Čeští polárníci jsou připraveni na budoucnost
Předvídání vývoje krajiny vychází ze znalosti současného stavu zájmového území a jeho změn v minulosti. Skupina odborníků v čele se Stephenem J. A. Jenningsem z Masarykovy univerzity v Brně dokončila mapování nehostinné oblasti poloostrova Ulu, jež by mohla být obrazem budoucího vývoje dalších oblastí Antarktického poloostrova. Na výzkumu se významně podílel i Zbyněk Engel z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který na polární výzkumné expedice vyráží od roku 2009.
Než se přeneseme do této zajímavé krajiny, je nutno podotknout, že ve druhé polovině 20. století představoval Antarktický poloostrov jednu z nejrychleji se oteplujících částí světa. Při předpokládaném trendu dalšího oteplování se tak jedná o oblast, kterou čekají v nadcházejících desetiletích rozsáhlé změny. Její studium tak přináší nejen cenné znalosti o Antarktickém poloostrovu, ale také informace nezbytné pro sestavování předpovědních scénářů či zavádění adaptačních opatření.
Vydejme se nyní do oblasti severovýchodního pobřeží Antarktického poloostrova, kde narazíme na ostrov Jamese Rosse. Jistě mnohým z vás vyvstane něco na paměti. Ano, v severní části ostrova, na poloostrově Ulu, se nachází česká polární stanice J. G. Mendela. A není to jediná význačnost tohoto místa. Jedná se také o jednu z největších odledněných částí Antarktidy, kde je možno studovat vzájemný vztah zalednění a místního vulkanismu. Mnoho výzkumných výprav již podniklo expedici do těchto končin, jejich podrobné mapování však bylo dokončeno až nyní.
Skupina odborníků z Česka a Velké Británie shromáždila velké množství terénních dat a archivních materiálů. Rozhodující bylo podrobné geomorfologické mapování a využití leteckých snímků, které byly digitálně zpracovány s pomocí pozemních kontrolních bodů. Detailně byl zmapován průběh pobřeží i poloha řek, jezer, ledovců, sněžníků a významných geologických jevů. Mezi lety 2004 a 2020 vědci podnikli každoroční výpravy, během nichž vše pečlivě dokumentovali přímo v terénu. Místopisná pojmenování se řídila zavedenou konvencí a stala se součástí databáze „SCAR Composite Gazetteer of Antarctica“.
Konečným výsledkem mnohaletého úsilí je podrobná geomorfologická mapa v měřítku 1:25 000 publikovaná v letošním roce v časopise Journal of Maps. Základem 250 km2 rozsáhlé mapované oblasti jsou křídové sedimenty a neogenní vulkanické podloží, které bylo v průběhu čtvrtohorních zalednění modelováno ledovci. Na základě geneze povrchových tvarů reliéfu vědci celou oblast rozdělili do 3 základních geomorfologických celků: 1/ zaledněný jih 2/ paraglaciální východní sektor s nestabilními podmínkami po ústupu zalednění a 3/ periglaciální centrální a severní sektor v blízkém okolí ledovce, ve kterém se nachází i výše zmiňovaná česká polární stanice Johanna Gregora Mendela.
Mrazivý jih zahrnuje největší relikty původního zalednění (např. Whisky Glacier, Davies Dome, údolní ledovce Lookalike Glacier a Alpha Glacier). Druhá oblast je ovlivněna především ústupem ledovců a izostatickými (stav přibližné hydrostatické rovnováhy velkých zemských bloků) zdvihy zemské kůry po jejím odlehčení. V poslední vymezené oblasti se uplatňují především periglaciální procesy, které daly za vznik oku lahodícím polygonům a kamenným pruhům.
Když vám zvědavost nedá a budete se chtít dozvědět víc o budoucím vývoji okrajových částí Antarktidy, chopte se představené mapy a vydejte se hledat krásy nehostinné krajiny, ať už na papíře či ve skutečnosti. Tato mapa představuje základ pro další výzkum geovědních a biologických oborů i pro predikce budoucího vývoje ostatních částí Antarktického poloostrova a je dostupná online.
Kateřina Fraindová
Publikováno:
Pondělí 06.09.2021 14:00
Akce dokumentů