Open Science

Při publikování v tradičních vědeckých magazínech je nutné zjistit, zda daný vydavatel nemá embargo na autorskou autoarchivaci. Toto je možné ověřit v seznamu podmínek vydavatelů (+ na stránkách konkrétních vydavatelů): SHERPA/ROMEO. Také v licenční smlouvě s vydavatelem (License Agreement nebo Copyright Transfer Agreement) bývá uvedeno, zda a za jakých podmínek je autoarchivace možná.
 

Základní typy otevřených repozitářů:

Institucionální – publikace vytvořené na dané instituci a uložené v jejím repozitáři 
– např. Repozitář Univerzity Karlovy. O možnostech uložení své práce do univerzitního repozitáře najdete níže.

Oborový – repozitář je zaměřen na určitou vědní oblast nebo obor. V rámci tohoto zaměření shromažďuje dokumenty jak od institucí tak i od jednotlivých autorů. Pro nalezení vhodného repozitáře ke zveřejnění svého článku nebo k vyhledání oborové literatury mohou uživatelé využít databázi otevřených repozitářů OpenDOAR (Directory of Open Access Repositories).

Zvolený repozitář však musí odpovídat pravidlům projektu openAIRE, základním požadavkem je, aby repozitář skutečně podporoval otevřenou spolupráci včetně správně použitých metadat.

Při ukládání dokumentu do repozitáře věnujte pozornost publikačním podmínkám vydavatele, u nichž vám vyšel článek. Určují, jakou verzi dokumentu smíte uložit, případně s jakým časovým embargem.

• preprint (článek tak, jak ho autor zaslal redakci a ještě neprošel recenzním řízením)
• postprint (verze po recenzním řízení, kdy je článek přijat a námitky z řízení zapracovány)
• vydavatelská verze (verze tak, jak článek byl vydán – stránkování, DOI atp.)

Zlatá cesta

Zlatá cesta  (gold open access) vede k publikování v recenzovaných otevřených vědeckých časopisech. V takovém případě zveřejnění zajišťuje vydavatel.

Rozlišujeme 3 základní typy otevřených časopisů:

Bezplatné OA časopisy – obsah je volně dostupný, náklady na publikaci má na starosti vydavatel (klasický příklad jsou univerzitní časopisy)

Placené OA časopisy – kompletní obsah je také volně dostupný, ale náklady na publikaci hradí autor formou publikačního polatku (tzv. APC). Na tuto formu otevřeného publikování se bohužel napojují predátoři (viz níže), prověřte vybraný titul např. v databázi Directory of Open Access Journals!

Hybridní časopisy – takový časopis je  licencovaný a přístup k němu placený, ale články, u kterých autor zaplatí publikační poplatek, budou volně dostupné všem.

APC – publikační poplatky: hradí se u placených a hybridních časopisů, jejich výše se liší titul od titulu a je možné je pokrýt z rozpočtu grantu nebo výzkumného projektu (uznatelné např. v projektech H2020, ERC, MŠMT). Díky licencím ke kolekcím mají autoři PřF UK od vybraných vydavatelů slevy na APC (například u American Chemical Society, Association for Computing Machinery, Cambridge Univerity Press, IOP Science, Karger, Lippincott Williams & Wilkins, Oxford University Press, Royal Society of Chemistry, SAGE, Springer Nature, Taylor & Francis, Wiley). Vouchery je možné čerpat na články accepted version (většinou) v hybridní formě, zájemci kontaktujte fakultního koordinátora.

Pozor!  Nepleťte se: stává se, že časopisy, které jsou po určité době (tzv. embargu, moving wall) dostupné zdarma, autoři považují za otevřené časopisy. Není tomu tak, neboť nesplňují podmínku okamžitého přístupu!

Pro zajištění úplného otevření svého článku, doporučujeme ho publikovat pod některou z veřejných licencí.

Veřejné licence

Podmínka svobodného přístupu požaduje, aby publikace byla skutečně volná, tedy umožňovala i opětovné využití (re-use). Svůj článek tedy licencujte veřejnou licencí, která určí, jak s ním mohou uživatelé dále pracovat.

Při publikování v režimu zlaté cesty buď takové licencování využívá sám vydavatel. V opačném případě je možné (a vhodné) si možnost veřejné licence s vydavatelem domluvit, což bývá většinou placená služba v rámci pulikačního poplatku.

Při publikování zelenou cestou záleží na smluvních podmínkách, které autor při publikování podepsal (má-li smluvně určené, že on autor je držitelem autorských práv, může článek v repozitáři vystavit pod veřejnou licencí).

Nejznámější a nejpoužívanější licencí je Creative Commons. Podrobnosti o ní naleznete v našem článku Creative Commons aneb To, co je na internetu volně k použití(?)

Predátorské časopisy

Na režimu publikování formou Open Access, respektive konkrétně Zlatou cestou, kdy autor platí publikační poplatek, parazitují tzv. predátoři. Zneužívají vědeckého jména – nejde o snadno definovaný podvod, neboť slíbí, že článek vydají, což je pravda, ale vydavatel nehlídá kvalitu (chybí recenzní řízení).

Repozitář publikační činnosti UK slouží ke zpřístupnění plných textů výsledků vědy a výzkumu na Univerzitě Karlově každému studentovi a zaměstnanci UK. Ukládání do repozitáře je dobrovolné, respektive repozitář splňuje podmínky poskytovatelů financí požadující autoarchivaci textů.
Autoarchivace v repozitáři probíhá prostřednictvím modulu OBD – je tedy potřeba nejprve založit záznam k dotčenému výsledku a přiložit požadovaný dokument jako soubor. Pro uložení do repozitáře musí být dány souhlasy všech (spolu)autorů textu, licence musí povolovat autoarchivaci. Koordinátorem OA schválený dokument se uloží do repozitáře ve chvíli, kdy je záznam v OBD plně finalizovaný (stav Schválený fakultou nebo Přijatý).
Procesu ukládání záznamů do systému OBD se věnuje stránka Publikační činnost.