Další dílek do zlativkové skládačky
Zlativky mají obecně rády vody chudé na živiny a s nižším pH. Nicméně čeho je moc, toho je příliš a v nejvýše položených jezerech, která byla na živiny extrémně chudá, se nevyskytovaly vůbec. Z celkových 21 analyzovaných jezer se v 9 z nich žádné chrysomonády nevyskytovaly. Dvojice vědců celkem zaznamenala 27 zlativkových druhů, z nichž jeden je pro vědu úplně nový. Byl pojmenován Mallomonas pechlaneri. Šupiny zlativek se pozorují v elektronovém mikroskopu a jejich fotografie se pak dají analyzovat pomocí metody geometrické morfometriky. Tato metoda umožňuje navzájem porovnávat tvary šupin jednotlivých druhů a na základě odlišností pak i definovat druhy nové. Tyto morfologicky definované druhy velmi často odpovídají i výsledkům molekulárně genetických analýz. Ostatní nalezené druhy zlativek patřily již mezi dobře známé zástupce, celosvětově rozšířené. Mezi faktory, které nejvíce ovlivňovaly výskyt a složení zlativkových společenstev, patřily nadmořská výška a pH.
Z této studie je vidět, že i v tak důkladně zkoumané oblasti jako je Evropa se stále dají objevit nové a nové druhy jednobuněčných organismů, jejichž rozmanitost je nesmírná. Přesto, že molekulárně genetické metody jsou často pro definici nových protistních druhů nezbytné, v případě zlativek se zdá, že tvar a struktura křemičitých šupinek na jejich povrchu je spolehlivým vodítkem, jak tyto řasy od sebe navzájem rozlišit.
Radka Zelená
Akce dokumentů