Jak by vypadal svět bez žížal?
Život půdních živočichů je nám běžně skrytý. Mnozí si ani nedokážeme představit, jak rozmanitá a početná fauna žije pod našima nohama. Víte třeba, co je hlavní zásluhou žížal, termitů, mnohonožek a jim podobných? Správně, jsou to totiž rozkladači (saprofágové). A že by bez půdních bezobratlých byl povrch Země zřejmě z velké části stále pokrytý opadem? I to je možné. Ukazují to zcela nové poznatky, jež vyneslo na světlo rozsáhlé review, na kterém se v rámci velkého mezinárodního týmu podílela řada autorů z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy (Dr. Petr Heděnec, Dr. Jabbar Moradi, prof. Jan Frouz a prof. Pavel Kindlmann). Článek, který vyšel v časopise Scientific Reports, je vůbec první studií, která takto kvantifikuje vliv různých skupin bezobratlých na zpracování opadu v globálním měřítku.
Práce autorů spočívala v analýze nepřeberného množství výsledků již publikovaných studií – například globální odhad biomasy půdní fauny napříč rozličnými biomy stanovili na základě více než 1000 dosavadních výsledků. Více než 200 měření zase přispělo k určení spotřeby opadu půdní faunou. I s dalšími studiemi jsou v review celkově zahrnuty výsledky z více než 2000 pozorování. A co tedy z tak rozsáhlé analýzy dat vyplynulo?
Foto: S. Shepherd, zdroj: Wikipedia
Tak například vědci dokázali, že celková biomasa půdní fauny se mezi biomy zásadně liší. Závisí především na rozdílném klimatu, druhu půdních složek nebo poměru zastoupení uhlíku a dusíku v půdě. Rešerše literatury také ukázala nejrozsáhlejší zastoupení půdní fauny v travních porostech mírného pásma. Pro přehled, biomasa klesá směrem z mírného pásma k pouštním biomům takto: boreální les > les mírného pásma > tropické travní porosty > tundra > tropický les > středomořské ekosystémy > pouštní a polopouštní biomy. Tipnete si, jaký zástupce půdních bezobratlých je u nás nejvíce zastoupen? Pokud jste odpověděli žížala, máte pravdu. Studie prokázala její nejvyšší zastoupení v půdách lesů mírného pásma, přičemž v travnatých oblastech dominovali všežravci a v tropických zase termiti. Hlavním zjištěním je celkový odhad spotřeby roční opadové biomasy bezobratlými – napříč biomy je to přibližně 50 %. Na pouštích se může rozklad opadu bezobratlými pohybovat pouze kolem 14 %, v mírných travnatých oblastech pak může dosáhnout i více než 100 %.
Půdní bezobratlí jsou významní nejen přeměnou půdní organické hmoty a recyklací živin. Navzdory své malé velikosti se svou činností mohou podílet i na zadržování vody v krajině, zásobách živin anebo tvorbě půdních agregátů. Určitá část půdní fauny ovlivňuje rozklad i jinak, než přímou konzumací – například nepřímým narušováním její struktury tak přispívá ke snadnější kolonizaci opadu půdními mikroorganismy – bakteriemi a houbami. A abychom nezůstali jen u nám známých žížal – nenápadnou, ale významnou, součástí půdní fauny jsou například i protista, hlístice, larvy hmyzu a mnoho dalších. Výsledky tohoto článku jasně dokazují, jak moc je půdní fauna důležitá, ačkoli může být často přehlížená a její vliv se nám může zdát zanedbatelný. Významným výsledkem kromě procentuálního vyjádření ročního zpracování opadu je i to, jak moc se mechanismus fungování saprofágů liší v jednotlivých klimatických pásmech.
Tereza Žirovnická
Publikováno:
Pátek 25.11.2022 19:30
Akce dokumentů