Přírodověda populárně
Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
|
 Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko . |
 |
Nejnovější články
- Racionálně za lepšími inhibitory glutamát karboxypeptidasy II
- Čeští vědci z PřF UK, ÚOCHB a BTÚ AVČR ve spolupráci se zahraničními pracovišti využili znalosti struktury lidské glutamát karboxypeptidasy II pro návrh nových lipofilnějších inhibitorů, které ukazují možnou cestu k účinnějším léčivům. Své výsledky zvěřejnili v časopise Journal of Medical Chemistry.
- Jak člověk vnímá krásu a půvab zvířat
- Osobitý vkus a smysl pro krásu - mohlo by se zdát, že se jedná o ryze individuální cítění každého člověka, ale minimálně při posuzování vzhledu zvířat tomu tak není. Vnímání zvířecí krásy lidmi je částečně zděděno po dávných předcích ještě z dob, než se lidé rozšířili napříč kontinenty, a tak si toto dědictví v sobě neseme všichni stejně, bez ohledu na národnost či kulturní prostředí.
- Když dva dělají totéž, není to totéž
- Čeští vědci popsali úspěšnou přípravu enzymu α-N-acetylgalaktosaminidasy z Aspergilla niger v Saccharomyces cerevisiae. Kvasinky přitom ze stejného genu vyrábí tento protein trochu jinak než plíseň a není to vůbec na škodu.
- Nanovlákna nesoucí imunosupresiva a jejich využití při transplantacích
- Transplantace tkání, orgánů či nověji kmenových buněk představují v současnosti již dostupnou léčebnou možnost mnohých onemocnění. Hlavní limitace spočívají v omezeném zdroji transplantátů a v případě transplantací od geneticky odlišného jedince (většina transplantací) nutnosti modulace imunitního systému. Imunitu je třeba utlumit, aby organismus geneticky odlišné buňky toleroval, ale zároveň šetřit s ohledem na její nezastupitelnou roli především v protiinfekční obraně. Jak ukazují naši vědci, slibným se jeví využití nanovláken.
- Hra na schovávanou: Kde najde houba svého fotobionta?
- Jak to s těmi lišejníky je? Je to řasa, která si hledá svojí symbiotickou houbu ve všemožných podmínkách nebo je to naopak?
- Když houba leze (nejen) za nehty
- Plíseň na nehtech dokáže pořádně potrápit. A to obzvlášť, když běžná léčba nepomáhá. A co třeba zánět zevního zvukovodu, když se vlastně ani neví, že jde o houbovou infekci? Původce takovýchto patálií se rozhodli prověřit Vít Hubka z katedry botaniky PřF UK s kolegy z Pardubic (Pardubická krajská nemocnice) a Prahy (Mykologická laboratoř dermatovenerologické kliniky VFN a 1.LF FVL, Zdravotní ústav se sídlem v Praze).
- Legionářská nemoc přestavuje naše buňky
- Přes dvě stovky lidí nakažených neznámou nemocí, 34 z nich zemřelo. Taková byla bilance setkání amerických válečných veteránů v červenci roku 1976 ve Philadelphii. Jako původce infekce byla později identifikována bakterie šířící se klimatizací. Choroba dostala jméno „legionářská nemoc” a bakterie Legionella.
- Co je potřeba k životu bez kyslíku?
- V sedmdesátých letech se naši parazitologové podíleli na objevu nové buněčné organely. Do dneška, po více než tři desetiletí, se stále věnují jejímu výzkumu a nyní předkládají dosud nejúplnější popis proteinů, které obsahuje. Tou organelou je hydrogenozom, příbuzný „buněčných elektráren“ mitochondrií.
- Proč toxoplazma snižuje imunitu a zvyšuje pravděpodobnost narození chlapce?
- Toxoplasma gondii je celosvětově rozšířený parazit, jehož konečným hostitelem jsou kočkovité šelmy. Mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka. V infikované kočkovité šelmě se parazit pohlavně množí a ta vylučuje jeho oocysty po dobu jednoho až tří týdnů, poté se většinou stává vůči reinfekci doživotně imunní. Člověk a další mezihostitelé se mohou nakazit potravou kontaminovanou oocystami nebo infikovaným masem.
- Nové poznatky o sestřihu pre-mRNA
- Už dlouho se ví, že buňka může produkovat mnohem více proteinů, než má genů. Je to díky existenci tzv. alternativního sestřihu pre-mRNA: geny se přepíší do pre-mRNA, která je poté nastříhána na kousky. Teprve spojením vybraných kousků vzniká vlastní předloha (mRNA) pro budoucí protein. Klíčovou podmínkou pro vznik funkčních předloh je přesné rozpoznání sekvencí (tzv. intronů), které musí být z pre-mRNA odstraněny. Jak sestřihový aparát nachází konce intronů (sestřihová místa) není dosud uspokojivě vysvětleno.
Akce dokumentů