Chalupář, kam se podíváš

Sociální prostředí v daném místě se odvíjí od vztahů a propojení mezi lidmi. Široká debata se mezi odborníky vede například o tom, zdali jsou prospěšnější pro danou komunitu vztahy užší, vedoucí kupříkladu k solidaritě, nebo vztahy rozvolněnější poskytující příležitost propojení na komunity další, vhodné například pro přenos znalostí. Rekreanti bývají často označováni jako ti „druzí“ a mohou se dostávat do konfliktu s místní komunitou z několika důvodů: mají více „městské“ hodnoty a styl života, zpravidla konzervativnější náhled na změny v obci a také jiné socioekonomické postavení vedoucí k izolaci místních a rekreantů. Tyto rozdíly ale u nás v Česku nejsou tak velké jako např. v severní Americe. Dále jsou sociální vazby ovlivněny stabilitou obyvatel a také celkovým časem stráveným časem v místě, protože chataření a chalupaření je do značné míry sezónní záležitostí.

Podobně rozporuplné je hodnocení kladů a záporů přítomnosti rekreantů z ekonomického hlediska. Na jednu stranu jde o možný příjem pro dotčené obce. Na druhou stranu může mít atraktivita lokality pro druhé bydlení dopady v podobě růstu cen nemovitostí i služeb v daném místě.

V Česku můžeme typické chataření a chalupaření lokalizovat obecně do prostoru periferií, často v pohraničí, a do příměstské zóny. Druhé bydlení v některých menších sídlech mělo významný vliv na to, že nedošlo k jejich úplnému vylidnění.

Samotný výzkum byl zaměřen na míru propojení místní komunity s rekreanty i mezi rekreanty navzájem. Zkoumány byly jejich sociální vazby a sítě. Byly vybrány celkem tři lokality – tradiční Český Šternberk v dostupné vzdálenosti od Prahy a od dob normalizace k rekreaci využívaná sídla Česká Ves a Dlouhá Voda v periferní pohraniční poloze v okrese Bruntál. Všechny tři rekreační oblasti jsou relativně oddělené od samotné obce a zastupují tak jeden z typů umístění druhého bydlení v Česku.

Český Šternberk, 1979. Jedna ze zájmových lokalit. Zdroj: pacifkem.cz

Z výsledků vyplývá, že většina rekreantů je z velkých měst – v případě Českého Šternberku 60 % z Prahy a v případě lokalit na Bruntálsku cca 55 % z Ostravy. Přes rozdíly v poloze v rámci Česka se závěry ze tří studovaných lokalit tolik neliší a klíčovým faktorem je geografická vzdálenost, respektive oddělenost chatařských osad a obce – stálých obyvatel. Rekreanti mají užší vazby s důležitými obyvateli obce (starosta, pracovník úřadu, prodavačka), jinak ale příliš neznají místní rezidenty, ani se ve velké míře neúčastní místních akcí. Vývoj vztahů je ale spíše pozitivní, i když zásadním faktorem pro sociální vazby zůstává fyzická vzdálenost – nejvíce se rekreanti baví se svými sousedy, taktéž rekreanty, kteří mají své objekty v bezprostředním okolí. Ti, kteří mají svůj rekreační objekt v méně husté zástavbě, mají také méně sociálních kontaktů. Všude rekreanti využívají místní služby, včetně míst rekreace (hrad, koupaliště), tím pádem jsou spíše ekonomickým přínosem.

Byť vazby místních a rekreantů nejsou nikterak silné, jsou vnímány převážně pozitivně a majitelé druhého bydlení svou přítomností lokalitách dokáží změnit na časově omezený úsek roku atmosféru obce.

Kůsová, T., Fialová, D., Hučínová, M. (2017): Sociální́ sítě a vznik sociálního kapitálu v lokalitách druhého bydlení́. Geografie, 122, 2, 236–256.

Tomáš Janík