E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Bojíme se pavouků jako řádu, nebo ve strachu taxonomie nehraje roli?

Při reakci na podnět jsou v mozku vytvořeny signální dráhy, které pro různé situace umožňují různě rychlé reakce. Neurální okruhy zajišťující tyto rychlé odpovědi jsou jedny z nejstarších a zprostředkované reakce jsou jedny z nejpohotovějších. Otázkou je, jak moc v sobě máme zabudovaný například strach z pavouků? Je dán evolučně jako důsledek nějakého přirozeného výběru, učení a reflexů, nebo existuje jiný důvod pro tak rozšířenou fóbii? Už batolata reagují negativně na pavouky a předškolní děti se víc bojí lezoucích bezob-ratlých než létajících. Pro to přece musí být nějaký důvod! Výzkum strachu, nejen z pavouků, se díky Evě Landové, Markétě Janovcové a dalším z týmu profesora Daniela Frynty z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, neustále posouvá.

Tentokrát vědci provedli online experiment, kde účastníci hodnotili bezobratlé v kontextu strachu a odporu. Mezi nimi byli pavouci, společně s korýši, hmyzem a dalšími morfologicky velmi rozličnými živočichy, díky kterým bylo zkoumáno, zda pavouci tvoří oddělenou kognitivní kategorii, která je v rámci našeho rozhodování vyhodnocována samostatně.

Zpracování podnětů se snažíme zjednodušit, a proto máme vytvořeny kognitivní kategorie, které nám pomáhají reagovat jak na již známé situace, tak i na ty neznámé. Pokud vidíme pavouka a máme s ním z dřívějška nějakou nepříjemnou zkušenost, budeme nyní reagovat odměřeně a možná i se strachem, což je důsledek právě našeho zážitku. Bylo ale vyzkoumáno, že podobně, tedy se strachem, reagují i lidé, kteří žádný silný zážitek s pavouky nemají.

Reakce na takhle rozlištné druhy byly v experimentu zkoumány.
zdroj: originální článek

Odůvodnění pro to by mohli být již dříve existující „clustery“, jež nás předem varují před nebezpečím, které sami ze své zkušenosti ještě neznáme, ale naši předkové se s ním setkali. Stejnou funkci má i odpor. Není to jen hříčka přírody pro děti, které nerady jedí brokolici nebo houby. Je to komplexní a poměrně široce pojatý obranný mechanismus před patogeny či jinými látkami, které bychom mohli sníst a otrávit se jimi. Důležitá je i role odporu pří vyhýbání se reálným i předpokládaným přenašečům těchto patogenů – sem mohou spadat i určitá zvířata. Při reakci na pavouky je sice bázeň tou hlavní emocí, ale odpor zde také hraje významnou roli. Z experimentu vyplynula korelace mezi strachem a odporem, tedy že pokud se člověk něčeho bojí, přijde mu to do nějaké míry i odporné. Toto propojení můžeme vidět na tom, že z 25 druhů pavouků, u nichž byly zkoumány reakce lidí, byl u 18 nadprůměrně vnímaný odpor, a kromě čtyř pavouků, reagovali lidé negativně i v kontextu strachu.

Latrodectus mactans
Takzvaná snovačka jedovatá, nebo taky černá vdova. Asi není divu, že právě ta ze zkoumaných druhů vzbuzovala největší strach.
zdroj: Wikipedia, autor: tinyfroglet (Flickr)

A jak se tedy lidé bojí pavouků? Rozhodně se nedá říct, že by jejich strach byl oprávněný. Většina pavouků totiž není vůbec nebezpečná! V experimentu přitom pavouci obsadili celkem sedm míst z top desítky živočichů, kterých se lidé báli nejvíc. To vede k další myšlence: při tvoření kognitivní kategorie vůbec nejde jen o taxonomické zařazení daného druhu. Naší obranné reakci je jedno, jestli se díváme na pavouka či jiný druh klepítkatce – všichni jsou podle strachu řazeni do jedné kategorie a to tím snáze, čím více se pavoukům podobají. Dalším typem bezobratlých, kterých se kromě pavouků a jim podobných bezobratlých bojíme, jsou stonožky. Pokud bezobratlý živočich jen trošku připomíná pavouka, lidé obvykle začnou cítit větší strach, ať už živočich patří podle taxonomie kamkoliv. Proto tedy v kontextu strachu nemůžeme mluvit jen o kognitivní kategorii „pavouci“, ale jde o kategorii širší a měli bychom mluvit o „pavouky připomínajících druzích”, což jsou ti, u kterých lidé vykazují největší strach.

Lidé, kteří se pavouků velmi báli, a to jak ti s fóbií, tak ti s “jen” vysokým strachem, vnímali pavouky velmi podobně jako většina ostatních. Lišili se od nich sice intenzitou strachu (pavouci v nich vyvolávali mnohem silnější emoce), ale se zbytkem se velmi dobře shodli na tom, kteří pavouci jsou nejstrašidelnější, kteří nejodpornější a kteří si jsou navzájem nejvíc podobní. Naopak lidé, kteří se pavouků nebáli vůbec, je hodnotili úplně jinak. Zřejmě k hodnocení pavouků používali úplně jiné kritérium než zbytek účastníků, a navíc se shodli i mnohem méně mezi sebou navzájem. S trochou nadsázky by se tak dalo říct, že zvláštní nejsou ti, kteří se pavouků hodně bojí, ale naopak ti, kteří je mají velmi rádi.

Eliška Leštinová

Landová E, Janovcová M, Štolhoferová I, Rádlová S, Frýdlová P, et al. (2021) Specificity of spiders among fear- and disgust-eliciting arthropods: Spiders are special, but phobics not so much. PLOS ONE 16(9): e0257726. 

Publikováno: Sobota 26.02.2022 10:55

Akce dokumentů