Na Cínovci bohužel poklad neleží|Haló noviny | 14.2.2018 | Rubrika: Z domova | Strana: 3

Rozhovor Haló novin s Milošem Faltusem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

* Pane doktore, jste naším předním odborníkem na prvek lithium. Média jej hlavně před volbami skloňovala ve všech pádech, a jak už to bývá, s pramalou znalostí věci...

Lithiem se zabývám hodně dlouho, již od své diplomové práce, kterou jsem dělal na Horním Slavkově. Tam je živcový lom, ale až do roku 1991 se tam těžil také cín a wolfram, stejně jako na Cínovci, kde těžba skončila v roce 1990. Všichni tvrdili, že se tam už nikdy těžit nebude. Naštěstí se odkaliště nerekultivovala tak intenzivně. A po dvaceti letech začal zájem o lithium. Nejdřív ho podporovali lidé z Výzkumného ústavu kovů z Panenských Břežan a z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT). Zhruba před deseti lety došlo k prvním seriózním revizím odkališť, ve kterých je deponovaná vytěžená a rozemletá hornina, ze které se v minulosti získávaly rudy cínu (minerál cínovec) a wolframu (wolframit), ale slídy obsahující lithium (cinvaldit), které jsou rovněž součástí těchto hornin zvaných greiseny, získávány nebyly, a tudíž jsou zde nejsnáze dostupné. Znovu se, nejen na Cínovci, prováděly geologické průzkumy, které měly ověřit výskyt lithných slíd v greisenech, ze kterých se dříve těžil cín a wolfram, ale i v jiných horninách. Výskyty byly potvrzeny a bylo vypočteno, nebo alespoň odhadnuto množství rudy. Ovšem ty naše rudy jsou na lithium velmi chudé, a tak zároveň postupoval výzkum, jak z nich lithium a další prvky ekonomicky efektivně získat. A to je právě ten největší problém.

(...)