jednoznačně pozitivní, jak se na první pohled může zdát. V hierarchii firem se většinou jedná o montovny, tedy továrny nižšího řádu, které se specializují na činnosti s relativně nízkou přidanou hodnotou a mají malou šanci na posun ve firemní hierarchii ke složitějším činnostem, realizaci výzkumu a vývoje. Většina komponentů pro montáž je dovážena ze zahraničí. Při hospodářských krizích jsou takové montovny náchylnější k uzavření nebo přesunu do zahraničí. Koncentrace zahraničních investic na západním Slovensku, kde je lokalizováno 74 % sídel firem, přispívá k  nerovnoměrnému hospodářskému rozvoji.

Článek analyzuje roli státu při úspěšném lákání tří velkých automobilek na Slovensko: německého Volkswagenu, francouzské PSA a jihokorejské KIA. Autor ukazuje, jak stát postupně zvyšoval pobídky zahraničním investorům, které se v případě automobilky KIA vyšplhaly na 86 000 amerických dolarů za každé vytvořené pracovní místo. KIA si doslova diktovala podmínky, za kterých na Slovensku u Žiliny nakonec investovala. Investice KIA je podle Pavlínka příkladem, kdy téměř veškeré výhody plynou pouze investorovi na úkor státu, daňových poplatníků či domácích podniků. Ukazuje tak slabou vyjednávací pozici státu při vyjednávání s velkými zahraničními investory.

Rozhovory s řediteli slovenských i zahraničních firem překvapivě ukázaly, že přes snahu o maximální vstřícnost státu k nadnárodním společnostem je postoj vlády k automobilovému průmyslu hodnocen negativně více než polovinou oslovených nadnárodních společností. U domácích firem je to 75 %, což nepřekvapuje, protože většina státních investičních pobídek plyne velkým zahraničním firmám. Základním negativem státní hospodářské politiky akcentovaným zahraničními podniky je nedostatek kvalifikovaných pracovníků v technických oborech na Slovensku, zatímco domácí firmy jsou zvyklé pracovat s dostupným lidským kapitálem.

Kde působí zkoumané automobilky? Rozmístění automobilek na Slovensku - tedy zejména v jeho západní části. Zdroj: Článek autora.

Automobilový průmysl na Slovensku zaměstnává přímo 60 000 a nepřímo vytváří další 140 000 pracovních míst, přesto je nezaměstnanost na Slovensku stále vyšší (12 %, 2015) než je průměr OECD. Ve vztahu státu a nadnárodních společností mají jasně navrch nadnárodní společnosti, v rozhovorech i explicitně zaznívalo, že ke členům vlády mají velké zahraniční firmy vždy dveře otevřené a dokáží si diktovat podmínky, které Slovensko víceméně plní. Velké automobilky mají takovou hospodářskou moc, že dokáží tvrdě prosazovat svoje zájmy a ovlivňovat hospodářskou politiku státu. Zájmy automobilek však nemusí nezbytně představovat dlouhodobé zájmy celé společnosti. Stát financoval štědré pobídky zahraničním investorům ve stejné době, kdy omezoval investice například na školství, vědu a výzkum, které jsou považovány za základní předpoklad dlouhodobého úspěšného hospodářského rozvoje.

Slovensko je jedním z příkladů států střední a východní Evropy s levnou pracovní silou, které se staly montovnami pro nadnárodní společnosti. Podobná situace však existuje v Česku, Polsku, Maďarsku nebo v Rumunsku. Pro vybřednutí z krátkozraké nízkonákladové strategie však chybí kvalita, která by pomohla zlepšit pozici podniků v hierarchii nadnárodních společností. Na druhou stranu pro firmy jako KIA, PSA a Volkswagen se jedná o velice úspěšnou strategii, která zvyšuje jejich zisky a konkurenceshopnost pomocí přesunu výroby do zemí, kde se to velkým společnostem vyplácí. Například Volkswagen má na Slovensku o 79,4 % nižší hodinové kompenzace. Z tohoto pohledu je rozvoj automobilového průmyslu na Slovensku a ve zbytku střední Evropy především úspěchem nadnárodních společností nežli úspěchem těchto zemí, jak je často mylně prezentováno. Nadnárodní společnosti do těchto států úspěšně přesunuly svoji technologii, organizaci a způsob výroby. Budoucnost automobilového průmyslu na Slovensku a ve střední Evropě bude nadále zcela záviset na přesunu technologií, know-how a kapitálu z vyspělých zemí. Rozvoj automobilového průmyslu tak výrazně zvýšil ekonomickou závislost Slovenska na zahraničním kapitálu, který bude vždy hájit v prvé řadě svoje vlastní zájmy. Z dlouhodobého hlediska zisky ve formě dividend daleko převýší počáteční investice a odčerpají hodnotu vytvořenou na Slovensku do zahraničí. Přesun hodnoty a zisků ze střední Evropy do vyspělých zemí, který například již pozorujeme i v Česku. Výrazně ztěžuje snahy těchto zemí se ekonomicky dotáhnout na vyspělé země a bude je udržovat v podřadném ekonomickém postavení v rámci evropské a světové ekonomiky.

PAVLÍNEK, P. (2014): Whose success? The state–foreign capital nexus and the development of the automotive industry in Slovakia. European Urban and Regional Studies 10, s. 1-23.

Tomáš JANÍK


Publikováno: Pátek 11.12.2015 00:35

Akce dokumentů