Hormony v životním prostředí? Houby si s nimi dokážou poradit
Hormonální antikoncepce v současnosti představuje problém pro životní prostředí, neboť značná část zastoupených hormonů je vylučována v moči a dostává se do odpadních vod. Čistírny pak mnohdy nejsou schopny si s nimi poradit do takové míry, aby se do toků potom nedostávala koncentrace hormonů sice nízká, ale přesto nebezpečná. Vědci mj. z Přírodovědecké fakulty UK naštěstí přispěli ke způsobům, jak je z přírody co nejúčinněji eliminovat.
Existuje mnoho cest, jak estrogeny z odpadních vod odstraňovat, většina z nich je však technicky velmi náročná a drahá, což brání jejich masivnímu rozšíření. Hormony mají i tendenci se usazovat do kalů vzniklých z čištění vod v nezměněné podobě, takže po zpracování kalů (často používaných jako hnojiva) se mohou také dostávat dál do prostředí – nejen do říčních toků, ale i přímo do zemědělské krajiny.
Houby se už v minulosti mnohokrát prokázaly jako velmi užitečné při degradaci různých rizikových sloučenin či akumulaci toxinů, těžkých kovů a jiných látek. Zdena Křesinová a kolegové využili k pokusům o odstranění 17α-ethinylestradiolu (jednoho z estrogenů běžně používaných v hormonální antikoncepci) houbu Pleurotus ostreatus. Její latinský název pravděpodobně většině z nás ihned nic neřekne, ale jde o druh, který dobře známe, mnozí z nás jistě i ze svých talířů – hlívu ústřičnou.
- Hlíva je nenápadná houba, která nejen dobře chutná, ale může i pomoci chránit životní prostředí. Zdroj: Wikimedia Commons
Podle typu média trvalo hlívě kompletně odstranit 17α-ethinylestradiol tři dny až dva týdny, což je velice dobrý výsledek. Vědci se podívali také na to, jaké enzymy hlívy jsou za zpracování 17α-ethinylestradiolu zodpovědné, a zjistili, že většinu degradace tohoto hormonu měla na starost lakáza – oxidující enzym obsahující měď. Lakázy jsou obecně schopny reagovat zejména s fenoly – a estrogeny v sobě fenolovou skupinu mají.
Tým také cílil na popsání toho, kde se hlavní část enzymatické aktivity rozkladu 17α-ethinylestradiolu odehrává, jaké jsou meziprodukty reakce a jaké metabolity, které již nemají na životní prostředí vliv, vznikají. Bylo jich identifikováno několik: dva typy dehydrogenovaného 17α-ethinylestradiolu, dva hydroxylované, jeden methoxylovaný a pak také dioxoestradiol. Tři z těchto šesti sloučenin nebyly dosud zdokumentovány v dostupné literatuře, zdejší vědci tak dosáhli velmi pěkného prvenství.
Pozorováno bylo také, že degradace estradiolu probíhá jak extracelulárně, tak uvnitř buňky, a to převážně v mikrozomech, kde byla zjištěna nejvyšší enzymatická aktivita. Jde o první práci, která rozklad estradiolu u dřevokazných hub, mezi něž patří hlíva, zaznamenala takto do detailů. Snad se tedy časem můžeme těšit na podobné uplatnění hlívy ústřičné v praxi – výsledky tomu rozhodně nasvědčují!
Julie Nováková
Akce dokumentů