E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Imigranti: Kam směřují v USA a Austrálii a jak to bude v budoucnosti?

V poslední době se i na starém kontinentu mluví o přílivu imigrantů do Evropy a jejich dalším rozmístění do jednotlivých cílových států. Na příkladu analýzy dat ze dvou velmi tradičních imigračních zemí – USA a Austrálie – testují Josef Novotný a Jiří Hasman z katedry Sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty postup, který může pomoci zpřesnit predikce vývoje rozmístění migrantů a populační struktury regionů.

Zkoumání imigrace poskytuje mnohé výsledky, které slouží jako podklad pro rozhodování v politických a sociálních otázkách. Patří mezi ně i odhady budoucího vývoje imigrace a predikce rozmístění migrantů uvnitř  cílových zemí. Cílem článku bylo ověřit postup, který využívá informací extrahovaných z detailní analýzy prostorového rozmístění jednotlivých skupin imigrantů právě pro predikci toho, kam budou noví migranti přicházet. Ve sledovaných zemích – tj. USA a Austrálii – je imigrace zásadním faktorem populačního vývoje a struktura imigrantů výrazně ovlivňuje celkové složení populace. To zejména platí na regionální úrovni, neboť imigranti jsou typicky podstatně více prostorové koncentrováni než domácí obyvatelstvo. V USA žilo podle oficiálních statistik k roku 2010 přes 38,5 milionů lidí, kteří se narodili v jiné zemi. To tvoří 12,7 % z celkové populace. V Austrálii je toto číslo ještě vyšší – ze zhruba 22 milionů obyvatel Austrálie se mimo tuto zemi narodil každý čtvrtý, tedy přes pět milionů lidí. Podíl imigrantů v obou těchto zemích dále dynamicky roste.

Autoři článku použili pro testování navrženého postupu data zachycující strukturu imigrantů v regionech podle země jejich původu. Na základě dat o stavu k roku 2000 provedli predikci a výsledky pak porovnali se skutečnou situací zachycenou posledními dostupnými informacemi z roku 2010. Přes relativně krátké sledované období zahrnující první desetiletí nového milénia vzrostl počet imigrantů o 24 % v USA a o 20 % v Austrálii. Toto období zároveň přineslo změny trendů v charakteru distribuce imigrantů ve zkoumaných zemích, proto pro vysvětlení budoucího vývoje nestačilo použít vývoj dosavadní. Nový přístup autorů však předpovědi významně zlepšuje.

Postup je založen na jednoduchém předpokladu, že skupiny migrantů, které si jsou navzájem více podobné, budou častěji proudit do shodných regionů. V ohledu ke zmíněným podobnostem mezi skupinami migrantů je typicky poukazováno na význam kulturní blízkosti, ale také ekonomických, historických, institucionálních a dalších faktorů. Uvedená podobnost či příbuznost skupin imigrantů tak může mít řadu forem a je tudíž obtížné ji stanovit. Předpoklad testovaný v článku proto vychází z opačné logiky uvažování, tedy již zmíněného východiska, že příbuznost mezi skupinami může být vyjádřena tím, jak často se zástupci těchto skupin imigrantů již vyskytují společně ve stejných regionech. Testovali pak, zda opravdu platí, že do jednotlivých regionů USA a Austrálie mezi lety 2000 a 2010 proudili ve větších mírách právě migranti ze skupin, které vykázaly vyšší prostorovou příbuznost se skupinami koncentrovanými v těchto regionech již na počátku sledovaného období. Výsledky to poměrně jasně potvrdily.

Pohled na hodnoty vypočtených indikátorů prostorových příbuzností mezi dvojicemi skupin imigrantů prokázal poměrně jasné paralely s dalšími aspekty podobnosti skupin imigrantů. Nejvýraznější prostorovou příbuznost v rámci USA mají emigranti z Jamajky a Trinidadu a Tobaga, nebo Číňané společně s Tchajwanci, dále se zde spolu ve stejných územních jednotkách drží zejména původní obyvatelé z Karibiku a Jižní Ameriky. V Austrálii první příčky nejvýznamnějšího společného výskytu dvou skupin imigrantů drží ti z východní Asie – Malajsie a Singapuru, popřípadě z Hong Kongu a Jižní Koreji, Indonésie a Malajsie. Místní obyvatelstvo (tj. narozené ve zkoumaných zemích) má z hlediska prostorové distribuce nejblíže k imigrantům ze států západního světa, Jihoafrické republiky, následovány obyvateli střední a východní Evropy. Jinak řečeno, tyto skupiny imigrantů jsou v rámci USA i Austrálie nejvíce prostorově rozvolněny. Například ale i mexická komunita – tradiční a nejpočetnější v USA - je již velmi rozptýlená po celé zemi. Jako příklad důležitosti historického vývoje autoři předkládají tabulku s migračními vlnami do Austrálie – ve čtyřicátých a padesátých letech se jednalo o imigranty z východní Evropy, v padesátých letech přicházeli imigranti z Nizozemska, Německa, později z Itálie, Řecka a Jugoslávie. V šedesátých letech z Libanonu a Turecka, od sedmdesátých let jde o imigranty z Asie, zejména jihovýchodní a od přelomu milénia o Afričany. Jednotlivé migrační vlny i to, kdy byl příchod jednotlivých skupin nejintenzivnější, ovlivňuje i charakter prostorové distribuce imigrantů v cílových zemích.

Z mapy lze zjistit, jak jsou imigranti z jednotlivých zemí koncentrováni v Los Angeles. Zdroj: Autoři článku. 

Je zřejmé, že předpoklady o souvislostech mezi prostorovým chováním a podobností skupin imigrantů nemusí platit vždy. Autoři zmiňují, že tyto souvislosti mohou být oslabeny např. zásahy institucí, nebo překotnými historickými událostmi. V USA se jedná například o Vietnamskou komunitu, jejíž rozmístění v USA bylo významně ovlivněno zásahy státu (programy pro uprchlíky v době války ve Vietnamu) nebo obyvatelstvo středoamerických republik (Salvador, Guatemala, Honduras) překotně imigrujících do USA kvůli občanským válkám.

Na závěr článku jsou předkládány příklady praktického využití navrženého postupu. Jedná se o grafické výstupy znázorňující mapy USA a predikce budoucího rozložení vybraných skupin imigrantů (emigrantů z Kuby a Ukrajiny). Mapy ukazují známý fakt koncentrace Kubánců na Floridě, ale také to, že jejich komunit bude pravděpodobně v budoucnu přibývat na celém Atlantickém pobřeží až k New Yorku. Ukrajinci se shlukují zejména na severovýchodě USA a ubývá jich na západě. Predikce tedy naznačují, že východo-západní gradient v jejich rozmístění v USA se bude dále zdůrazňovat. Další příklady aplikací se pak vztahují k vybraným americkým městským okresům (Miami Dade a Los Angeles). Uvedeny jsou mapy světa, na kterých jsou vyznačeny země, ze kterých lze očekávat nejintenzivnější migrační proudy do těchto okresů.

Migrační proudy jsou ovlivněny mnoha faktory a lze je jen omezeně předvídat. Stejně obtížné je proto předvídat i vliv migrace na změny ve velikosti a struktuře populací cílových zemí. Postup navržený v článku může pomoci takové předpovědi učinit o něco přesnější.

NOVOTNÝ, J., HASMAN, J.: (2015) The Emergence of Regional Immigrant Concentrations in USA and Australia: A Spatial Relatedness Approach. PLoS ONE 10(5).

Tomáš JANÍK

Publikováno: Pátek 11.12.2015 01:00

Akce dokumentů