Jak se archivuje olovo
Olovo se řadí mezi toxické kovy, a je proto velmi užitečné vědět, odkud se tento prvek v životním prostředí bere, kam se ukládá a jak se třeba v různých materiálech chová. Pro vědce jsou velice zajímavé takzvané geochemické archivy, které obsahují kvalitní záznam o historii ukládání olova pocházejícího z různých zdrojů. Takovým geochemickým archivem mohou být například rašeliniště či dřevní letokruhy, a právě ty jsou předmětem současných vědeckých studií.
Odborným prozkoumáním vybraného archivu lze stanovit množství olova postupně ukládaného na daném místě, a dokonce je možné určit s přesností téměř na rok, kdy k tomuto uložení došlo. Z izotopických poměrů Pb jsou pak vědci schopni zjistit i původní zdroje této kontaminace. Kontaminace však nemusí vždy pocházet jen ze zdrojů nalézajících se v přímé blízkosti archivu. Jsou-li totiž olověné částice velmi malé, mají schopnost putovat atmosférou na opravdu velké vzdálenosti, než se znovu usadí. Není tedy divu, že je pak tento prvek přítomný téměř všude. 
K mobilizaci olova může docházet během různých přírodních procesů, jako je zvětrávání některých hornin, požáry biomasy obsahující Pb, sopečná aktivita či tvorba spreje při mořské hladině. Ale jako u řady jiných prvků je i globální cyklus olova významně ovlivněný lidskou činností. Nemalé koncentrace tohoto prvku se tak do ovzduší dostávají zejména v důsledku zpracování rud, spalováním fosilních paliv nebo erozí kontaminovaných půd. V minulosti byla jeho významným zdrojem automobilová doprava využívající olověné sloučeniny jako příměsi paliv.
Jedna ze zajímavých informací, kterou nám mohou geochemické archivy poskytnout, se týká třeba i začátku používání olovnatého benzinu v České republice. Není totiž známo, kdy přesně se u nás začalo olovo poprvé do benzinu přidávat, ale s pomocí rašelinného profilu či letokruhů to lze odhadnout na rok 1952. V některých zemích se olověné příměsi v automobilovém průmyslu používaly do nedávné minulosti, ale v České republice se od roku 2001 olovnatý benzin přestal používat úplně, což se také v geochemických záznamech projevilo. Jak je tedy vidět, z takového geochemického archivu se dá vyčíst ledacos a ukáže jen čas, co si přečtou budoucí generace vědců z archivů vznikajících v současné době.
Alice Jarošíková
Akce dokumentů