Jak je na tom naše DNA?
Neustálému poškozování DNA se v běžném životě nevyhneme, většinou se jím však nemusíme nijak zvlášť trápit – naše buňky jsou totiž přirozeně nadány schopností vznikající poškození opravovat. Je však tato schopnost vyvinuta u všech jedinců stejně? Nepozbýváme jí aspoň částečně konzumací alkoholu či kouřením? A existuje zde nějaká souvislost se vznikem rakoviny?
Také tyto otázky si vědci pokládali v rámci studie, která měla za úkol zmapovat míru poškození DNA a efektivitu DNA-opravných mechanismů u zdravé české populace. Pozornost se soustředila zejména na jeden typ oprav, tzv. opravy excizní (nucleotide excision repair, NER), při nichž dochází doslova k vystřižení poškozené části DNA z genomu a jejímu nahrazení DNA nepoškozenou.
Výzkumu se zúčastnilo sto naprosto zdravých dobrovolníků, mezi nimiž byli zastoupeni muži i ženy s různými životními návyky a různým výskytem rakoviny v rodině a výsledky byly rozhodně zajímavé. Kromě toho, že byla zjištěna značná variabilita v obou parametrech (poškození DNA i schopnosti je opravovat), podařilo se také najít charakteristické odlišnosti mezi jednotlivými skupinami zkoumaných osob. Muži měli například téměř dvojnásobně vyšší poškození DNA než ženy a podobnou, přibližně dvojnásobnou „převahu“ měli konzumenti alkoholu nad abstinenty. Co se týče schopnosti DNA opravovat, je tato významně zvýšena u lidí, v jejichž rodinné historii se můžeme setkat s nádorovým onemocněním.
V druhé části výzkumu se vědci podívali na celý problém z jiné stránky. Už je nezajímalo, jak je poškození DNA ovlivněno vnějším prostředím, ale chtěli vědět, zda a jak je podmíněno geneticky. Zaměřili se na čtyři geny, které mají co do činění s opravnými mechanismy v naději, že se jim podaří vypátrat souvislost mezi jednotlivými variantami těchto genů (tzv. alelami) a zkoumanými charakteristikami. A jejich snaha byla korunována úspěchem. Dvě genové alely (konkrétně varianty genů XPC a XPA) se totiž opravdu zdají být pevně svázány s procesy týkajícími se DNA poškození a oprav, kterýžto poznatek bude jistě do budoucna využitelný v predikaci a diagnostice nádorových onemocnění.
Ačkoliv nás nashromážděná data a výsledky z nich plynoucí jistě zaujmou, není radno dělat ukvapené závěry. Podobných studií totiž na světě probíhá více a jejich výsledky mezi sebou ne vždy korespondují. Prozatím nezbývá, než se smířit se skutečností, že je tato problematika opravdu komplexní a máme před sebou ještě hodně bádání, než budou naše poznatky v této oblasti ucelené.
Původní článek:
Terezie Imrichová
Akce dokumentů