Jak člověk vnímá krásu a půvab zvířat
Osobitý vkus a smysl pro krásu - mohlo by se zdát, že se jedná o ryze individuální cítění každého člověka, ale minimálně při posuzování vzhledu zvířat tomu tak není. Vnímání zvířecí krásy lidmi je částečně zděděno po dávných předcích ještě z dob, než se lidé rozšířili napříč kontinenty, a tak si toto dědictví v sobě neseme všichni stejně, bez ohledu na národnost či kulturní prostředí.
Ke zjištění, že různí lidé vnímají krásu zvířat podobně, dospěli vědci na základě výzkumu, během něhož obyvatelé různých koutů světa pozorovali fotografie hadů a dle svých sympatií je hodnotili. Dobrovolníci dostali za úkol porovnat fotografie vyobrazující různé hroznýše a krajty, a podle svého estetického dojmu z jejich barvy a vzoru na kůži je měli seřadit od nejhezčích po ty méně sympatické.
Na hady se dá pohlížet různě a hodnotit je lze nejen podle vzhledu, ale i na základě obav z nich. Dříve, v rané evoluci primátů, byli škrtiči významnými predátory a v některých kulturách jsou obávanými druhy dodnes. Pokud jde ale pouze o ryze estetické hodnocení, zjistilo se, že jsou preference určitých hadů téměř shodné u všech lidí, bez ohledu na kulturní rozdíly.
Estetika hraje u člověka velikou roli při posuzování okolního světa a má vliv nejen na vnímání hadů, ale také na přístup k ostatním živočišným druhům. Je to jeden z faktorů, který ovlivňoval složení bioty na naší planetě, a v současné době tomu není jinak. Příkladem jsou zoologické zahrady, kde se často preferuje chov „krásnějších“ druhů zvířat před jinými, méně atraktivními. Je však nutné si uvědomit, že mohou být opomíjeny druhy, které jsou v přírodě mnohdy více ohrožené a zasloužily by si naši pozornost, byť nemusejí být na první pohled pro člověka tak krásné.
Alice Jarošíková
Akce dokumentů