Jak se vzájemně ovlivňují naše šelmy?
Krajina střední Evropy byla v průběhu staletí výrazně změněna zemědělstvím a urbanizací, původní přirozené habitaty byly fragmentovány a jejich rozloha se zmenšila. To mohlo právě vehnáním vyšších koncentrací původních i nepůvodních druhů na menší a izolovanější plochy navýšit vnitrodruhové i mezidruhové interakce jedinců. Biologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, Přírodovědecké fakulty UK a Jihočeské univerzity se pokusili zjistit, jak se jednotlivé druhy masožravců v současné fragmentované kulturní krajině ovlivňují.
Důsledkem zvýšené mezidruhové kompetice může být i vyhynutí kompetičně méně silného druhu. Mezi další rizika patří řetězová reakce v potravním řetězci po vyhynutí vrcholového predátora – který obvykle mívá nízké populační hustoty a může být k extinkci v případě fragmentace habitatu náchylný. Jeho absence může vést k přemnožení drobných či středně velkých predátorů, které vrcholový predátor původně reguloval, a poklesu populačních hustot až úplnému vyhubení jejich kořisti. Konkurující si druhy se mohou extinkci vlivem přímé kompetice vyhnout rozdílným výskytem, zejména při využívání odlišných nik (např. různého typu habitatu, jiné cirkadiánní aktivitě aj.). Jiné procesy ovšem mohou soupeřící druhy vést k velmi podobným schématům výskytu: Ve fragmentované krajině se mohou pouze na malých izolovaných plochách vyskytovat zdroje, které potřebují všechny dané druhy, případně se může na různých místech lišit kvalita a míra dostupnosti těchto zdrojů. Jaké základní mechanismy převládají v naší krajině, u v ČR se vyskytujících šelem?
Foto: Peter Trimming (via Wikimedia Commons)
Vědci za tímto účelem sledovali výskyt lišky obecné, jezevce lesního, kuny skalní a lesní, tchoře tmavého, hranostaje a lasice kolčavy, z nepůvodních druhů pak také ještě feralizované kočky domácí na celkové ploše více než dvou a půl tisících kilometrů čtverečních zemědělské krajiny v jižních Čechách a na jihu Moravy, kde v průběhu staletí došlo k značné redukci v množství a velikosti přirozených biotopů. Šlo o mozaiku polí, pastvin, rybníků, sadů a přirozených habitatů volně propojených koridory vegetace. Výskyt byl zjišťován na různých okrajových strukturách přirozených biotopů (lesní okraje, biokoridory) pomocí pachových stanic: ploch jemné pískovité půdy s pachovým atraktantem uprostřed. Ten slouží pro přilákání jednotlivých druhů šelem. Každé ráno jsou následně sledovány a vyhodnocovány zanechané stopy v půdě pachové stanice. Tento způsob sledování je vhodný proto, že dokáže zachytit i druhy šelem žijících v nízkých populačních hustotách, nemusí se potýkat s rozdílnou denní aktivitou různých druhů a s jejich obezřetností vůči lidské přítomnosti. Na základě takto získaných dat vědci posléze studovali, zda a jakým způsobem se výskyty jednotlivých druhů odchylují od nulového modelu - tedy náhodného rozmístění.
Jelikož není možné rozlišit, zda byly stopy během více dní či na více pachových stanicích v areálu zanechány jedním či více jedinci daného druhu, rozlišovali výzkumníci pouze přítomnost či absenci druhu na lokalitě, nikoli jeho početnost. Kočka domácí mohla vzhledem ke své četnosti v okolí lidských sídel představovat matoucí faktor, proto byly analýzy provedeny jak s jejími daty, tak s vyřazenými údaji o výskytu kočky. Právě kočka domácí se nakonec projevila jako druh nejvíce interagující s ostatními, a to směrem společného výskytu. Jako celek sledované druhy vykazovaly větší míru koexistence, než by předpokládal jeden z typů nulového modelu jejich výskytu. Tyto modely byly použity dva: jeden je konzervativnější v detekci segregace (a právě od něj se reálná data významně lišila), druhý ve zjištění agregované distribuce. To je v souladu s tím, že u našich šelem se projevovala právě spíše agregovanost. Vědci také kontrolovali výsledky na hmotnost zástupců jednotlivých druhů, ta nicméně významný vliv neměla.
A proč se různí masožravci v ČR často vyskytují pospolu? Mezi navržená vysvětlení patří rozmístění kvalitních lovišť s bohatou potravní nabídkou (především drobných savců) či společná preference specifických mikrohabitatů (například strukturně členitých křovin skýtajících vhodnou ochranu před ptačími predátory, kteří mohou ohrožovat zejména menší savce). Okraje lesů a koridory v krajinách s převažující lidskou činností jsou navíc důležitým liniovým prvkem pro pohyb a disperzi (nejenom) šelem. Častý společný výskyt více druhů s kočkou domácí může také indikovat stahování sledovaných šelem k lidským sídlům, kde může být větší hojnost potravy. Potvrzení míry agregace a zjištění přesných mechanismů, které k ní vedou, však už čeká na nové zajímavé studie.
Julie Nováková
Akce dokumentů