Čichám, čichám ruměnici…
Snahou živočichů přirozeně je, aby se z nich nestala kořist. Některá zvířata spoléhají na dokonalé maskování, jiná na skrytý způsob života, a další jsou vybavena k tomu aktivně se bránit. I taková vosa s ostrým žihadlem však raději odletí, než aby musela bojovat o život. Jak tedy varovat případné predátory už z dálky? K tomuto účelu se vyvinuly aposematické signály. Aposematismus je nápadné výstražné znamení, které informuje o nechutnosti, jedovatosti nebo obecně nebezpečnosti živočicha. Toto přesně je účelem výrazného žlutočerného zbarvení vosy, mloka, nebo kuňky žlutobřiché. Aposematické signály ale určitě nekončí u zbarvení. Někdy může být nejlepší dát najevo svou nebezpečnost či nechutnost pomocí zápachu. Na to, jestli se lze skutečně spoléhat jen na zápach, se podívali zoologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v čele s Janem Raškou.
Vpravo: Larva ruměnice pospolné, třetí instar. Zdroj – Wikimedia Commons, user Hectonichus.
K experimentu si vědci vybrali larvy ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus), která příhodně spojuje dva aposematické signály – jednak je výrazně červenočerně zbarvená, jednak má na těle pachové žlázy s velice intenzivním výměškem. Jako jejich predátoři byly testovány skákavky černé (Evarcha arcuata) – běžní čeští pavouci s velikýma očima, kteří na pavouky poněkud netypicky vyhledávají kořist volně v trávě a orientují se přitom hlavně zrakem.
Pokud skákavka napadla larvu ruměnice, larva vyloučila smrdutý sekret, který skákavku efektivně odradil od dalšího útoku a larva tedy většinou vyvázla bez zranění. Po několika opakováních se tak skákavky naučily larvy ruměnic vůbec nenapadat. Na základě čeho se to však naučily? Neřídily se snad jen podle nápadného červeného a černého zbarvení ruměnice? V dalším kroku si tedy skákavka mohla vybrat z jedné ze dvou chodbiček, z jedné chodbičky přitom proudil zápach ruměnice, z druhé chodbičky jen čistý vzduch. Většina skákavek skutečně vešla do chodby bez zápachu. Zajímavé však bylo, že všichni testovaní samci se rozhodli vstoupit do chodby s čistým vzduchem, u samic však tuto chodbu volila sotva polovina z nich. Pach ruměnice samice skákavky tedy neodrazoval. Obecně však byly samice velmi málo aktivní, což zřejmě stojí za onou nerovnováhou v chování.
Nejen nápadné zbarvení, ale i pach tak může ruměnice celkem efektivně bránit před napadením. Dosud však nevíme prakticky nic o tom, na jaké chemikálie jsou pavouci citliví. Další výzkum se tedy bude zabývat tím, jaká složka ploštičí sekrece pavoukům vlastně smrdí.
Iveta Štolhoferová
Publikováno:
Pondělí 22.10.2018 09:40
Akce dokumentů
