E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Další dílek do zlativkové skládačky

Na rozdíl od rostlin a živočichů jsou jednobuněčné organismy zřejmě z veliké části ještě nepopsané, a to i v oblastech jinak značně prostudovaných. Mezi tyto jednobuněčné organismy, kterým říkáme protista, patří i zlativky (neboli chrysomonády). Jsou to bičíkaté řasy, z nichž některé na povrchu svého těla tvoří miniaturní křemičité šupinky různých tvarů. Jejich tvar a struktura jsou hlavním druhovým určovacím znakem zlativek. Zlativky jsou důležitou součástí jarního fytoplanktonu sladkých vod, kde mohou tvořit husté populace, dokud je postupem sezóny nepřerostou zelené řasy nebo sinice. Yvonne Němcová z Katedry botaniky PřF UK se svým kolegou E. Rottem z Innsbrucké university v Rakousku se zaměřili na prozkoumání druhové bohatosti zlativek vysokohorských jezer (1000 - 2500 m) v severním Tyrolsku. Rozšířili tak předchozí studie jezer z nižších poloh v té samé oblasti.
Nově popsaný druh Mallomonas pechlaneri, foto: Yvonne Němcová

Zlativky mají obecně rády vody chudé na živiny a s nižším pH. Nicméně čeho je moc, toho je příliš a v nejvýše položených jezerech, která byla na živiny extrémně chudá, se nevyskytovaly vůbec. Z celkových 21 analyzovaných jezer se v 9 z nich žádné chrysomonády nevyskytovaly. Dvojice vědců celkem zaznamenala 27 zlativkových druhů, z nichž jeden je pro vědu úplně nový. Byl pojmenován Mallomonas pechlaneri. Šupiny zlativek se pozorují v elektronovém mikroskopu a jejich fotografie se pak dají analyzovat pomocí metody geometrické morfometriky. Tato metoda umožňuje navzájem porovnávat tvary šupin jednotlivých druhů a na základě odlišností pak i definovat druhy nové. Tyto morfologicky definované druhy velmi často odpovídají i výsledkům molekulárně genetických analýz. Ostatní nalezené druhy zlativek patřily již mezi dobře známé zástupce, celosvětově rozšířené. Mezi faktory, které nejvíce ovlivňovaly výskyt a složení zlativkových společenstev, patřily nadmořská výška a pH.

Z této studie je vidět, že i v tak důkladně zkoumané oblasti jako je Evropa se stále dají objevit nové a nové druhy jednobuněčných organismů, jejichž rozmanitost je nesmírná. Přesto, že molekulárně genetické metody jsou často pro definici nových protistních druhů nezbytné, v případě zlativek se zdá, že tvar a struktura křemičitých šupinek na jejich povrchu je spolehlivým vodítkem, jak tyto řasy od sebe navzájem rozlišit.

Němcová, Y., Rott, E. (2018). Diversity of silica-scaled chrysophytes in high-altitude Alpine sites (North Tyrol, Austria) including a description of Mallomonas pechlaneri sp. nov. Cryptogamie, Algologie 39: 63-83.

Radka Zelená

Publikováno: Čtvrtek 19.07.2018 17:05

Akce dokumentů