Jak silný je vztah mezi krevními parazity ptáků a krevsajícím hmyzem?
Ke své existenci potřebují hemosporida jak obratlovce, tak hmyzí hostitele, přičemž vykazují různou míru specificity vůči svému hostiteli. Obratlovci jim slouží pouze jako mezihostitel, kdežto krevsající hmyz představuje konečného hostitele, ve kterém probíhá pohlavní část jejich životního cyklu. Hemosporida napadají velké množství druhů dvoukřídlého hmyzu: Plasmodium se vyvíjí v komárech (čeleď Culicidae), Haemoproteus v tiplících (čeleď Ceratopogonidae) a kloších (čeleď Hippoboscidae) a Leucocytozoon především v muchničkách (čeleď Simuliidae).
Většina studií se zaměřuje na fázi probíhající v ptácích, kdežto publikace Petra Synka se zabývá fází odehrávající se v hmyzu a sílou specializace parazita na tohoto hostitele. Terénní část výzkumu probíhala na lokalitě na Šumavě, kde již dlouhá léta stejný tým z Přírodovědecké fakulty monitoruje hýla rudého (Carpodacus erythrinus), v tomto případě tedy mezihostitele. Krevsající hmyz specializující se na ptáky byl chytán poblíž instalovaných klecí se zebřičkami a křepelkami. Celkem bylo odchyceno přes 2800 jedinců patřících k 15 druhům hmyzu. Parazité pak byli určováni s pomocí molekulárních metod (sekvenováním DNA) a následným porovnáváním získaných sekvencí s dostupnými informacemi uloženými v genových databázích.
Celkově bylo nalezeno pět linií patřících k rodu Haemoproteus, tři k Leucocytozoon a jedna linie rodu Plasmodium. Mezi nimi byly také tři nové linie, které se jednotlivě nejvíce blížily dřívějším nálezům u různých druhů ptáků v Čechách, Africe a Švédsku. Parazitické linie měly také často stejné hostitele, přičemž u jednoho druhu hmyzího hostitele byly nalezeny až čtyři linie jednoho rodu nebo i dva různé rody. Na druhé straně tři linie rodu Haemoproteus byly nalezeny u více než jednoho druhu hmyzu. Někteří parazité byli již na stejné lokalitě zaznamenáni dříve u ptačích hostitelů, ale například hemosporida nejběžněji se vyskytující u hýla rudého nebyla u hmyzu překvapivě vůbec nalezena.
Objev dvou linií rodu Haemoproteus jak u hmyzu, tak u ptáků naznačuje, že k jejich přenosu dochází pravděpodobně v této lokalitě a jejím okolí. Naopak jiné linie jsou běžně nacházeny také u ptáků ve vzdálených evropských oblastech (Španělsko, Finsko), což ukazuje, že objasnit, kde, kdy a jak k přenosu parazita dochází, bude mnohem složitější.
Tím se otevírá pole pro další výzkum, který může odhalit mnoho dalších zajímavostí o vztazích parazita a hostitele (míře specializace parazita na hostitele), geografickém výskytu jednotlivých linií parazitů a jeho příčinách, například i vlivu ptačích migrací.
Darina Koubínová
Akce dokumentů