E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Invaze ježků na Nový Zéland

Ostrovy Nového Zélandu jsou jediným územím, které ježek západní (Erinaceus europaeus) nově kolonizoval s lidskou pomocí. Vědci dlouho předpokládali, že ježek byl nejprve vysazen na Jižním ostrově Nového Zélandu v 19. století, a odtud se rozšířil i na Severní ostrov. Nová data získaná analýzou dobových literárních zdrojů i pomocí molekulárních metod ale ukázala, že celá věc je složitější. Současná studie je výsledkem práce mezinárodního týmu vědců, ve kterém má své zástupce i naše fakulta.

Ježci byli v 19. století na Nový Zéland přiváženi záměrně. Lidé je chovali jako domácí mazlíčky a také doufali, že jim ježci pomohou v boji proti škůdcům zemědělských plodin. Ježkům ale zachutnala vajíčka na zemi hnízdících místních ptáků i chované drůbeže a stali se společně se zavlečenými hlodavci a šelmami nebezpečným invazním druhem. Ostrovy Nového Zélandu kvůli novým příchozím přišly o velkou část původní fauny i flóry, důsledkem devastující činnosti člověka se celá krajina změnila k nepoznání. Původní druhy jako například slípka takahe (Porphyrio hochstetteri), papoušek kakapo soví (Strigops habroptila) či stromy damaroně jižní (Agathis australis) dnes přežívají ve velmi redukovaných populacích.

Ježek západní je roztomilý, ale ... (foto: commons.wikimedia.org)

Autoři provedli pečlivou analýzu dobových zpráv z tisku a další literatury a získali podrobný obrázek o tom, jak kolonizace obou ostrovů probíhala. Vypouštění ježků z Evropy na Jižním i Severním ostrově probíhalo od 70. let 19. století v několika vlnách. Na počátku 20. století už existovala dobře aklimatizovaná populace na Jižním ostrově (zejména v okolí velkých měst), a někteří jedinci byli odtud převáženi na Severní ostrov, kde se nejspíše setkali s ježky již dříve usazenými. Tato podporují některé ze závěrů několik let staré molekulární studie, která naznačila, že ježci zpočátku kolonizovali Severní ostrov nezávisle na Jižním. 

...  mlsný nájezdník s obrovským apetitem (foto: Pavel Pipek)

Při čtení článku si uvědomíme, že invazním druhem se mohou stát i živočichové, u kterých bychom to spíše nepředpokládali. Příběhy vysazení divokých králíků a velbloudů v Austrálii nebo špačků v severní Americe jsou velmi známé, historie ježčí invaze nikoliv. Poměrně nedávno byly zahájeny výzkumy, jaký vliv měli a mají ježci na místní faunu. Kromě predačního tlaku na hnízda mohou možná představovat konkurenci pro noční nelétavé ptáky kiwi (řád Apterygiformes) či špatně létající netopýry Mystacina tuberculata? Kromě ptačích vajec si ježci rádi smslnou i na scincích, měkkýších, obřích kobylkovitých wetách nebo obřích stonožkách (Cormocephalus rubriceps). Trochu paradoxně ve svém původním domově na opačném konci světa, ve Velké Británii, jsou ježci v ohrožení (od začátku století klesly jejich počty na polovinu).

 

Mapa souostroví (foto: commons.wikimedia.org)

Studie dokazuje, že pro řešení přírodovědných otázek se vyplácí mezioborový přístup, kdy se kromě bádání v terénu a v laboratoři přidá i práce v knihovnách a archivech.

Redakce velmi děkuje Pavlu Pipkovi za konzultace a fotografii!

Pipek, P., Pyšek, P., Bacher, S., Černá Bolfíková, B. , & Hulme, P. E. (2020). Independent introductions of hedgehogs to the North and South Island of New Zealand. New Zealand Journal of Ecology44(1), 1-6.

Roman Figura

 

Publikováno: Pondělí 24.08.2020 17:40

Akce dokumentů