Stát by měl uvolnit více peněz na umělé oplodnění, říká odbornice na reprodukční chování, iHNED, Jiřina Kocourková, 10.11. 2015

Rolí státu by mělo být umožnit lidem mít tolik dětí, kolik chtějí, říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom Jiřina Kocourková, garantka oblasti asistované reprodukce v odborné komisi, jež vymýšlí státní koncepci rodinné politiky.
K větší porodnosti by proto měla vést i silnější finanční podpora umělého oplodnění.
Kocourková chce proto navrhnout, aby stát na umělé oplodnění uvolnil více peněz.

Jiřina Kocourková

- Pracuje jako vedoucí katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
- Působí v odborné komisi pro rodinnou politiku pod záštitou MPSV, kde má na starosti oblast asistované reprodukce a antikoncepce.
- Zabývá se analýzou reprodukčního chování Čechů v evropském kontextu, populační a rodinnou politikou a plánovaným rodičovstvím.
- Od roku 2004 se podílí rovněž na mezinárodním projektu analyzujícím vývoj podpory slaďování pracovního a rodinného života ve státech EU.

Komise pro rodinnou politiku se zabývá i asistovanou reprodukcí.

Znamená to, že se postoj státu v této oblasti mění?

Ano. Asistovaná reprodukce doposud nebyla vnímána jako součást systému na podporu rodiny. Já sama jsem byla příjemně překvapena, že tato oblast byla zařazena jako jedno z témat koncepce, kterou Odborná komise pro rodinnou politiku zpracovává, a že jsou její členové připraveni a ochotni se jí zabývat.

Pokud i díky tomu začne být asistovaná reprodukce vnímána komplexněji, tedy nikoliv jako doposud jen coby zdravotnická záležitost, tak to může být chápáno jako nový impulz ze strany státu na podporu rodin. Ale nejsem si jistá, že je k tomu společnost, nebo spíše politická reprezentace dostatečně zralá.

To, jak nakonec opatření v oblasti asistované reprodukce budou vypadat, proto bude z velké části záležet na diskusi mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví.

Jak hodnotíte současné podmínky přístupu k asistované reprodukci v Česku?

Problémem je, že se asistovaná reprodukce stává nedostupnou pro určitou skupinu lidí, ať už z hlediska příjmů nebo věku. Její financování bylo z velké části nastaveno na konci 90. let. Od té doby došlo ale k vývoji moderních léků a metod, které jsou mnohem dražší. A tyto zvyšující se náklady nesou z velké části pacienti.

Osobně bych se klonila k tomu, aby se tento trend obrátil. Tedy aby se jejich spoluúčast snížila a naopak financování ze strany zdravotních pojišťoven zvýšilo, alespoň v případě prvních dvou pokusů. Co hodnotím velice pozitivně, je, že se od 1. ledna 2012 začaly hradit čtyři místo tří pokusů umělého oplodnění, pokud se v prvních dvou případech zavádí jen jedno embryo.

To mělo za následek nejen snížení počtu vícerčat, která se narodí, ale i zvýšení dostupnosti asistované reprodukce.

Od září letošního roku přestala VZP hradit umělé oplodnění ženám mezi 39. a 40. rokem. Je správné tuto hranici snižovat?

Naopak. Vzhledem k demografickému vývoji a v porovnání se zahraničím to považuji za nepříznivé. Já osobně, a zdůrazňuji, že to nemusí být konečné doporučení komise, se domnívám, že by na místě bylo posunutí této věkové hranice na 42 nebo 43 let.

Někde tam totiž leží limit, kdy se ještě úspěšnost asistované reprodukce dá považovat za rozumnou. Jediným rizikem by mohla být obava, že na to ženy začnou spoléhat a povede to k dalšímu odkládání založení rodiny. To se ale zatím v žádné zemi se vstřícnou rodinnou politikou, jako je třeba Belgie, nepotvrdilo.

Co konkrétně vás vede k závěru, že je potřeba i u nás tuto hranici posunout do vyššího věku?

Je nutné se opřít o realitu. Za poslední čtvrtstoletí došlo k velkému posunu věku, kdy mají Češky první dítě. Dnes je to 28 let a trend odkládání založení rodiny stále pokračuje - každým rokem se o několik málo měsíců dál posune. Většina dětí se tak dnes u nás rodí ženám nad 30 let. V zemích jako Švédsko, Dánsko nebo Nizozemsko se průměrný věk prvorodiček ještě více blíží ke 30 letům. Inspiraci proto hledáme v zahraničí. Pokud předpokládáme, že podíl neplodných párů je všude v Evropě podobný, potřebnost metod asistované reprodukce se bude odvíjet od toho, jak se bude rodičovství dál přesouvat do vyššího věku.

Nebylo by ale zvýšení věkové hranice pro úhradu umělého oplodnění signálem, že stát odkládání rodičovství podporuje a že je to správné?

Já si v této věci vlastně tak trochu protiřečím. Jsem spoluautorkou nedávno publikované studie, kde tvrdíme, že není dobré, aby měli děti čím dál starší rodiče.

Měla by se proto určitě vést diskuse, jestli je tento trend pro společnost zdravý. Bylo by v tomto směru vhodné zařadit téma týkající se optimálního věku rodičovství do rodinné výchovy na školách, kde by se mladí lidé dozvěděli, že není jen potřeba chránit se před nechtěným těhotenstvím, ale také že založení rodiny není vhodné příliš odkládat.

Důležité je proto nejen větší zpřístupnění asistované reprodukce, ale i preventivní opatření v oblasti vzdělávání, aby lidé byli schopni poznat, kdy je ten správný čas pro založení rodiny. Na Islandu dokonce začali finančně podporovat vysokoškolačky, aby mohly mít děti už během studia.

Sněmovna podpořila zvýšení daňových slev pro rodiny s více dětmi. Novela usnadňuje i danění malých slunečních elektráren - čtěte ZDE

"Dětská taxi" v cizině zabrala. V Česku se teprve rozjíždí - čtěte ZDE

Co by tedy mělo být cílem státu v oblasti asistované reprodukce?

Rozhodně by to nemělo být jako za komunismu, kdy se stát snažil svými opatřeními lidi vmanévrovat do toho, aby měli více než dvě děti.

U nás dnes ale panuje velký rozdíl mezi tím, kolik dětí si lidé přejí a kolik jich nakonec mají. Podobně jako jinde v Evropě je i u nás považováno za optimální mít dvě děti. Pokud ale lidé založení rodiny odsunou, zvyšuje se riziko, že mají jen jedno. Naším cílem by tedy mělo být umožnit lidem, aby měli tolik dětí, kolik jich chtějí.

Zvýšení hranice věku na 42 až 43 let by jistě něco stálo. Návrhy komise ale mají být "rozpočtově neutrální". Jak jde tohle dohromady?

K tomu mohu jenom říct, že politiku podpory rodin u nás vnímám jako dlouhodobě finančně podhodnocenou. Podle mě je do ní třeba investovat. Je ale otázka, jestli bude právě oblast asistované reprodukce vyhodnocena v porovnání s těmi ostatními nástroji jako prioritní.

Největším majitelem klinik asistované reprodukce je prostřednictvím fondu Hartenberg vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Má to nějaký vliv na vaše rozhodování?

Přiznám se, že jsem to doteď vůbec netušila. Já se ale rozhoduji čistě na základě odborných argumentů. Jsem přesvědčená o tom, že větší zpřístupnění metod asistované reprodukce by bylo prospěšné.