E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Ovlivnila tunguská událost vodní ekosystémy?

30. června 1908 došlo uprostřed Sibiře v dnešním Krasnojarském kraji (Ruská federace) k mohutné explozi, která zničila 2000 km2 místní tajgy. Dodnes se vede debata o příčinách této exploze, nicméně její možné environmentální důsledky byly dosud opomíjeny. Týmu složenému převážně z pracovníků a studentů PřF UK se podařilo zjistit, že tato tzv. tunguská událost měla vliv na charakter místních vodních ekosystémů. Prvními autory nové studie jsou Mgr. Radana Kavková z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky a RNDr. Daniel Vondrák, Ph.D. z Ústavu pro životní prostředí.

Na povrchu Země jsou nacházeny početné stopy po dávných střetech naší planety s jinými vesmírnými tělesy. Stáří mnoha ze známých dopadů (odborně impaktů) velkých vesmírných těles se pohybuje v řádu milionů až stamilionů roků, některé impakty jsou však výrazně mladší. Nejlépe jsou pak prostudovány takové události, při nichž vznikl nápadný impaktní kráter. V některých případech však i velká vesmírná tělesa na povrch Země nedopadnou a impaktní kráter nevznikne, jelikož explodují už v atmosféře (tzv. airburst), případně je jejich trajektorie natolik plochá, že jsou atmosférou odražena zpět do vesmíru. I v obou posledně zmíněných případech však dochází k uvolnění velkého množství energie a oba jsou považovány za možná vysvětlení tunguské události.

 

Jezero Suzdalevo, jehož sedimenty posloužily k rekonstrukci změn ve vodním prostředí následujících po Tunguské události. Lokalita se nachází v odlehlé oblasti tunguské státní rezervace, kde díky explozi v r. 1908 došlo k rozsáhlé destrukci místní tajgy. Vlevo nahoře jsou patrné lodě kotvící u břehu řeky Chamba, která pro proběhlou expedici představovala spojnici mezi jezerem a nejbližší civilizací. Foto: G. Kletetschka.

 

Tunguská událost, ke které došlo v ranních hodinách 30. 7. 1908 místního času, byla očitými svědky popsána jako oslňující jev v atmosféře, který byl následován mohutnou explozí a tlakovou vlnou, při které bylo pokáceno asi 2000 km2 lesa, jenž byl dále postižen tepelnou radiací a požáry. Počty zemřelých a zraněných obyvatel byly naštěstí nízké, avšak jen díky minimálnímu osídlení zasažené oblasti. Tito obyvatelé byli z velké části tvořeni Evenky, tedy původním etnikem, které se tehdy věnovalo chovu sobů. První vědecké expedici se oblasti epicentra tunguské události podařilo dosáhnout až v r. 1927. Z této značné prodlevy pramení omezenost našeho poznání bezprostředních environmentálních dopadů katastrofy. Z velké části jsme totiž nuceni vycházet jen z dochovaných svědectví Evenků, kteří událost vnímali jako projev vůle božstev, a ze soudobých vědeckých pozorování atmosférických jevů ve velmi vzdálených oblastech, včetně Evropy.

Autoři nově publikované studie využili v r. 2019 možnosti uspořádat expedici do Tunguské státní rezervace, kde se zaměřili na sedimenty místních jezer. Postupně ukládané jezerní sedimenty totiž lze využívat jako jakési přírodní kroniky procesů, ke kterým nemáme relevantní soudobá pozorování či měření. Expedice vedená doc. Güntherem Kletetschkou z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky PřF UK nakonec odebrala sedimenty z jezera Suzdalevo (obr. 1), které dle ústní tradice Evenků vzniklo právě v návaznosti na explozi. Cílem výzkumu bylo ověřit hypotézu, že jezero vzniklo v r. 1908, a, v případě většího stáří jezera, zaměřit se na doklady možných environmentálních změn vyvolaných disturbancí tajgy.

„Dlouhodobě se zabývám problematikou impaktů, avšak tunguská událost je výjimečná tím, že k ní došlo teprve nedávno, na začátku 20. století“, říká doc. Kletetschka, který studii inicioval. „To nám umožňuje využít při jejím studiu i jinak v daném oboru netradiční přístupy, které vedle různých geologických metod zahrnují i metody běžně uplatňované v hydrobiologii a paleoekologii. Díky tomu je naše nová studie dílem mezioborového týmu.“

RNDr. Vondrák, Ph.D.  k tomu doplňuje: „Naše výsledky ukázaly, že jezero Suzdalevo je ve skutečnosti starší, než jak se traduje mezi Evenky. Na druhou stranu však jeho sedimenty obsahují zajímavý záznam o tunguské události a zejména o změnách, které po ní v tomto vodním ekosystému nastaly. Drastické poničení lesa v jeho povodí vedlo k přestavbě druhového složení primárních producentů, jmenovitě vodních řas rozsivek, i drobných vodních bezobratlých živočichů. Tyto změny navíc nebyly krátkodobé, ale vedly novému rovnovážnému stavu, který jezero charakterizoval po další desítky let.“

Vedle doc. Kletetschky, RNDr. Vondráka, Ph.D.  a jejich studentky Mgr. Kavkové autorský tým tvoří RNDr.  Eva Švecová, RNDr. Richard Štorc, Ph.D.  a Mgr. Marian Takáč z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky PřF UK,  Mgr. Viktor Goliáš, Ph.D.  z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK, dr. Barbora Chattová z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a dr. Carlo Stanghellini z Národního ústavu pro astrofyziku v Boloni.

Autoři odhadují, že změny doložené z jezera Suzdalevo pravděpodobně postihly i další jezera v postižené oblasti. Zničení lesa jednak změnilo charakter transportu látek z povodí, což vedlo ke změnám chemismu jezerní vody, jednak krátkodobě podpořilo promíchávání vodního sloupce větrem, což mělo dopad na obsah rozpuštěného kyslíku u dna. Výsledky studie nevylučují ani vliv zvýšeného přísunu dusíku do ekosystému v důsledku vlivu extrémních podmínek při explozi na molekuly dusíku v atmosféře. Takový scénář předpokládají i některé dříve publikované práce.

 

Odkaz na původní článek:

Kavková R., Vondrák D., Chattová B., Švecová E., Takáč M., Goliáš V., Štorc R., Stanghellini C., Kletetschka G. (2022): Suzdalevo Lake (Central Siberia, Russia) —A Tunguska Event-related impact crater? Frontiers in Earth Sciences 10: 777631. DOI: 10.3389/feart.2022.777631

 

Publikováno: Úterý 03.05.2022 13:40

Akce dokumentů