LOV PYTLÁKŮ SI UŽÍVÁM - Artur Sniegon, Hospodářské noviny

NÁVNADU VE HŘE S OZBROJENÝMI PYTLÁKY A PŘEKUPNÍKY ZVÍŘAT DĚLÁ V AFRICE MLADÝ ČESKÝ PŘÍRODOVĚDEC. PŘEDSTÍRÁ, ŽE KOUPÍ NELEGÁLNÍ SLONOVINU, A VYLÁKÁ JE DO MÍST, KDE JSOU ZATČENI. NEMÁM STRACH, UŽÍVÁM SI TO, TVRDÍ, I KDYŽ JDE O VELMI NEBEZPEČNÝ PODNIK.
Arthur
Sniegon
ochránce afrických slonů

Každý rok zastřelí pytláci v Africe kvůli klům asi třicet tisíc slonů. Přírodovědec Arthur Sniegon se to snaží zastavit. Pomáhal strážcům národních parků, spolupracuje s neziskovými organizacemi působícími v Africe a v Česku založil organizaci Save Elephants. Ta podporuje třeba výcvik psů, kteří jsou schopni vystopovat slonovinu a chráněné druhy zvířat u překupníků. Sniegon nyní na tomto projektu pracuje v africkém Kongu jako koordinátor. Nezůstává ale jen u toho. Sám předstírá, že je překupníkem slonoviny a chráněných zvířat, a snaží se tak pytláky a překupníky vlákat do pasti a nechat je zatknout.

* HN: Chystáte se v nejbližší době opět hrát zájemce o slonovinu? Jak postupujete?

Ano, nyní dělám na vyšetřování, které běží už dva roky, a teď jsme, doufám, narazili na ty správné lidi. Strategie je vždycky podobná. Musíte ukázat nějaký zájem, jinak nemají důvod vám slonovinu ukázat.

* HN: Kdo je pro vás ten správný člověk?

Ten, který obchoduje se slonovinou a nebyl do obchodu vehnán naší poptávkou. Hodně lidí ví, kdo slonovinu má, takže by ji možná dokázal sehnat i někdo, kdo do toho dříve nebyl namočený. To nechceme. Hledáme lidi, kteří obchodují opakovaně a ve větším měřítku. A zásadním požadavkem je, aby naše chování nezvýšilo tlak na pytláctví. Snažíme se oslovit lidi, kteří už nějakou slonovinu nebo jiný nelegální produkt mají, a vyfouknout ji zákazníkovi, který by si toto zboží opravdu koupil. V tu chvíli musíme nabídnout třeba lepší cenu.

* HN: Hrajete kupce. Ale to jsou většinou starší dobře postavení lidé, často Asijci, a vy jste mladý Evropan.

Nejsem typickým nákupčím, ale mohu někoho jakoby zastupovat. Výhodou pak je, že nemusím mít přímo peníze v kase. Často už to vyšlo. Kontaktů, které měly k něčemu vést, bylo tak dvanáct či patnáct, skutečných zatčení bylo pět. Letmých kontaktů bylo víc a často to trvá velmi dlouho. Snažíme se využít toho, že jsem bílý. Jde o případy, kdy je potřeba nějaký zahraniční obličej, ne běžné věci, při nichž stačí místní vyšetřovatelé.

* HN: Jde od začátku o vaši iniciativu, nebo si vás zvou třeba ochranáři či policisté jako „hostující volavku“?

Většina vyšetřování je od počátku má. Začínal jsem jako nezávislý aktivista. I teď, když spolupracuji s neziskovými organizacemi, si napůl dělám, co chci. Přijedu do oblasti, na někoho narazím a s místními neziskovými organizacemi se soustřeďujeme na hlavní aktéry. Nebo ty, které lze v té chvíli zatknout. Většinou spolupracuji s organizací Eagle (Eco Activists for Governance and Law Enforcement), která funguje napříč Afrikou. Pomáhal jsem třeba v Kamerunu a v Kongu, po telefonu a internetu v Guineji a v Gabonu.

* HN: Když někoho někam vylákáte, kdo ho pak zadrží?

Spolupracujeme s policií, četnictvem, celníky i s Interpolem. S těmi, kteří jsou nejpřístupnější nebo nejméně zkorumpovaní. Často je to na osobní rovině. Když tam znáte nějakého generála a už dlouhou dobu s ním spolupracujete, snažíte se pracovat s jeho jednotkou. Hodně se osvědčila spolupráce se strážci národních parků, kteří mohou zatýkat i mimo parky samotné. Neubrání totiž slona, i kdyby chodili po pralese křížem krážem od rána do večera. Musí zasahovat i tam, kde jsou překupníci. Výhodou je, že jsou to lidé, kteří mají vztah ke zvířatům, a přesvědčit je k činu je snazší než v případě nějakého policisty, kterého tam někdo navelel.

* HN: Můžete popsat nějakou vaši akci? Třeba tu nejúspěšnější nebo nejzávažnější?

Rád bych zveřejnil jednu, která se zatím úplně nepovedla. Nikdy totiž nevíte, jestli se tak o problému nedozví někdo, kdo může pomoci. Jde o Brazzaville, hlavní město Konga. Pět let tu funguje projekt organizace Eagle a za tu dobu se už povedlo dostat obchod se slonovinou, ale i s gorilami, šimpanzi a ptáky do podzemí. Předtím se tu obchodovalo otevřeně, všude a hodně. I když to bylo a je nezákonné. Přesto v Brazzaville zůstával jeden starý překupník, který zpracovával slonovinu přímo na místě. Na dvorku svého domu. Dělal z ní čínské jídelní hůlky, sošky a další věci. Mohl si to dovolit proto, že jeho syn tam měl vysoké postavení. Bojoval v občanské válce po boku prezidenta, byl poslancem a má aureolu nedotknutelného člověka. Letos se nám podařilo získat důkazy včetně videí usvědčující starého pána z držení, zpracovávání a prodeje velkého množství slonoviny. Přišli jsme na velitelství četnictva s několika fotografiemi jako důkazy, tam schválili jeho zatčení a dali nám ozbrojence. Samopalníci skutečně zatkli na dvorku překupníka jeho zaměstnance, kteří tam řezali a pilovali slonovinu. Ale jeho ne. Překupník zavolal syna. Dorazil do pěti minut s lidmi v oblecích v terénních autech. A tihle civilové vystrkali z domu dvanáct četníků i nás. Záběry z toho odvysílaly místní televize, čin byl klasifikován jako rebelie, ale nestalo se nic. A to konžský prezident před pár měsíci oznámil, že se zasadí o zastavení zabíjení slonů a potrestání viníků. Slavnostně bylo spáleno pět tun slonoviny.

* HN: Je časté, že pytlák či překupník takhle unikne?

Není to řídký jev. Bez dozoru lidí, kterým není jedno, jak to v jejich zemi vypadá, zapálených místních či cizinců většina zadržených končí na svobodě. Nebo zatčeni nejsou. Jsou tu případy lidí, kteří pracovali léta na kontrolních stanovištích u národních parků a neměli ani jedno zatčení, ani zabavení slonoviny. I když se tam lovily stovky slonů za rok. Když se pak změnilo velení nebo když se přišel na kontrolní stanoviště podívat šéf parku, za pár dní bylo několik zatčených.

* HN: Na jedné své přednášce jste uváděl případ, kdy pytláka přijel osvobodit vysoce postavený generál…

Nemusí ani přijet, stačí aby zvednul telefon. Fungují tu mobily,osobní vazby a korupce. Obchodníci mají síť lidí, kteří je kryjí a informují. Proto hned po zatčení následuje zabavení mobilního telefonu. Aby zatčený nevolal generálovi, který ho kryje, a ten pak nevyhrožoval nebo neuplatil ty, kteří zatčení provedli. Snažíme se i o pozitivní nátlak. Lidem, kteří pytláky nebo překupníky dali do vazby, volají například ambasadoři evropských zemí nebo novináři, ptají se jich na případ a gratulují jim.

* HN: Jaké jsou pak tresty?

Ve střední Africe, kde se pytlačí hlavně sloni, je to většinou rok až pět let. Vyšší tresty se udělují málo a dostane je spíš chudý pytlák než důležitý překupník. Pytlák má zbraň, samopal a to je zločin proti národní bezpečnosti. Jen ochrana přírody tu málokoho zajímá.

* HN: Slyšel jsem také, že vaši spolupracovníci zapálili pytlákům tábor.

Pokud je tábor ilegální, což v pralese je, tak ho zničíme. Na hlídkách to děláme pravidelně. K prohledání tábora pak použijeme psy, kteří zjistí, jestli tam ještě jsou nějaké zásoby, bushmeat (maso divokých zvířat), slonovina nebo munice. Pytláci si samozřejmě vybudují tábor za den či dva znovu, ale do té doby nepytlačí.

* HN: Nebojíte se, když hrajete volavku nebo chodíte se strážci parku hledat ozbrojené pytláky?

Já si většinou užívám pocit, že to snad vyjde. Většina vyšetřování nevyjde - z důvodů, které na mně nezávisí. Dotyčný nemá nelegální produkt, začne pršet, cesta je nesjízdná a nemohou přijet ozbrojenci toho člověka zatknout. Snažíme se ale vždy opouštět bitevní pole s vidinou návratu a udržovat styky. Někdy nás to může dovést i k větší rybě, většímu množství slonoviny. I když u slonoviny nejde o zadržené množství. Důležité je, že ten člověk skončí ve vězení. Množství hraje roli, pokud najdeme živá zvířata: můžeme jim pak umožnit opět život v přírodě nebo alespoň v přijatelnějším zajetí, a ne někde na řetězu. Ať už jsou to papoušci, plazi nebo lidoopi.

* HN: Proč se specializujete na slony, a ne na opice či plazy?

Právě jste jmenoval zvířata, která získávají z našich programů mnohem více než sloni. Málokdy se stane, že se psy, které jsme tady začali používat, najdeme přímo slonovinu. Častěji jsou to různí plazi, živé či zabité opice a zajímavé množství luskouních šupin či luskounů. Naše aktivity ale na první pohled vypadají,že jsou cílené na slony. Je to jednodušší z hlediska získávání peněz a veřejné informovanosti. Už i lidé v Kongu vědí, že sloni jsou ohrožení a že je potřeba je chránit. Méně lidí ale ví o ohrožení luskounů nebo některých druhů opic.

* HN: Psi, kteří v rámci vašeho programu směřují do Afriky, tedy vycítí nejen zvíře, ale i slonovinu?

Jsou cvičeni na hledání luskouních šupin, masa divokých zvířat a také munice a zbraní. Někdy se nám podaří zabavit náboje dřív, než s nimi pytláci stačí nějaké zvíře zabít. Máme v Kongu tři dospělé psy a sedm štěňat, která cvičíme. Tady jsou psi novinka. Jdete po ulici se psem a lidé se vám vyhýbají obloukem. Musíte jim vysvětlovat, že ten pes nikoho nezabije, ale že dokáže čichem zjistit slonovinu, drogy nebo zbraně. Už to je boj sám o sobě.

* HN: Proč se používá slonovina nebo šupiny z luskounů?

Kromě lovu na maso jde většina druhů do Asie. Slonovina do Číny, nosorožčí rohy do Vietnamu, luskouní šupiny i celí luskouni do jihovýchodní Asie. Ze slonoviny se vyřezávají různé věci, ale není to materiál, který by nešel nahradit. Je to otázka prestiže stejně jako pojídání masa divokých zvířat. Luskouní šupiny a nosorožčí rohy se používají v takzvané medicíně, i když nemají žádný účinek. Luskouní maso je pochutinou. Kupci lidoopů se najdou všude, může to být bohatý Evropan, Američan i Asijec či Afričan. Záleží, kam se to povede propašovat. Stejné je to u plazů a papoušků. Velké zásilky papoušků jdou přes Spojené arabské emiráty, Pákistán nebo Turecko. Míří pak třeba do Evropy a ani Česká republika v tom není úplně čistá.

* HN: Zmínil jste se, že pytlák je chudý a slonovina drahá. Jak to jde dohromady?

Ve střední Africe pytlák, který slonovinu přinese překupníkovi, inkasuje několik stovek až tisíc korun za kilogram. V případě pralesních slonů má jeden dnes zabíjený slon v průměru jen pět kilo slonoviny. To je pár tisíc korun za slona. Překupníci v afrických městech mají za kilo kolem šesti tisíc a obchodují se slonovinou z desítek slonů najednou. To už jsou velké peníze. Právě tihle lidé jsou naším cílem. Když se pak slonovina dostane do Asie, cena stoupne na 2500-3000 dolarů za kilogram (62 až 74 tisíc korun). Výrobek z ní je pak daleko dražší. Bohatá a střední třída v Číně roste, takže slonovinu si mohou dovolit miliony lidí. Trh nelze nasytit, a proto odmítám argumenty, že obchodování se slonovinou ze zemí, kde je slonů dost, by se mělo povolit.

* HN: Nedostal by se tak ale obchod pod kontrolu?

Nevěřím tomu. Neumím si přestavit kontrolu už tady v Africe. Je tu naprostý chaos, nikdo neví, kde se válí stovky tun slonoviny. Loni v září byl zatčen překupník slonoviny a měl jí v pytlích 200 kilogramů. Po třech týdnech zmizel z vězení a slonovina zmizela také. I v Číně, kde je obchod se slonovinou částečně legální, se při nezávislém průzkumu zjistilo, že větší část na první dojem legální slonoviny pochází z ilegálních zdrojů.

* HN: Co tedy dělat a čeho chcete svou činností dosáhnout? Co je váš sen?

Byl bych rád, abych na všech třech stranách trojúhelníku nelegálního obchodu se zvířaty, v Asii, v Africe a v Evropě našel lidi, kteří by se chytili mých myšlenek a bojovali za ochranu zvířat. Aby v Asii vnímali lidé ochranu přírody stejně jako v Evropě a Čína netolerovala obchod se slonovinou. V Kongu bych rád, aby psí program, který koordinuji, fungoval i beze mě. Zároveň bych chtěl nabídnout možnosti uplatnění v Africe dalším dobrovolníkům z České republiky. Máme v Evropě lepší finanční podmínky, lepší vzdělání a přístup k informacím než v Africe a je škoda to nevyužít. Nemyslím si, že Evropa tolik potřebuje dalšího úspěšného podnikatele, ale myslím si, že Afrika potřebuje další úspěšné ochranáře.

***

Arthur F. Sniegon (27)
Rodáka z Třince Arthura Sniegona okouzlila Afrika, kde nyní tráví většinu svého času. Věnuje se ochraně tamních zvířat. Afriku důkladně několikrát procestoval. V Česku založil neziskovou organizaci Save Elephants. Nyní se v Kongu stará o psy, dovezené i z Česka, kteří dokážou vycítit slonovinu, a získává důkazy proti pytlákům a překupníkům zvířat. Sniegon absolvoval bakalářské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a chce se ke studiu vrátit. Nyní je ale pro něj důležitější práce v Africe.

Nejsem jen sloní muž
„Promiňte, ještě tady něco vyřizuji,“ přerušil náš rozhovor, který jsme vedli mezi Kongem a Prahou po internetu, Arthur Sniegon. Nakonec se ukázalo, že komunikuje přes internet současně nejen se mnou, ale také s Kameruncem, překupníkem slonoviny. Vydává se za zájemce o slonovinu a láká překupníka do pasti, aby už nemohl nadále černý obchod provozovat, a neumírali tak další sloni. Ti jsou hromadně vybíjeni kvůli klům, které pak putují většinou do Asie (na velkém snímku Sniegon uprostřed koster 90 postřílených slonů v Čadu). „Nejsem ale jen sloní člověk,“ říká s tím, že z jeho aktivit mají možná větší prospěch jiná zvířata, která chytáním pytláků také zachraňuje. Například luskouni (snímek nahoře), kteří jsou loveni kvůli svým šupinám používaným v čínské medicíně. Nebo zvířata zabíjená pro takzvaný bushmeat, tedy maso z buše, či pro chov doma. Ať již jde o opice nebo krokodýly (snímky uprostřed). Sloni ale zůstávají Sniegonovou srdeční záležitostí. „Velmi je obdivuji,“ říká a zdůrazňuje jejich složitý sociální život a inteligenci. Nechce, aby z nich nakonec zůstaly jen lebky a kosti jako na snímku dole.