I včely si hlídají svá hnízda. Anebo ne?
Pokud se řekne včela, jako první se každému obvykle vybaví roj včel hnízdících v úlech. O těch zde ale mluvit nebudeme. Svá hnízda si totiž hlídají i samotářské včely rodu Ceratina, česky nazývané kyjorožky. Hnízda si budují ve stoncích s dřevěnou duší jako je bez, případně suché stonky šípkové růže či ostružiníku. Stejně jako včela medonosná, jsou dobří opylovači, oproti nim jsou ovšem tmavé bez proužků na zadečku a podstatně menší, pouze do osmi milimetrů. Právě na tyto včelky si posvítili naši entomologové.
Většina druhů tohoto rodu si v hnízdě vytváří komůrky oddělené přepážkami, do kterých naklade svá vajíčka. Následně se usadí před nejzevnější komůrku, kde hlídá a brání vajíčka proti případným nepřátelům, dokud se z něj přes všechna stádia – larvy a kukly – nevyvine dospělec. Přesně takto vypadá rodičovská péče u druhu Ceratina cucurbitina – tyto včely jsou vskutku pečlivými matkami, o čemž svědčí i to, že dokážou prolézat přepážkami mezi jednotlivými komůrkami a být tak průběžně v kontaktu se svými potomky.
Nová strategie se vyvinula u příbuzné včely Ceratina chalybea. Většina včelích matek postupuje tak, jak bylo popsáno výš. Některé ovšem po nakládce vajíček hnízdo špuntem uzavřou a dále se o potomky nestarají, respektive si nejspíš odletí vybudovat další hnízdo jinam. Ovšem i ty matky, které zůstanou, nejsou tak pečlivé jako příbuzné – během své evoluce totiž ztratily schopnost protahovat se přepážkami mezi jednotlivými komůrkami v hnízdě, včela tedy pouze sedí v nejzevnější komůrce a k většině vajíček se tak nedostane.
Jde tak o jeden z mála případů, kdy se úroveň rodičovské péče s evolucí snižuje: některé druhy kyjorožek jsou stále eusociální – včely si tedy mezi sebou rozdělují úlohy v hnízdě a vytváří si tak kasty – což byl zřejmě původní stav. Ceratina cucurbitina je samotářskou matkou, která musí zastat celou péči o potomstvo sama, a u druhu Ceratina chalybea už se rodičovská péče téměř vytrácí.
Eusocialita je jev nejznámější ze včelích úlů a velkých mravenišť. Ve skupině blanokřídlého hmyzu se vyskytuje relativně hojně ve srovnání se všemi ostatními živočichy, u kterých nalézáme všehovšudy dalších šest případů, například termiti, rypoš lysý nebo drobní hlubokomořští garnáti. Naopak u blanokřídlých se vyvinula nezávisle osmkrát až jedenáctkrát a následně v některých liniích opět zanikala. Díky čemu jsou právě blanokřídlí o tolik vhodnějším materiálem pro hrátky s eusocialitou, to samozřejmě vzbuzuje pozornost řady evolučních biologů počínaje Charlesem Darwinem. Přesto dosud odpověď neznáme.
„Nerodičovská“ strategie C. chalybea má ovšem významnou nevýhodu v úspěšnosti dospění potomků. Výrazně menší procento vajíček, jejichž hnízdo bylo opuštěno (byť zazátkováno), se vyvine až v dospělou včelu. Většina takovýchto hnízd podlehla predaci ze strany mravenců, parazitaci chalcidkami či si hnízdo přivlastnila jiná včela Ceratina. Jaká je výhoda strategie, není zcela jasné, můžeme ale předpokládat, že pokud C. chalybea vybuduje dostatečný počet hnízd, aspoň část potomků přežije, čímž se nakonec v počtu dospělých potomků vyrovná pečlivějším matkám.
Kyjorožky se díky řadě strategií péče o potomstvo ukázaly jako dobrý model pro studium evoluce rodičovské péče, a to o to zajímavější, že u nich evoluce postupuje opačně, než bychom čekali. Zda však u druhu C. chalybea došlo k „chybě“, která se včelám ošklivě vymstí na úbytku v příštích generacích, nebo zda se objevila nová účinná strategie, ukáže jen čas a další výzkum.
Iveta ŠTOLHOFEROVÁ
Publikováno:
Pondělí 27.03.2017 09:55
Akce dokumentů