Copak to vykukuje mezi zadečkovými články vosíků?
Asi každý si můžeme stěžovat na nějakého značně excentrického příbuzného. Kdyby brouci (Coleoptera) mohli mluvit, možná by si také stěžovali, jaké podivíny mají za sesterskou skupinu. Tou jsou řasníci (též řasnokřídlí, Strepsiptera). Zvláštní jsou zejména tím, že jde o obligátní parazity jiných zástupců hmyzu, např. včel, vos či kudlanek. Parazitická samice většiny řasníků tráví celý život zaražené v zadečku hostitele. Slušného živočicha příliš nepřipomíná, kvůli specializaci na parazitický styl života vypadá jako pytlík s rozrušenými orgány a obalený několika vrstvami, mezi kterými se prochází larvální stádia jejího potomstva. Dospělí samci jsou volně žijící a krátkověcí, a laik by je nejspíš považoval za divné mouchy.
Řasníci odvozených čeledí Stylopidae a Xenidae parazitují na řadě žahadlových blanokřídlých (Aculeata) a také svými hostiteli umí manipulovat, a to jak z hlediska stavby těla, tak chování. Jde tedy o skupinu nesmírně zajímavou, nicméně vzhledem k tomu, jak jsou řasníci vzácní (a jak vzácní jsou řasníkologové), zůstávají řasníci neprobádanou skupinou s řadou nepopsaných druhů.
Na popisu dvou nových druhů se teď podíleli Daniel Benda a Jakub Straka z Katedry zoologie PřF UK. Zaměřili se na řasníky z čeledi Xenidae, která je dlouhodobě taxonomicky problematická. Její pojetí se liší u různých autorů a jednotlivé rody byly definovány podle hostitelů spíše než dle morfologických a později i molekulárních dat.
Nový pohled na fylogenezi této skupiny nabízí právě soustavná práce zoologů z naší fakulty a jejich zahraničních kolegů. V nejnovější studii se věnovali druhově nejbohatšímu rodu Xenos parazitujícímu na sociálních vosách a vosících. V Novém světě napadá Xenos pouze vosíky rodů Polistes a Mischocyttarus, přičemž z druhého jmenovaného byl přes sto let známý pouze jediný druh řasníka, Xenos americanus z Bolívie. Typový exemplář (exemplář, dle kterého byl druh popsán) tohoto druhu je bohužel nezvěstný, ale autor původního popisu naštěstí poskytl detailní popis a fotografie. Dva nové popsané druhy (Xenos bicolor z různých hostitelů z Mexika a USA a Xenos pallens z Kostariky z jednoho hostitelského druhu) tak mohou být morfologicky srovnány i s tímto enigmatickým druhem.
Autoři v článku sestavili určovací klíč založený na zbarvení a morfologii částí těl řasníků, který by měl být snadno použitelný i pro desítky let staré muzejní exempláře. Zároveň podávají soupis znaků, které jsou relevantní pro odlišení jednotlivých druhů, a soupis znaků, které se naopak liší i mezi jedinci jednoho druhu a jako takové nejsou použitelné ke spolehlivému určení druhů. Použitá metodika i seznam použitelných znaků do budoucna značně usnadní popis nových druhů, kterých může být v rodu Xenos ještě bezpočet. Bude zajímavé sledovat, co přinese intenzivnější výzkum této skupiny a co všechno ukrývá zatím nepoznaná diversita řasníků.
Benda, D., Pohl, H., Beutel, R., & Straka, J. (2022). Two new species of Xenos (Strepsiptera: Xenidae), parasites of social wasps of the genus Mischocyttarus (Hymenoptera: Vespidae) in the New World. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 62(1), 185-195.
Kateřina Bezányiová
Akce dokumentů