Je předměstí bezpečné místo k životu?

Kde autoři sbírali data a jaké využili metody na jejich zpracování? Ve výzkumu se autoři zaměřili na Pražský metropolitní region a vyšli z vymezení tohoto území do zón, jak můžeme vidět na obrázku (vychází z dřívějšího vymezení týmu z knihy Sociální proměny pražských čtvrtí). Na základě údajů z Českého statistického úřadu a Policejního prezidia České republiky mohli poté porovnat míry kriminality v těchto zónách. Zároveň zvolili šest obcí v zázemí Prahy, kde došlo v nedávné době k velké výstavbě nových domů (na obrázku černě), ve kterých provedli na přelomu let 2010 a 2011 vlastní výzkum (dotazníkové šetření), celkově s 615 obyvateli nové výstavby. Autoři výzkumu využili metody chí kvadrát testu pro určení vztahu mezi charakteristikami respondentů a jejich vnímáním kriminality a bezpečnosti a rovněž různé typy logistické regrese na určení modelů popisujících faktory zvyšující a snižující pocit bezpečí v suburbiích. 

Obrázek: Rozdělení Prahy a okolí do zón a vybrané obce pro dotazníkové šetření (černě), Zdroj: autoři výzkumu

Co do bezpečnosti ve srovnání s různými částmi Prahy je v suburbiích nízká míra celkové kriminality, zejména v porovnání s historickým jádrem či vnitřním městem Prahy. Zřejmé jsou ale rozdíly mezi různými druhy trestných činů: zatímco násilná kriminalita kopíruje trend celkové kriminality a pohybuje se na nízké úrovni, zatíženost trestnými činy páchanými na majetku se liší. Zatímco v období 2000–2002 předměstí dosahovala jedné z nejvyšších úrovní vloupání ze sledovaných oblastí, v období 2009–2011 se zatíženost snížila na polovinu (i vlivem výrazného snížení počtu vloupání do chat). Na druhou stranu vloupání do rodinných domů ve zkoumaném období dramaticky stouplo a dosahuje jednoznačně nejvyšších hodnot ve zkoumané oblasti. Tento trend lze spojovat i s procesem suburbanizace probíhajícím v zázemí Prahy, pro který je charakteristická výstavba rodinných domů, stěhování obyvatel do zázemí a navazující změny ve fyzických, sociálních, ale i dopravních charakteristikách území. 

Jak vnímají samotní obyvatelé bezpečnost v suburbiích? Podle výsledků studie se většina respondentů cítí v lokalitě bydliště (předměstí) bezpečně (87 % dotázaných). Starší respondenti (55 a více let) považují lokalitu za méně bezpečnou, naopak studenti a obecně mladší lidé (15–24 let) se zde cítí bezpečněji. Zajímavé je, že oproti jiným studiím v tomto případě není patrný výrazný rozdíl mezi muži a ženami. Rozdíly se ale ukazují v závislosti na délce pobytu: respondenti, kteří v lokalitě žijí v době do dvou let, ji považují za bezpečnější než ti, kteří zde žijí déle. 

V případě krádeže majetku roste obava z ní s věkem respondenta, což koresponduje s výsledky zahraničních výzkumů a poukazuje na odlišnou důležitost, ale i vlastnictví majetku v různém věku. Rozdíl v pociťovaném strachu podle pohlaví se liší pouze v případě krádeže aut či věcí z aut, přičemž ženy pociťují menší strach než muži. V případě násilných trestných činů koresponduje jejich nízký výskyt v suburbiích s nízkým strachem z nich, přičemž mladší lidé (15–24 let) pociťují větší strach z přepadení, obtěžování či konfliktů než lidé starší, což koresponduje se zahraničními výzkumy odkazujícími na roli životního stylu a riziku expozice k těmto činům. V komunitách, kde si sousedé více vypomáhají, je pak vnímání strachu z vybraných násilných trestných činů ještě menší.

Předměstí tedy ze srovnání s ostatními částmi Pražského metropolitního regionu vycházejí v oblasti výskytu kriminality a pociťování strachu velice dobře, což může být jeden z důvodů, proč se jedná o populární lokality pro bydlení a pro život. 

TEMELOVÁ, J., NOVÁK, J. a J. JÍCHOVÁ (2016): Safe life in the suburbs? Crime and perception of safety in the new residental developements in Prague’s hinterland, Czech Republic. European Urban and Regional Studies, 23, 4, 677–696.

Markéta RŮŽIČKOVÁ