Člověče, člověče, pověz mi, který pták je podle tebe na světě nejkrásnější?
Ptáci a ostatní živočichové nejsou krásní nebo oškliví kvůli tomu, aby se líbili nebo nelíbili lidem. Jejich vzezření má důležitou roli v první řadě pro jejich vlastní druh při hledání sexuálního partnera, nebo jim umožňuje zastrašovat predátory, či se účinně maskovat, ať už jakožto kořist před lovcem nebo obráceně. Může ale zbarvení, tvar těla a další vzhledové znaky ptáků ovlivnit to, s jakými sympatiemi se na ně lidé dívají, a následně i to, jak se k nim chovají? Jak jsou ochotni investovat do programů na jejich záchranu? Tyto otázky si položili Silvie Lišková a Daniel Frynta z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK. Vycházeli přitom z vlastních předchozích výzkumů, kdy zjistili, že ZOO na celém světě chovají obecně více papoušků z lidského hlediska atraktivních, než těch „nezajímavých“, byť kriticky ohrožených.
Cílem zde popisované studie bylo zhodnotit znaky, které ovlivňují míru popularity ptáků u lidí, konkrétně pěti navzájem nepříbuzných čeledí z řádu Passeriformes (pěvci) a všech čeledí z ostatních řádů (tedy 97). Dalším úkolem pak bylo zjistit, jestli oblíbenost platí automaticky pro celou čeleď, nebo se vždy vztahuje pouze ke zcela konkrétnímu druhu. Prostřednictvím internetového průzkumu umístěného na různých sociálních sítích nebo fórech zabývajících se ptáky, požádali autoři 200 dobrovolníků, aby pomocí pětibodové škály ohodnotili předložené obrázky ptačích druhů, přičemž z každé čeledi (kromě těch, co obsahují pouze jeden druh) byly náhodně vybrány dva zastupující druhy, pokud možno ne ze stejných rodů. Celkem bylo takto hodnoceno 190 druhů. 
Dvě třetiny respondentů pocházely z České republiky a Slovenska, zbylá třetina byli (většinou anglicky mluvící) cizinci. Dalších sto Čechů a Slováků pak hodnotilo siluety stejných ptáků jako předchozí skupina, aby se zjistilo, jaký vliv má na lidské vnímání tvar ptačího těla. Autoři vybrali kresby pouze z jedné publikace a za účelem ještě větší standardizace obrázků umístili všechny ptáky na bílé pozadí a upravili je na stejnou relativní velikost. Na hodnocení měl každý účastník průzkumu libovolně dlouhou dobu, přičemž potřebná doba se pohybovala v rozpětí od několika desítek minut do několika týdnů. Před samotným zpracováním dat byly také porovnány výsledky u mužů a žen a u Čechů a cizinců, aby bylo zřejmé, jestli mezi těmito skupinami nejsou žádné rozdíly v tom, čemu dávají přednost. Do následného statistického zpracování získaných dat, které mělo vysvětlit případnou variabilitu v lidských preferencích, byly zahrnuty různé faktory, jako například morfologické znaky (míry různých částí těla a plocha siluety těla na obrázku), hmotnost a barva, světlost a nasycení (saturace) snímků.
Výsledky studie se u většiny respondentů shodovaly a jasně ukazují, že velký vliv na to, jaké druhy upřednostňujeme, má poněkud překvapivě především morfologie, přičemž vítězí krátkokrcí a velkoocí ptáci. To však s velkou pravděpodobností souvisí i s tím, že lidé obecně upřednostňují u sebe samých, zvířat i domácích mazlíčků znaky jako velké oči a krátké tělní výběžky, což je charakteristické pro mláďata, včetně dětí. Dotazovaní dávali také přednost druhům, které patří do stejné čeledi. To je pravděpodobně zapříčiněno tím, že takto příbuzní ptáci mají většinou stejný tvar těla. Hodnocení siluet odpovídalo datům získaným na základě „klasických“ obrázků, což také potvrzuje to, že zbarvení nehraje až tak velkou roli. I když je možné, že si lidé dokážou k charakteristickým ptačím siluetám barvy do jisté míry jednoduše domyslet. Na druhou stranu toto domyšlení rozhodně není možně ve všech případech a navíc u některých skupin se jejich zástupci barevně velmi liší. Tím se tedy opět potvrzuje upřednostňování tvaru, i když celková světlost nebo modrá a žlutá barva měly na hodnocení také významný vliv. Tyto barvy byly ostatně jednoznačně preferovány také v jedné ze starších studií zaměřené na papoušky, na které se podíleli stejní autoři (viz též úvod).
Na závěr již zbývá jen vyhlásit vítěze pomyslné soutěže o ptačího krasavce. Jsou jimi sokolovití (Falconidae), následováni mandelíkovitými (Coraciidae), vlhovitými (Meropidae), klechovitými (Hemiprocnidae) a puštíkovitými (Strigidae). Největšími ošklivci pak byli zvoleni perličkovití (Numididae) a jen o málo lépe na tom byli kondorovití (Cathartidae), husovcovití (Anseranatidae), kasuárovití (Casuariidae) a hokovití (Cracidae). Autoři studie se na základě svých výsledků domnívají, že nalezení přesných znaků, které mají vliv na to, že se jejich majitelé líbí lidem více než ostatní, by mohlo významně pomoci ochranářům při vybírání klíčových druhů, které by měly být využívány při propagaci záchranných projektů.
Lišková S, Frynta D, 2013: What determines bird beauty in human eyes? Anthrozoös, 26:27-41.
Darina Koubínová
Akce dokumentů