Invaze versus rezervace
Územní ochrana přírody je letitým a osvědčeným způsobem ochrany přírody jako celku. Jaká je však role chráněných území v době postupující klimatické změny a současného působení nepůvodních invazivních druhů? Na to se zaměřil mezinárodní tým vědců včetně Petra Pyška z Katedry ekologie naší fakulty.
Jedním z cílů zakládání rezervací je ochrana přirozeného prostředí, které poskytuje vhodné podmínky pro život původním druhům, a tím pádem pomáhá zachování stávající biodiverzitě. Nyní však dochází k jejímu poklesu. Kromě zmenšování rozlohy vhodných přírodních stanovišť je příčinou i rozšiřování invazivních druhů, které nahrazují druhy původní, a také klimatická změna.
V Evropě se k negativním vlivům přidává intenzivní lidské využití území, na druhou stranu se starý kontinent může pochlubit rozsáhlou sítí chráněných území – od národních parků po celoevropskou sít NATURA 2000.
Jakou roli hrají rezervace v rámci procesů vedoucích ke ztrátě biodiverzity? Na takovou otázku se snažili vědci odpovědět. Studovali rozšíření původních chráněných druhů a druhů invazních v chráněných oblastech, navíc předkládají scénářovou studii vývoje využívající klimatické modely.
Z výsledků vyplývá, že zhruba čtvrtina pevninských rezervací byla zasažena invazivními druhy, u mořských rezervací je to víc – 38 %. Z celkového území Evropy kolonizovaného invazivními druhy je ale 85 % mimo rezervace. Jejich výskyt je tak v rezervacích nižší. Invazivní druhy kolonizují především střední a severovýchodní Evropu. Dále z výzkumu vyplývá, že dříve založené rezervace lépe odolávají invazivním druhům. Mimo jiné i proto, že leží často v méně dostupných oblastech, a proto je pro invazivní druhy těžší se tam dostat.
Se změnou klimatu je pravděpodobné, že se stoupající teplotou se budou šířit více i nepůvodní druhy. Ze současného jádra v severozápadní Evropě by mělo jít o invaze na sever a východ Evropy. V mořských ekosystémech by nemělo docházet k tak významným šířením – a to jak z hlediska směru, tak rychlosti šíření.
Do budoucna lze ruku v ruce s oteplením počítat i s výskytem nových invazních druhů šířících se od jihu. Dá se předpokládat, že před invazemi budou opět dobře chráněny dříve vyhlášené rezervace – často hůře dostupné, s původními biotopy a s bohatým druhovým složením. Naopak například relativně nedávno ustanovená síť NATURA 2000 je zasažená více než národní rezervace, ve kterých se uplatňuje cíleněji aktivní management právě i proti invazním druhům.
Rezervace proto mohou i do budoucna sehrát důležitou roli strategických refugií s výskytem přirozených druhů a zároveň zůstanou chráněná od rozšiřování druhů invazních.
Tomáš Janík
Publikováno:
Úterý 29.05.2018 17:05
Akce dokumentů