„Kam se 'hrabem' na středověké kameníky?“ aneb Problémy novodobých oprav Karlova mostu
Klenuté kamenné mosty lidstvo stavělo už od druhého tisíciletí před naším letopočtem pokaždé podle stejného principu – obklad z opracovaných kamenných kvádrů na jádru tvořeném litým zdivem. Obkladový kámen, který nejvíc podléhá zvětrávacím procesům, zde plní statickou funkci. Během oprav je lepší poškozený kamenný kvádr vyměnit než ho složitě konzervovat. Upřednostňují se tradiční materiály a techniky, které ovšem nejsou vždy k dispozici. Vlastnosti nových materiálů by měly být kompatibilní s původními materiály, aby nedošlo k degradaci stavu památky. Jak působí moderní opravy kamenných památek, není doposud příliš známo, proto vznikla ve spolupráci s odborníky z Přírodovědecké fakulty UK studie, ukazující negativní důsledky moderních oprav na jednom z oblouků Karlova mostu.
Karlův most v Praze byl postaven přes řeku Vltavu mezi lety 1357 a 1406, aby nahradil starší Juditin most, který se zřítil v roce 1342. Nový most nechal postavit Karel IV. Lucemburský. Ve své době byl se svými 516 metry a 17 oblouky pravděpodobně nejdelším mostem na světě. Představuje klasický obloukový kamenný most, složený z obkladového kamene a výplňového zdiva. Původní výplň Karlova mostu tvoří lité zdivo – kusy přírodního kamene (opuky), pojené hydraulickou vápennou maltou. Mechanické vlastnosti této směsi připomínají moderní beton.
Obkladové zdivo složené z opracovaných pískovcových bloků bylo v minulosti mnohokrát opravováno a obměňováno kvůli přirozenému zvětrávaní, ale i kvůli zhroucení částí konstrukce během povodní. Byly k tomu použity různé druhy kamene, často bez ohledu na jeho vlastnosti nebo kompatibilitu s podkladovým zdivem. Poslední velké opravy obkladového zdiva proběhly v 60. a 70. letech minulého století, kdy byla nahrazena až jedna třetina stávajících kvádrů. Vzhledem k uzavření původních lomů na těžbu karbonských pískovců, byly k tomuto účelu použity dva typy pískovců křídového stáří. Obě nové varianty kamene dnes vykazují vysokou míru poškození zvětrávacími procesy.
Průzkum ukázal, že nové kameny obsahují větší množství ve vodě rozpustných solí než ty původní. Tyto soli, zodpovědné za viditelný rozpad kvádrů, jsou důsledkem předešlého chemického čištění vozovky i aplikace konzervačních látek na kamenném plášti mostu. Chemikálie pronikaly do pórů pískovce a vytvořily tak vhodné podmínky pro mikroorganismy. Problematická byla i technická stránka rekonstrukce - opotřebované obkladové kameny byly odstraněny pouze do určité hloubky a nahrazeny novým materiálem, který byl spojen s původními kvádry cementovou zálivkou. Vznikla tak „sendvičová“ struktura, která je velmi málo propustná a znemožňuje přirozený pohyb vlhkosti a zároveň konzervuje procesy rozpadu původního kamene v podloží.
Výsledky studie tak ukazují, že i nedávné opravy v druhé polovině 20. století problémy postupné degradace naší nejznámější kulturní památky spíše odsunuly, než vyřešily. Nový výzkum konstatuje, že nejspolehlivější rekonstrukcí Karlova mostu bude návrat ke středověkým technologiím a materiálům.
Valéria Vaškaninová
Akce dokumentů