Zeptali jsme se vědců: Proč žížaly po dešti vylézají na chodníky a silnice? - Lidovky, 16.1. 2016

Tato „invaze“ žížal všech velikostí a narůžovělých odstínů na povrch země má jednoduchý, ovšem velmi zásadní důvod. Na otázku odpověděla Mgr. Dagmar Říhová z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK.

Kdyby totiž zůstaly pod zemí ve svých chodbičkách zaplavených dešťovou vodou, utopily by se. Žížaly nevylézají jenom na chodníky či silnice – právě tam si jich ale nejčastěji všimneme díky kontrastu mezi světlým zbarvením těla a tmavým podkladem. Toto velmi nápadné chování jim ostatně vyneslo i starší označení dešťovky.

Žížaly jsou typickými zástupci takzvaných máloštětinatců, patřících do kmene kroužkovců (Annelida). Že jste si nikdy nepovšimli štětinek na žížalím tělíčku? Zkuste nějakou po kosím vzoru vytáhnout z jejího doupátka. Budete překvapeni, jak velkou silou se žížala v noře drží!

Je to způsobeno právě množstvím kratičkých štětinek (po čtyřech dvojicích na každém tělním článku), které jsou ovládány svaly a mohou být v případě potřeby vysunuty. Stovka miniaturních „skobiček“ pak žížale pomůže odolat vytažení.

Pro máloštětinatce je však také charakteristická nepřítomnost specializované dýchací soustavy. Ačkoliv vážou kyslík na krevní bílkovinu hemoglobin stejně jako my, nemají žížaly plíce, plicní vaky či tracheje: k výměně dýchacích plynů dochází povrchem těla. Proto je pro ně klíčové prostředí, ve kterém se nacházejí.

http://relax.lidovky.cz/zeptali-jsme-s...veda.aspx?c=A160111_145753_ln_veda_ape