E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Radan Huth získal prestižní ocenění Královské meteorologické společnosti

Významné ocenění International Journal of Climatology Prize, udělované britskou Královskou meteorologickou společností, získal v letošním roce významný klimatolog prof. RNDr. Radan Huth, DrSc. z katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Gratulujeme!

 

 

Prof. RNDr. Radan Huth, DrSc. se soustředí zejména na oblasti jako klimatická změna, atmosférická cirkulace, statistika a aplikace statistických metod v klimatologii. Již více než deset let působí na katedře fyzické geografie a geokologie PřF UK, zároveň přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě UK, jejímž je absolventem. Mnoho let spolupracoval i s Fakultou životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho činnost tím však nekončí. Působí či působil ve dvou velkých českých ústavech – dnes jako ředitel oddělení klimatologie a ředitel v Ústavu fyziky atmosféry AV ČR,  v minulosti v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a tento výčet by mohl dále pokračovat. 

 K významnému ocenění International Journal of Climatology Prize vedla cesta rozsáhlé publikační činnosti kvalitních článků, která vyústila až v roli šéfeditora v prestižním časopise společnosti Wiley International Journal of Climatology trvající více než osm let (2013 až 2021). Během této doby přispěl prof. Huth významným a mimořádným způsobem k růstu časopisu a k jeho skutečně mezinárodnímu renomé.

 

Profesor Radan Huth objektivem Petra Jana Juračky. 

 

Pane profesore, v letošním roce jste byl Královskou meteorologickou společností oceněn Royal Meteorological Society Awards and Prizes 2021 za nasazení, čas a obětavost, s nimiž jste se v průběhu let věnoval časopisu International Journal of Climatology, a také za přínos pro celé portfolio časopisů britské Královské meteorologické společnosti. Můžete blíže představit svou cestu k tomu, stát se šéfeditorem tohoto časopisu, a říct, co to pro vás znamená?

To proběhlo tak, že mi jednoho dne zavolali od vydavatele Wiley a zeptali se, jestli bych jim nepomohl, a vzápětí se zeptali, jestli bych nechtěl dělat šéfeditora. Netuším, jakým přičiněním jsem si to zasloužil, avšak tento časopis byl vždy jakýsi „můj časopis“. International Journal of Climatology byl odedávna nejblíže mým výzkumným zájmům. Moje první publikace v něm vyšla již téměř před třiceti lety a i nadále byl zpravidla mojí první volbou, kam článek poslat. Tento časopis mne poctil celkem třikrát. Poprvé, když jsem v roce 2004 obdržel cenu tohoto časopisu, podruhé, když jsem byl jmenován jeho šéfeditorem, a nyní potřetí, když mi byla cena udělena znovu. Být šéfeditorem International Journal of Climatology pro mne bylo velkým potěšením a nezapomenutelnou zkušeností (a mnohokrát také tvrdou a rozsáhlou prací). Zároveň se jednalo o důstojný post v kontextu toho, že se jedná o největší časopis, co se týče rozsahu a dnes i co se týče impakt faktoru, který Královská meteorologická společnost vydává.

Viděl jste v průběhu více než osmi let, kdy jste působil jako šéfeditor, nějaký posun v tématech či zásadní změny v publikování?

Zásadní posun zde nebyl, avšak nějaké tendence bylo možné vypozorovat. Například větší zájem o publikování na téma sucho či sdružené extrémy. Co jsem však zpozoroval, bylo, že za osm let se počet článků zdvojnásobil. Když jsem začínal, bylo jich bylo přes 500 za rok, a když jsem končil, dostali jsme se myslím přes 1100. Důraz na kvantitativní stránku však bohužel nešel ruku v ruce s kvalitou. Ke konci bylo až kolem 20 % článků, které již ani nešly k posudkům, jelikož nesplňovaly základní předpoklady, například nepřinášely nic nového. Ze zbylých článků byla přijata zhruba polovina.

Co považujete za pozitiva a negativa toho, být šéfeditorem v International Journal of Climatology?

Pozitivy jsou určitě prestiž, finanční ohodnocení a to, že člověk přijde do kontaktu se spoustou lidí z celého světa, byť jenom písemně. Člověk tak také vejde do povědomí většího množství lidí, než kdyby tuto věc nedělal. Negativum je naprosto jasné – žrout času, jedná se skoro o „half-time job“. Každý týden jsem tomu věnoval minimálně den a půl, přičemž ke konci to již bylo časově neudržitelné.

Čemu se věnujete nejvíce teď?

Zrovna v těchto dnech se nejvíce věnuji přípravě a opravování testů z meteorologie a klimatologie, což je také neuvěřitelně časově náročné. Tam ale asi vaše otázka úplně nesměřovala. Šéfeditorování jsem nyní nahradil řízením Ústavu fyziky atmosféry.

Vymírání druhů na Zemi je v současné době bezprecedentně nejrychlejší v historii planety. Je možné toto říci i o změně klimatu?

Od zhruba posledního interglaciálu, odkdy jsme schopni v dostatečném rozlišením teplotu popsat nebo zrekonstruovat, je současná rychlost oteplování opravdu největší.

Globální nárůst teploty se udává kolem 1,2 °C od cca poloviny 19. století, což se může zdát ne až tak markantní. V čem však spočívá zásadní problém pro lidstvo či ekosystém?

Napadají mne dva důvody. Zaprvé, geografická proměnlivost. Ne všude na Zemi roste teplota stejně rychle. Ten údaj je průměrem pomalého nárůstu teploty nad velkým oceánem a daleko rychlejším nárůstem teploty nad menší pevninou. S tím souvisí i to, že ve vysokých zeměpisných šířkách, kde jsou ekosystémy citlivější, je ten nárůst daleko větší. Tempo nárůstu zde může být v řádu 4–5 °C za století a to už je docela dost. Druhým důvodem je, že lidé i celá živá příroda jsou citliví ani ne tak na průměrnou teplotu, jako na extrémy. Ze statistiky, ne z klimatologie, vyplývá, že i relativně malá změna průměrné teploty s sebou nese velké a dramatické změny extrémů a četnost jejich výskytu. A čím extrémnější konkrétní extrém je, tím větší změny jeho četnosti jsou.

Dochází někde i k ochlazování?

To jsou výjimky. Například v Evropě se koncem 20. let neoteplovalo na podzim, avšak to již přestalo. Nyní jsou to pouze místa nad oceánem v oblasti severního Atlantiku a jižního Pacifiku, kde probíhá promíchávání vody z hloubky, přičemž voda z hloubky se zatím neměla jak ohřát.

Jedním z možných důsledků klimatické změny je kolaps atlantické cirkulace, který by mohl nastat kolem roku 2100. Co by to mělo za důsledky a jaká je pravděpodobnost?

Termohalinní cirkulace (cirkulace řízená slaností a teplotou vody), jejíž součástí je i Golfský nebo Severoatlantický proud, má tendenci se s pokračujícím oteplováním zeslabovat. Jak klimatická změna postupuje, dochází k tání ledovců. Dále způsobuje posun drah cyklon k severu, a tudíž bude na severu víc pršet. Oba tyto faktory znamenají přísun většího množství sladké vody do oceánu, čímž se zmenší hustota vody. S tím souvisí i zhoršení podmínek k zanořování. Problém je, že pokud dojde k zastavení atlantické cirkulace, už se znova nerozběhne. K opětovnému nastartování bychom museli nastavit podmínky nikoliv na původní stav, kdy cirkulace fungovala, ale ochladit klima daleko víc, prostě si udělat dobu ledovou. Nic však nenasvědčuje tomu, že by k zastavení mělo dojít. Je to zatím pracovní hypotéza. Mohlo by k tomu dojít v horizontu několika století a za podmínek, že koncentrace CO2 by se zmnohonásobily.

Jak na oceán působí změna klimatu?

V současné době dochází jak k jeho oteplování, tak k jeho okyselování v důsledku pohlcování CO2 (oceán nyní pohlcuje přibližně třetinu emisí CO2). Oba tyto procesy přitom povedou do budoucna ke snížení absorpční kapacity oceánu. V důsledku oteplování dochází také k nárůstu hladiny oceánu, který je rychlejší, než se předpokládalo v projekcích před 20 lety. To však může být v důsledku podhodnocení přítoku při projekcích.

Některé vyspělé země (zejména Evropa) si dnes kladou za cíl snižovat emise skleníkových plynů. Má to však význam, když největší producenti skleníkových plynů (např. Čína, Indie) v tomto směru nic nepodniknou?

Kladu si tutéž otázku, avšak to jde již mimo klimatologii. Je otázka, zda to není kontraproduktivní. Tím, že Evropa a možná ještě některé vyspělé země (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland) emise omezí, výroba a tím i produkce CO2 se přelejí minimálně zčásti jinam. Výrobky, které se doposud vyráběly u nás v Evropě, se stanou nekonkurenceschopné, protože budou zatíženy daleko většími výrobními náklady. V důsledku toho budeme mít problém transformaci ufinancovat. Následně ty země, které neberou ekologické ohledy a nedodržují mezinárodní dohody (jako Rusko a Čína), nás nejenomže ekonomicky převálcují, ale životnímu prostředí to nijak nepomůže.

Jaké nejdůležitější body by mohly vést k řešení klimatické změny?

Omezení emisí, sekvestrace (odchytávání ať už u zdrojů, nebo ze vzduchu a jejich ukládání) a ještě je třetí cesta, a to geoinženýring. Jedná se o zmenšení příkonu slunečního záření na Zemi buď zvýšením albeda, nebo snížením propustnosti atmosféry. Na rozdíl od ostatních opatření to má výhodu, že by to fungovalo okamžitě. Při snížení emisí totiž koncentrace skleníkových plynů začnou klesat až za desítky let. Avšak tato opatření s sebou nesou i svá rizika.

Máte i čas na nějaké koníčky?

Zaplaťpánbůh se mi daří netahat si práci domů. Kromě starání se o syna mám takového zvláštního koníčka – komunální politiku. A rád jezdím vlakem, rád cestuji, což je spojené i s tou vědou.


Laureáti ocenění Královské meteorologické společnosti při předávání v Londýně 8.6. 2022, foto: Royal Meteorological Society

 

 

 

Publikováno: Úterý 07.06.2022 16:55

Akce dokumentů