Pouště na dně moří - Adam Petrusek, Týdeník Rozhlas, 18.1.2016

V mořích a oceánech se nacházejí stovky oblastí, kde znečištění dosahuje takových rozměrů, že ohrožuje životy ryb i dalších mořských živočichů. Takzvané mrtvé zóny se rozprostírají na desetitisících čtverečních kilometrů. Na vině není jenom intenzivní rybolov, ale i chemické látky, dostávající se do vod. O oblastech bez života informoval na stanici ČRo Plus pořad Týden ve vědě.

Mrtvé zóny jsou oblasti s tak nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku, že v nich živočichové nedokážou žít. Část vodních obyvatel taková místa opustí, jiní živočichové ale vymřou. „Mnohé mrtvé zóny vznikají jen sezonně," říká vedoucí katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Adam Petrusek. „Ale existují i oblasti, kde je hypoxie nebo anoxie - to znamená minimální nebo žádný obsah kyslíku ve vodě - v podstatě trvalá."

KDE CHYBÍ KYSLÍK, CHYBÍ ŽIVOT

Nedostatek kyslíku ve vodě a vznik mrtvých zón způsobuje až příliš vysoké množství živin. Na vině je lidská společnost, která produkuje obrovské množství dusíku. Ten se mimo jiné nachází i v umělých hnojivech, která se při deštích dostávají do povrchových vod a dále do moří. Dochází pak k přemnožení organismů, které kyslík vyčerpají. „Dokumentovány jsou už stovky nejrůznějších mrtvých zón ve světových mořích. Některé jsou relativně malé, mají třeba jen jednotky čtverečních kilometrů. Ale jsou i oblasti, kde na desetitisících čtverečních kilometrů nejsou vhodné podmínky pro život živočichů ve větších hloubkách. To pochopitelně zásadním způsobem ovlivní třeba rybolov," upozorňuje profesor Petrusek. Problém se přitom zdaleka netýká jen zemí třetího světa. Mrtvé zóny lze najít třeba i blízko pobřeží Spojených států. V osmdesátých letech přitom jednou velkou mrtvou zónou bylo téměř celé Černé moře. „Opravdu velký přísun živin splachovaných z nížin Sovětského svazu vedl k tomu, že se dramaticky navýšila produkce řas," popisuje Adam Petrusek. „Tím pádem do značné míry kolaboval rybolov."
Nedostatek kyslíku ale nebyl jediným důvodem. Negativních příčin bylo víc, například vyhubení dravých ryb, což rozvrátilo přirozenou rovnováhu a zapříčinilo přemnožení ryb živících se planktonem.
Po pádu Sovětského svazu došlo k přirozenému snížení hnojení. Průmyslově vyráběná hnojiva byla najednou dražší, takže se dramaticky snížil přísun tohoto typu znečištění. Tím se snížilo obohacování živinami a mrtvá zóna se zredukovala.

SKVRN A RYB SE ZBAVÍŠ

V moři kvůli dusíkaté vodě vymírají korály, mangrovové porosty nebo drobní živočichové, kteří slouží jako potrava ryb. Zátěž ale vytváří i fosfor obsažený v hnojivech, ale také například v pracích prášcích. „Právě prací prášky byly překvapivě druhým velkým zdrojem znečištění. Zatímco hnojit musíme pořád, prát můžeme něčím jiným," říká Adam Petrusek. Vodám sice značně ulevil přechod na bezfosfátové prací prášky, těmi ale převážně perou domácnosti. Profesor Petrusek s lítostí dodává: „Je poměrně smutné, že zatímco domácí spotřebitel teď v podstatě fosfátový prací prášek nekoupí, průmyslové prádelny jedou na fosfáty, které lépe perou, ale jsou velkou zátěží pro životní prostředí."

JAK Z TOHO VEN?

Na seznamu postižených či ohrožených oblastí jsou dle organizace Tech Ocean Science třeba průliv mezi Severním a Baltským mořem, ústí Perlové řeky a řeky Jang-c'-ťiang v Číně, Erijské jezero, zátoka Elefsis v Egejském moři nebo třeba Mexický záliv, hlavně v oblasti ústí řeky Mississippi. Příčinami vzniku zón bez života jsou podle Tech Ocean Science také znečištění odpadní vodou z kanalizace nebo spalování fosilních paliv. Chemické složení ale nepříznivě ovlivňuje i oteplování oceánů, dané globální změnou klimatu. Podle některých vědců dobře okysličené vody chladnou, houstnou a klesají hlouběji. Tím se kyslík dostává i do nižších vrstev oceánů. Teplá voda však váže kyslíku méně, takže je mnohem lehčí a hlouběji neklesne. Tohle všechno můžeme nějakým způsobem omezovat v okamžiku, kdy bude mnohem kontrolovanější uvolňování živin jako důsledku lidské činnosti. Zdaleka nejdůležitější je hnojení. To podle profesora Petruska neznamená jenom kontrolu množství hnojiv, ale také načasování a způsob, jakým jsou pole orána. Aby nasypané hnojivo neskončilo při prvním dešti v povrchových vodách a následně v řekách a mořích.