Přírodověda populárně
Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
|
 Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko . |
 |
Nejnovější články
- Jste alergičtí na pšenici? Pozor také na rýži!
- Každý o ní jistě slyšel a mnozí se s ní ve svém životě setkávají i osobně - alergie na potraviny postihuje přibližně 4% světové populace dospělých a až 8% dětí do 3 let. U lidí, trpících potravinovou alergií, vyvolává konzumace určité složky potravy aktivaci imunitního systému, při níž se uplatňují protilátky typu IgE. Důsledkem bývá například ekzém, kopřivka, otok jazyka, astma, zvracení, průjmy nebo bolesti a křeče břicha. Mezi hlavní alergeny, podílející se na cca 90% alergických reakcí, se řadí mléko, vajíčka, pšenice, burské oříšky, sója a ryby. Pacientům trpícím alergiemi na složky potravin pak bývá doporučována alternativní dieta založená na rýži, která je obecně považována za hypoalergenní potravinu. Studie z posledních let však dokládají, že právě rýže může nezřídka způsobovat celé spektrum alergických reakcí.
- Berylliu na stopě
- Beryllium (Be) je velmi toxický prvek, který na sebe během posledních let přitáhl značnou pozornost. Množství této látky je v zemské kůře a v ekosystémech relativně nízké. V ČR se do ovzduší ve významném množství uvolňuje zejména spalováním uhlí, nicméně o jeho vnikání do přírody z atmosféry je toho dosud známo poměrně málo. Málo prozkoumané jsou i disperzní cesty antropogenního Be v ekosystémech a současný stav oblastí, které byly v minulosti berylliem velmi silně znečištěné. Vědci se věnují zejména studiu kumulativního dlouhodobého vlivu nízkých koncentrací beryllia na organismy.
- Chybí Vám skripta? Napište si je!
- Skupina osmi Ph.D. studentů, z nichž sedm studuje, nebo donedávna studovalo na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, vydala v roce 2012 knihu s názvem Ochrana přírody z pohledu biologa – proč a jak chránit českou přírodu. Autoři v ní nabízejí vlastní, samostatný a moderní pohled na danou problematiku a pro mnohé bude možná překvapivé zjištění, že ochrana přírody je z biologického hlediska komplexní vědní obor s mnoha přesahy do dalších disciplín, založený na mnohaletých studiích. Čtenář se seznámí se současným stavem přírody, procesy, které v ní probíhají a které ji ovlivňují, postupy, které se používaly a používají včetně příkladů toho, k jakým (ne)úspěchům vedly. A především se dozví, proč je třeba vůbec přírodu chránit. Pro laickou veřejnost pak jistě budou novinkou například informace o tom, která stanoviště jsou v současnosti nejvíce ohrožena nebo to, že často zdánlivě drastické zásahy mohou sloužit k zachování četných společenstev a naopak přespřílišná snaha o obnovu některých území do „původního stavu“ může způsobit velké ztráty biodiverzity. To, co publikaci odlišuje od ostatních, je netradiční zpracování, zaměření na Českou republiku a uvedení mnoha současných lokálních příkladů, problémů založených na vlastních pozorováních, výzkumu a zkušenostech autorů.
- Ostrovy chladu nad oceány tropické zeleně
- Studium vysokohorské flory v tropech je nejen zajímavé samo o sobě, ale může nám poskytnout i mnoho užitečných informací o minulých dobách ledových a principech, jak se šíří jednotlivé rostlinné druhy. Tříčlenný tým vedený docentem Petrem Sklenářem z PřF UK se podíval na biodiverzitu a rozšíření druhů v alpinských oblastech jihoamerických, afrických a novoguinejských hor v tropech.
- Pomůžou strukturně modifikované ribonukleosidy v boji s rakovinou nebo mikroby?
- Na pomezí biochemie a farmakologie ribonukleosidů bylo dosaženo dalších pokroků. Nově připravené 7-dezazapurinové deriváty byly shledány in vitro aktivní proti původci žloutenky. Kromě toho by mohla řada z nich kandidovat na potenciální budoucí léčiva proti rakovině.
- Pod sukýnkou zlativkové databáze www.chrysophytes.eu
- Něco málo o zlativkách jste se už v naší rubrice mohli dočíst. Jen pro připomenutí: tito bičíkovci ze skupiny Chrysophyceae jsou pokryti křemičitými šupinami, žijí osamoceně nebo v koloniích, mohou fotosyntetizovat nebo se živit mixotrofním, či dokonce heterotrofním způsobem. Tvoří významnou část fytoplanktonu zejména ve sladkých stojatých vodách chudých na živiny. Díky svým poměrně úzce definovaným ekologickým nárokům se používají jako bioindikátory kvality vod a jejích změn. Jelikož jejich šupiny přetrvají mnohá léta v sedimentech, slouží i jako výborné indikátory ekologických podmínek v minulosti. Algologické oddělení Katedry botaniky se zasloužilo o vznik celoevropské databáze těchto obskurních :-) řas – a já se vydávám vyzvědět něco víc od Pavla Škalouda, současného hlavního organizátora projektu.
- Kam se, broučku, kam schováš?
- Počet druhů organismů napříč Evropou klesá. Některé druhy hmyzu nalézají útočiště výhradně na vátých píscích, kde panují velmi specifické podmínky. Proto jsou poklesem druhové rozmanitosti nejvíce ohrožené právě oblasti vnitrozemských písečných dun. Naději by však mohla představovat úložiště popílku vznikajícího jako vedlejší produkt spalování uhlí.
- Tajemné Hromnické jezírko pod drobnohledem vědců
- Nedaleko Plzně u Hromnic se nachází nápadné červené jezírko, doslova propadlé do okolní krajiny. Před více než sto lety vzniklo samovolným zaplavením břidlicového lomu. Dnes je tato lokalita nejen přírodní památkou, ale pro svou extrémní kyselost i typem extrémního stanoviště, a tak přírodovědci obletovanou.
- Co mají společného rododendrony s opancéřovanými amébami? Více než bychom si mysleli…
- Kryténky, améby vybavené schránkou, tvoří důležitou součást půdních mikrobiálních společenstev a v některých ekosystémech dokonce představují jejich podstatnou část. Přestože jsou kryténky polyfyletická skupina, slučuje je jejich shodná ekologie. V půdě jsou abundantní a potenciálně důležité v různých procesech obzvláště v rašelinistích a v organických půdách vůbec. Jejich rozšíření je řízeno různými abiotickými faktory, nicméně se ale dosud ví jen velmi málo o jejich vztazích s dalšími organismy. Často se vyskytují v rhizosféře rostlin z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), které žijí především na kyselých a na živiny chudých půdách. Tyto rostliny významně ovlivňují vlastnosti půdy, což působí znatelné změny v mikrobiálních společenstvech. Jeden ze zástupců této čeledi, pěnišník pontický (Rhododendron ponticum), úspěšně invaduje některé ekosystémy na území Velké Británie a již bylo prokázáno, že se jeho vlivem půdní společenstva krytének mění. Jak ale tato společenstva vypadají v místech, kde je pěnišník původní, například v jižním Španělsku, v porovnání s již studovanými lokalitami z Velké Británie? Na to se pokusila odpovědět skupinka vědců - Martin Vohník (Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK), Zuzana Burdíková a David M. Wilkinson.
- Železná nebo Zelená opona?
- Po pádu komunistického režimu ve východní Evropě se mimo jiné změnily poměry v pokryvu a využívaní krajiny (land cover, land use). K jedněm z největších změn došlo podél hranice, která oddělovala západní a východní Evropu nazývané „Železná opona“.
Akce dokumentů