Jak se starat o horské lesy Šumavy
Národní park Šumava je relativně často k vidění na předních stranách denního tisku či na obrazovkách domácího televizního zpravodajství. Mnohé vědce, politiky, aktivní a místní obyvatele, zaměstnance Správy Národního parku i těžařských firem zaměstnává otázka, jak Národní park dále spravovat. Doporučení k managementu unikátního území v poslední době zasaženého větrnými kalamitami a přemnožením lýkožrouta lze najít v představovaném článku z pera odborníků na Šumavu z naší fakulty, Zdeňky Křenové a Pavla Kindlmanna, a Vladimíra Zývala z ČZU.
Podobně jako se společnost po roce 1989 vyvíjela velmi dynamicky, je tomu tak i se Šumavou. Unikátní celistvá soustava horských lesů zůstala několik desítek let díky své poloze na hranicích bez větších lidských i jiných zásahů. Po roce 1990 se však situace změnila. Z Národního parku Bavorský les se rozšířil lýkožrout. Téma ochrany přírody v Národním parku Šumava se zúžilo na diskusi „kácet či nekácet“, 25 let trvání NP Šumava znamenalo časté změny v péči o území a z tématu ochrany přírody se stalo atraktivní politické téma. To vše vygradovalo vichřicí Kyrill, jejíž desáté výročí jsme si v lednu 2017 mohli připomenout, a následnou kůrovcovou gradací.
Ačkoliv z vědeckých diskuzí vyplývá, že horský smrkový les je schopen se po přírodních disturbancích jako vichřice či přemnožení lýkožrouta sám obnovit, a že umožnění přirozené obnovy lesa znamená také zachování biodiverzity, na mnoha místech není takový přístup uplatňován. Absence pevných zásad péče o lesy v národním parku vede k aplikaci mnoha různých postupů.
Autory proto zajímalo, jak probíhal management v lesích vlastněných státem a v lesích soukromého vlastníka. Konkrétně šlo o oblast v okolí Modravy v centrální části Šumavy. Část zdejších lesů je vlastněna a spravována obcí Kašperské Hory. Pro hodnocení byla vybrána některá z nejcennější stanovišť zařazených do celoevropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Sledovány byly změny mezi roky 2004 (začlenění Šumavy do soustavy chráněných území Natura 2000) a 2011 (ukončení hlavní kůrovcové gradace po orkánu Kyrill).
Velký podíl sledovaných lesů se nikterak nezměnil – 77 % státem vlastněného a 80 % soukromě vlastněného zůstalo bez velkých změn. Šlo především o místa, která byla již před začátkem sledovaného období ovlivněna kůrovcových žírem, les byl suchý nebo případně asanovaný, a v území odrůstala nová generace lesa.
V provedené analýze leteckých snímků bylo hodnoceno území, ve kterém byly změny stavu lesa zjištěny. Tam panují zjevné rozdíly – bezzásahový režim byl v mnohem větší míře aplikován ve státních lesích (65 % napadeného lesa bylo ponecháno samovolnému vývoji) a holiny vznikly na 13 % napadených lesů, které spravuje stát. Naopak v soukromém lese vzniklo těžbou dřeva mnohem více holin (80 % lesa napadeného lýkožroutem bylo pokáceno a odvezeno) a samovolnému vývoji bylo ponecháno pouze 11,6 % horských smrčin napadených kůrovcem. A to přesto, že soukromý vlastník mohl čerpat finanční kompenzaci.
Autoři shrnují, že přes vědecké doklady úspěšnosti přirozené obnovy horského lesa a významu tohoto přístupu pro zachování biodiverzity neexistence jednoznačné legislativy pro management lesů národního parku umožňuje značně rozdílné způsoby hospodaření státu a soukromých vlastníků.
Tomáš JANÍK
Publikováno:
Čtvrtek 13.04.2017 11:30
Akce dokumentů