Kde padají v Krkonoších laviny?
Krkonoše jsou sice naše nejvyšší hory, mezi kategorie velikánů ale nepatří. Přesto ani zde nejsou nebezpečné sněhové laviny výjimkou a mají na svědomí lidské životy. Kudy laviny skutečně padají a kde hrozí, že padat začnou, zkoumali vědci z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR a Pardubické univerzity. Výsledkem jejich práce je mimo jiné mapa, na jejímž zpracování se podíleli Lucie Červená a Jakub Lysák z Katedry aplikované geoinformatiky a kartografie naší fakulty.
Sněhové laviny během zimního období neohrožují jen obyvatele ve vyšších pohořích, ale padají i v našich horách, například v Krkonoších nebo v Jeseníkách. Jedná se tedy o chráněné oblasti mimo prostor s lidským osídlením. Tím pádem jsou u nás laviny monitorovány zejména Horskou službou s cílem určit rizikové oblasti a informovat turisty pohybující se v horách, nicméně nemusí být tolik brány v potaz při územním plánování.
Míra náchylnosti území k pádu laviny závisí především na sklonu svahu – nejnáchylnější jsou svahy o sklonu mezi 25 a 55 stupni. Dalším faktorem je drsnost terénu: Například vzrostlý les vzniku lavin zabraňuje. Pokud ale lavina vznikne nad ním, tak ji nezastaví. V našich nejvyšších horách se průměrná sněhová pokrývka pohybuje mezi jedním a třemi metry. Tento údaj je však díky převažujícím směrům větru a reliéfu velmi proměnlivý. Převážně západní vítr vyfoukává sníh z hřebenů, a ten se pak dostává na východní svahy. Laviny v Krkonoších pravidelně padají v 56 drahách, od roku 1961 je jich zaznamenaných celkem 1132 a mají na svědomí podle dostupných zdrojů 40 mrtvých od roku 1918.
Autoři na základě modelu terénu a vegetačního krytu identifikovali místa s příznivými podmínkami pro pád lavin. Též hledali možné budoucí místa vzniku lavin v případě vykácení současných lesních porostů. Dále pak na základě záznamů z dosavadních zmonitorovaných lavin sestavili jejich velikostní klasifikaci a na základě numerického modelu vyhodnotili, jak se budou při pádu chovat (např. jestli bude lavina spíše užší, nebo širší). Z celkové plochy Národního parku (550 km2) je stálým pádem ohroženo 1 % území a potenciálně další 2 %. Celkem tedy netvoří velký podíl, nicméně přes tato území vede několik skialpinistických či běžkařských tras. Jedinou budovou v této zóně je chata Děvín v Modrém dole, kterou lavina v roce 2015 minula jen o 20 metrů.
Tyto závěry společně s názornou mapou mohou pomoci lépe naplánovat, kudy by měly vést bezpečné lyžařské a turistické trasy. Dále jsou výsledky využitelné i pro Horskou službu a ochranářský a lesnický management Národního parku Krkonoše.
Tomáš JANÍK
Publikováno:
Čtvrtek 13.04.2017 10:40
Akce dokumentů