Kam se podělo agrolesnictví?
Spojení pěstování dřevin spolu se zemědělskou výrobou, jak rostlinnou, tak živočišnou, má již historickou tradici. Za hlavní výhody se považují především zvýšený obsah půdních živin, změna mikroklimatu a ochrana půdy. Jaké bylo agrolesnictví na území Česka v minulosti a jak je na tom dnes? Na to se blíže podívali Jana Krčmářová z Etnologického ústavu AV ČR a Leoš Jeleček z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje.
Agrolesnictví může mít mnoho podob, přičemž je značně ovlivněno přírodními podmínkami dané lokality. Může se jednat o spojení orné půdy, luk a pastvin s ovocnými sady situovanými v nížinách, taktéž o kombinaci luk a pastvin s produkcí dřeva ve vyšších polohách.
S využitím Stabilního katastru autoři poodkryli historickou minulost a současnost tohoto krajinného prvku na území Česka a okolních států od poloviny 19. století s ohledem na vliv přírodních a kulturních faktorů. V rámci Stabilního katastru bylo vyčleněno deset kategorií využití krajiny, které byly zařazeny mezi agrolesnictví. Jednalo se o ornou půdu s ovocnými stromy, s révou, s olivovníky, žďárové zemědělství, louky s ovocnými stromy, s produkcí dřeva, vinice s ovocnými stromy, s olivovníky, pastviny s ovocnými stromy a s produkcí dřeva. Úrodnost půdy v jednotlivých katastrálních územích byla stanovena na základě současných cen zemědělské půdy vycházejících z tzv. BPEJ (bonitovaná půdně ekologická jednotka). Byla využita také data o hustotě zalidnění a převažujících jazykových skupinách.
Výsledky ukázaly, že většina kategorií agrolesnictví se nacházela i na území Česka (kromě orné půdy s olivovníky, orné půdy s révou a vinice s olivovníky). Největší zastoupení přitom představovaly pastviny s produkcí dřeva a louky s produkcí dřeva. Na druhou stranu nezaujímalo agrolesnictví rozlehlé plochy, v průměru 2,4 % katastrálního území a 3,6 % zemědělské půdy. Zároveň byla prokázána závislost jednotlivého krajinného využití a vliv přírodních i kulturních faktorů. Jako určující faktory se ukázaly úrodnost půdy a hustota obyvatelstva.
Od druhé poloviny 19. století, kdy v Česku začala tzv. technicko-vědecká revoluce zemědělství (mj. jeho postupné mechanizací, chemizací a dalšími inovacemi), nastalo pomalé vymizení agrolesnictví. Studie však prokázala jeho historický výskyt na našem území, dlouhou tradici a ekonomický význam. Zároveň je možné ho považovat za hospodaření budoucnosti, jelikož v současné době dochází na mnoha místech Evropy k jeho znovuobjevení a zvyšujícímu se zájmu z důvodu mnoha přínosů nejen ekologických, jako je ochrana proti erozi, zadržení vody v krajině, zvyšování biodiverzity, obsahu půdních živin i snižování tzv. „uhlíkové stopy“, ale také finančních.
Kateřina FRAINDOVÁ
Publikováno:
Pondělí 05.02.2018 12:45
Akce dokumentů