Bariéry inovací – jaké za hlavní považují podnikatelé a jaké výzkumníci?

Hlavním cílem jejich výzkumu v Jihomoravském kraji bylo zjistit, jaké bariéry pro vzájemnou spolupráci mezi podnikatelskou a akademickou sférou považují za nejvýznamnější podnikatelé a jaké akademičtí pracovníci a dále, zda se bariéry pro inovační proces liší mezi technickými a přírodovědnými obory, resp. mezi firmami s převládající analytickou nebo syntetickou znalostní základnou.

Regionální inovační strategie se snaží mj. napomáhat těm inovacím, jejichž realizace vyžaduje spolupráci několika různých aktérů. Inovační strategie proto může napomáhat spolupráci podnikatelské sféry s akademickou v rámci daného regionu. V tomto propojení hrají důležitou roli také organizace státní správy i samosprávy. Ty mohou vzájemný kontakt iniciovat a zprostředkovávat. Vzájemná spolupráce je však komplikována mnoha bariérami různých typů.

Například ve střední a východní Evropě vedl zákaz nebo jen velmi omezená možnost podnikání v období komunismu k dominanci velkých státem vlastněných podniků, které bez tlaku tržního prostředí postupně ztrácely schopnost inovovat, a klesala tak jejich konkurenceschopnost. Nedostatek motivace pro vzájemnou spolupráci i nedostatek důvěry přetrvává ve vztahu mezi podnikatelským a akademickým sektorem i nyní.

Firmy se například často obávají vyzrazení firemního know-how během spolupráce s akademickými pracovníky a požadují např. kontrolu pohybu osob v laboratoři, což je pro akademiky obtížně přijatelné. Jiná „firemní kultura“ i rozdílné hodnotové žebříčky osobností v soukromém a akademickém sektoru vedou ke vzájemnému nepochopení. Na druhou stranu liberalizace trhu, zahraniční investice a všeobecné otevření těchto zemí po pádu železné opony poskytují významné impulzy i inspiraci a napomáhají postupnému zlepšování vzájemné spolupráce.

Jižní Morava prošla hlubokou ekonomickou transformací, při níž se z nekonkurenceschopného textilnictví a značné části strojírenství musela přeorientovat na jiné obory. Dnes zde hrají prim odvětví elektrotechniky nebo informačních a komunikačních technologií. Například místní výroba elektronových mikroskopů pokrývá neuvěřitelných 30 % světového trhu. Jsou zde lokalizovány jak mezinárodní, tak místní firmy. Region může těžit ze slušné znalostní základny sestávající z brněnských vysokých škol a několika pracovišť Akademie věd.

Jihomoravské inovační centrum - lídr inovačních systémů v Česku. Zdroj: Autor: Pavonicova – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=49793214.

Autoři se ve více než dvou stovkách rozhovorů s představiteli podnikatelského a výzkumného sektoru zaměřili na nalezení klíčových překážek efektivnější spolupráce mezi firmami a akademickými pracovišti na Jižní Moravě, která je lídrem podpory inovací v regionu střední a východní Evropy.

České menší a střední firmy jsou často spokojené se současným stavem a nemají ambice dále růst, to vede k nevyužití inovačního potenciálu a také k riziku ztráty konkurenceschopnosti těchto firem v budoucnosti. Manažery těchto firem často uváděnou překážkou je nedostatek pracovníků a vysoká cena inovací. Jiný postoj zaujímají ambiciózní firmy, které se chtějí stát světovými lídry ve svém oboru, a neváhají proto inovovat. Zatímco tyto špičkové firmy dokáží na rozdíl od ostatních firem přitáhnout i velmi talentované pracovníky, ani ti však často nedisponují i správným mixem měkkých dovedností.

Nedůvěra je pak zásadní překážkou z obou stran. Podnikatelé podezírají akademiky z protežování vlastních výzkumných cílů nad obchodními zájmy firem. Akademici zase vidí malou ochotu podniků k radikálním inovacím, které by byly atraktivní i z výzkumného hlediska, a tak se raději soustředí na svůj výzkum. Mnoho problémů vychází zkrátka z toho, že je to „o lidech“. Nástrojem pro zlepšení tohoto stavu jsou například tzv. inovační vouchery na podporu spolupráce mezi firmami a akademiky nebo „speed-datingové“ akce typu „120 vteřin pro inovace“ umožňující rychlé seznámení velkého počtu osobností.

Pro správné chápání bariér je nutné kombinovat pohled z perspektivy regionu a jeho inovačního systému a schopností a současně i pohled globální, kdy je firma často součástí mezinárodního produkčního řetězce, přičemž české firmy zpravidla v těchto produkčních řetězcích zaujímají pozice dodavatelů nejnižších řádů, dodávajících relativně jednoduché komponenty.

Překážky mohou být překonány např. cílenou podporou excelentních vědeckých týmů s chutí spolupracovat se soukromým sektorem a podnícením vzniku tzv. spin-off firem, tedy firem vzniklých na základě akademického know-how, ale zúročeného v tržním prostředí. Institucionální podpora může směřovat do oblasti finančních nástrojů a výzkumné spolupráce, a to i s aktéry v dalších regionech. Základem jsou opět lidé – motivovaná a dobře vzdělaná pracovní síla.

Oproti očekávaní autorů výzkum v Jihomoravském kraji neidentifikoval ani jedinou firmu s převládající analytickou znalostní základnou, ale ukázal naprostou dominanci firem syntetické znalostní základny, přičemž firem s relativně vyrovnaným podílem analytické a syntetické znalostní základny bylo jen asi 20. Následně bylo zjištěno, že tyto „smíšené“ firmy mají vesměs mezinárodní ambice a jejich konkurenceschopnost je založena na posouvání technologických hranic, a proto potřebují kombinovat nejen technické znalosti, ale zároveň porozumět např. fyzikální podstatě velmi specifických jevů.

Převládající znalostní základna v regionu tak neodráží jen sektorovou strukturu firem, ale i úroveň jejich podnikatelské ambice, resp. jejich strategii konkurenceschopnosti, tzv. high- versus low-road (jednoduše inovace vs. montovna). Výzvy, kterým tyto firmy čelí, stejně jako příležitosti, které před nimi stojí, se výrazně liší od ostatních firem, a tyto firmy proto zasluhují cílenou podporu v rámci regionální inovační strategie.

BLAŽEK, J., CSANK, P. (2016) Can emerging regional innovation strategies in less developed European regions bridge the main gaps in the innovation process? Environment and Planning C: Government and Policy 34(4):1095–1114.

Tomáš JANÍK