Evoluční význam květní ostruhy|Vesmír | 6.11.2017 | Rubrika: Mozaika | Strana: 8

EVOLUČNÍ BIOLOGIE

V roce 1862, tři roky po vydání své stěžejní práce O vzniku druhů, publikoval Charles Darwin knihu nazvanou O rozličných způsobech, jimiž hmyz opyluje britské i cizozemské orchideje. Tato kniha, která se v kontextu Darwinovy tvorby může jevit jako poněkud kuriózní dílko, je fascinujícím přehledem evolučních vychytávek, pomocí kterých si orchideje zajišťují úspěšné opylení. Jednou z těchto vychytávek je takzvaná květní ostruha (nektarium), kterou nacházíme nejen u orchidejí, ale také u orlíčků a dalších skupin krytosemenných rostlin. Darwin měl za to, že květní ostruha je důsledkem koevoluce mezi rostlinou a opylovačem, jehož dlouhý sosák umožňuje dosáhnout až k nektaru na dně nektaria. Ačkoli je tato hypotéza široce uznávána, empirická data naznačují, že úzká specializace opylovačů na hostitelské rostliny je poměrně vzácný jev a že i rostliny s vysoce specializovanou morfologií květu jsou navštěvovány rozmanitými druhy hmyzu.
ČEntomologové a botanici z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Entomologického a Botanického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumali, jak souvisí morfologie květní ostruhy a její naplnění nektarem s morfologií hmyzích opylovačů. Jako modelové organismy použili kamerunskou netýkavku Impatiens burtonii a hmyz, který navštěvuje její květy.

(...)