Farmářské trhy v Česku: unikát, nebo jako přes kopírák?

Farmářské trhy jsou jedním z projevů konceptu alternativních potravinových sítí reagujících na současný stav zemědělství, které se často stává globálním korporátním průmyslem s neblahými dopady na životní prostředí, výslednou kvalitu potravin i na komunity zemědělců. Na druhou stranu je koncept jinými vědci kritizován například za jisté elitářství, které s sebou nese v podobě vyšších cen potravin, výsledných produktů nebo geografické lokalizaci těchto iniciativ v oblastech převážně obývaných středostavovskou společností.

Obrovský a rychlý nárůst počtu farmářských trhů v Praze neunikl pozornosti geografů – již několik studií se zabývalo jejich boomem. Autoři této studie se snažili pomocí analýz médií, pozorováním samotných trhů, rozhovorů s organizátory trhů a politickými představiteli samospráv zjistit, co stojí za vznikem nových trhů v Praze, a přitom nepřejímat jen jednoduché vysvětlení, že jde o přebírání trendů ze Západu.

Všechno začalo v nenápadné městské části na východním okraji Prahy, v Klánovicích, kde si nadšenci z frustrace z pomalého rozvoje alternativních potravinových sítí v Česku založili první farmářský trh. Tohoto tématu se následně chytily dvě neziskové organizace a po několika měsících příprav spustily své první trhy v Praze – na „Kulaťáku“, Vítězném náměstí. Oblíbenost mezi veřejnosti vedla k podpoře farmářských trhů od místních samospráv, která byla daná i blížícími se komunálními volbami.

Samotné trhy se mezi sebou lišily – největší část byla organizována komerčními subjekty, další pak aktéry z občanské společnosti a nejméně trhů spravovala přímo městská část. Autoři proto nepovažují pražské farmářské trhy za záležitost, která by vznikala jen „ze spodu“, tedy úsilím občanské společnosti. Ta stála u zrodu celého fenoménu, nicméně z dalšího vývoje je patrné, že zde existovala poptávka po daném konceptu, například kvůli mediálně propírané dvojí kvalitě potravin mezi evropskými státy. Tato mezera na trhu byla zaplněna jak nadšenci z řad občanské společnosti, tak komerčními subjekty.

Nárůst počtu trhů mezi lety 2009 a 2011 v Praze. Zdroj: autoři článku.

Zajímavý je i pohled do řad samotných farmářů. Struktura českého zemědělství je velmi polarizovaná – největší podniky obhospodařují velká území, průměrná rozloha obhospodařované půdy je největší v EU, a na druhou stranu 66 % nejmenších zemědělských společností hospodaří na pouhých 2 % zemědělské půdy a mnoho z nich své produkty vůbec neprodává. Například malých farem se zeleninou bylo v Česku v roce 2011 234, tou dobou tu ale také již bylo přes 170 farmářských trhů. Proto bylo po boomu náročné uspokojit poptávku, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že kromě samotných produktů je nutné, aby se farmář vůbec chtěl trhu zúčastnit a uměl věci prodat, o „lokálnosti“ produktů nemluvě.

České farmářské trhy tak jsou fenoménem mnoha paradoxů. Kromě výše zmíněného nedostatku farmářů jsou to i samotná slova farma a farmář, která se v českém kontextu nikdy příliš nepoužívala a jsou převzatá z angličtiny. Kde jsou tedy inspirační zdroje českého hnutí? Je jím severoamerické hnutí, které klade důraz na oživení míst ve městě nástroji jako jsou právě trhy a za druhé jsou to klasické městské trhy známé z jiných evropských měst. Podle autorů jsou naše farmářské trhy výsledkem převzetí těchto konceptů do specifického post-socialistického kontextu.

Fendrychová, L., & Jehlička, P. (2018). Revealing the hidden geography of alternative food networks: The travelling concept of farmers ’ markets. Geoforum 95, 1–10. https://doi.org/10.1016/j.geoforum.2018.06.012

Tomáš Janík