Čech chytá v Africe pytláky - Nedělní Blesk, 17.1. 2016

Lovím zabijáky slonu
Volavka je podle ustáleného rčení ten,kdo na sebe soustředí úmyslně pozornost a umožní jednat protistraně. Přesně to dělá v Africe Arthur Sniegon (27). Štíhlý Třinečák má za sebou pár let života, který by vydržel jen málokdo.

Možná, že má tenhle mladý muž dobrodružství v těle. Jinak by si ke studiu nevybral Přírodovědeckou fakultu UniverzityKarlovy se zaměřením na ekologii a evoluci. Ukončil ji úspěšnou bakalářskou prací s názvem Dopady fragmentace prostředí dí na primát J
primáty. Jenomže v Africe poznal, že jsou i jiná zvířata, která pomoc potřebují stejně naléhavě jako naši nejbližší příbuzní v živočišné říši.

Pro pár korun

„Já se do Afriky dostal poprvé v roce 2010, víceméně na soukromou poznávací cestu. Projel jsem Gabon, Kamerun i Středoafrickou republiku a byl jsem děšen st pněm
zděšen stupněm vybíjení zvířat, hlavně slonů,“ říká Arthur Sniegon.
Doslova kam se podíval, na tržištích i kolem cest, se prodávaly části těl a maso zvířat -luskounů, antilop, opic, ptáků. „Mnozí Afričané věří, že tenhle »bushmeat« (tj. maso z buše, zvěřina) má léčivé účinky, a hlavně prývrací mužnou sílu,“ dodává.
Za pár korun bylo možné koupit fakticky cokoliv. Dokonce i šupiny z luskouna dlouhoocasého, které v namletém stavu a přidané do nápoje prý mohou člověka učinit nezranitelným. V to věří hlavně Asiaté. „My se tomu tady M tom tad smějeme, ale spousta i vzdělaných lidí je na to ochotna přísahat. A pak - často vidí, jak na safari cizinci loví zvěř, a nechápou, proč by to nemohli dělat také oni,“ vysvětlil Sniegon.

Neprovokovat

Postupem času mladý český přírodovědec došel k názoru, že jeho osamělé pokusy o osvětu a snaha zabránit pytláctví a následnému vybíjení zvěře úspěch mít nebudou. Navázal tedy patřičné kontakty a stal se ve Středoafrické republice spolupracovníkem týmů sítě EAGLE (Eco Activists for Governance and Law Enforcement), zaměřené nejen na pytláctví, ale především na překupnictví ve velkém.

„Pytláka nejvíc potrestáte tím, že ho zbavíte odběratelů a zatknete další článek v ilegálním řetězci obchodů - překupníka. Nesmíte ale to, co nabízí, například sloní kly, shánět tak, abyste vyprovokovali nabídku, tj. lov živých zvířat,“ zdůraznil Arthur Sniegon.
Pytláky sledují dílem přes svoje spolupracovníky z místních lidí, dílem je hledají po zachycení jejich zboží. „Na

Pokračuje na straně 16 prosto zásadní je také hlídání cest v pralesích a v buši. Jsou to tisíce kilometrů, často naprosto bez kontroly, které umožňují nejen řádění pytláků a jejich přesuny, ale i rychlé a levné dodávky toho, co ukořistí, na trh.“
Někdy se tak děje přes pracovníky zahraničních a nadnárodních firem s dřevařskou koncesí. „Jednou z podmínek jejího vydání dnes už je, hlavně v Kongu, povinnost držitele bojovat s pytláky a zamezovat nelegálnímu lovu. Ale skutečnost je často jiná.“

Právě dřevaři jsou stále v lesích, mají příležitost tam pytlačit a mnohdy to také dělají.

Čeští psi

Stále častěji proto cesty v pralesích hlídají ozbrojené hlídky místních policistů, třeba spolu s pracovníky britské nadace The Aspinal Foundation. „Sami zasahovat nemůžeme, vždy máme k ruce místní ozbrojené složky s právem zatýkat,“ říká Arthur Sniegon.
Mimořádným přínosem pro tuhle práci jsou služební psi z České republiky. „Prvním od nás byla fena belgického ovčáka malinois Cama, v Kongu máme dva další a díky Camě je s námi sedm jejích štěňat ve výcviku,“ libuje si. „Tihle psi mají zvláštní výcvik na bushmeat, slonovinu, munici a zbraně. Dokážou je svým čichem odhalit naprosto bezpečně.“

Někdy to prý není pěkný pohled, z vaků cestujících domorodců nebo dřevařů pes vyhledává kusy těl opic, antilop, luskounů, ale i kly pralesních slonů.

Překupník

Síť pašeráků slonoviny tvoří řetězec pytlák-překupníkodběratel. Zlikvidovat ji lze nejrychleji odbouráním posledních dvou článků.

„Většinou to je tak, že dostaneme informaci o nějakém množství klů, které se nabízejí. Pak vstoupí do hry naši lidé a někdy i já, jako bohatý zájemce z Evropy nebo USA. Sháním tedy to, co je k mání, nikdy neobjednávám - to bych vlastně vyprovokoval smrt dalších slonů,“ zdůrazňuje Sniegon.
Zatím největším jeho úspěchem je ve spolupráci s konžskou odnoží sítě EAGLE dopadení překupníka, který nabízel 126 kilogramů klů pralesních slonů, kriticky ohroženého druhu. „Spočítali jsme, že kvůli takovému množství klů muselo zemřít 32 slonů. A to mě překupník na jednání, která jsem s ním měl, ujistil, že když se tenhle obchod podaří, dodá do měsíce třikrát tolik klů. Z další stovky mrtvých slonů.“

Nedodal už nic, dostal dva roky žaláře.

Ochranáři

Aby sloni a další ohrožená zvířata Afriky přežila, musí se změnit vztah domorodců, ale i Asiatů k nim. I v tom Artur Sniegon a jeho spolupracovníci pomáhají.

„Sloni, když migrují, často ničí pole. Nám se ukazuje, že se - i přes svoji mohutnost bojí včel. A tak kolem políček domorodců umísťujeme pár úlů a propojujeme je dráty. Když o ně sloni zavadí, včely vyletí a zaútočí na ně. Už se tam neobjeví, půjdou jinudy.“

Arthurovi nevadí, že jeho tvář bude v Nedělním Blesku. „S tím problém nemám, Afrika je přece jenom hodně daleko a tamní lidé vaše noviny neznají.“ Větší hrozbou jsou podle něj zkorumpovaní úředníci či vojáci přímo na místě. „Ale na všechno si člověk časem zvykne, pokud věří, že to, co dělá, má smysl,“ usmívá se Arthur Sniegon. Rodák z Třince, který v Africe působí jako »sloní volavka«.

Před 50 lety žilo v Africe 80 milionů slonů, dnes jich je 690 tisíc.