E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Nový pohled na původ plavuní

Dvěma badatelům, Petru Kraftovi a Zlatku Kvačkovi z Ústavu geologie a paleontologie naší fakulty, se podařilo identifikovat a následně popsat ojedinělý nález, který ukazuje na neočekávané stránky rané historie plavuní. Podle něj si tyto rostliny našly cestu na souš spíše ze slané a ne sladké vody, jak se dříve předpokládalo.

 

Vrcholové části baragwanathie z Karlštejna pocházejí z části rostliny, která byla při pohřbení v sedimentu ještě živá. Také si všimněte, že listy vyrůstaly po celém obvodu stonku. (Foto P. Kraft)

Plavuně jsou rostliny, které existují dodnes. Z naší přírody známe třeba plavuň vidlačku. Hlavním obdobím rozvoje těchto rostlin však byly mladší prvohory. Tehdy existovaly i vysoké stromovité plavuně tvořící podstatnou součást tropických lesů kontinentu Pangey.

Počátky historie suchozemských rostlin se v případě paleontologických nálezů odvozují z nálezů spór známých z různých částí světa ze starších prvohor. Mnohem vzácnější jsou doklady o celkovém vzhledu těchto rostlin.

Mezi nejznámější patří např. silurská Cooksonia, tvořená nahými vidličnatými stonky. Za nejstarší plavuňovitou rostlinu je považována Baragwanathia nejprve nalezená v siluru a devonu Austrálie a později v devonu Kanady. Má úzké jednožilné listy hustě pokrývající jednoduché vidličnatě větvené stonky. Charakteristickou vlastností listů je jejich uťatá špička a výrazná střední žilka. Tyto rostliny se zachovaly v mořských sedimentech. Obecně se předpokládá, že tam byly splaveny ze souše. Velkou výhodou je, že se tak vyskytují s fosíliemi mořských skupin, na kterých je založeno nejpřesnější určení stáří těchto hornin. V případě australské baragwanathie je důležitý společný výskyt se silurskými graptolity.

Unikátní nález jediného kusu baragwanathie u nás je spojen s řadou náhod. Ta největší je asi už jeho nález. Kus vápence s rostlinou na vrstevní ploše kdysi spadl na dvorek domku stojícího pod příkrým skalnatým svahem v Karlštejně. Shodou dalších náhod se dostal do ruky dr. Radvanu Hornému, známému českému paleontologovi, který v Karlštejně bydlel. Ten jej dal ke zpracování doc. Jiřímu Obrhelovi na naši fakultu, kde kus zapadl. Následně byl objeven v materiálu, který po doc. Obrhelovi zbyl v jeho pracovně. Byl však považován za dendroidního graptolita, tedy za pozůstatek živočicha. Opakovaný pokus o jeho studium jako graptolita však končil mnoha nejasnostmi. Vše se vysvětlilo až odhalením omylu při určení. Tento krátký příběh je ukázkou jakých zná paleontologie řadu a je příkladem dobrodružství, které nabízí málokterý vědní obor.

Baragwanathia z Karlštejna byla nalezen v silurském vápenci. Tato hornina se usadila v relativně mělkém moři a obsahuje rovněž graptolity. Ti ukázali podobné stáří jako v případě australského druhu. Rozhodnout, který druh je starší je velice obtížné, protože u australského materiálu existuje o datování řada pochybností. Proto je českých druh datovaný mnohem spolehlivěji a ukazuje stáří 422 miliónů let. Co je ale mnohem zajímavější, podařilo se prokázat, že český druh v mořské vodě přímo rostl. Předpoklad, že výstup rostlin na souš obecně proběhl ze sladkých vod, tak dostal vážnou trhlinu. K tomuto zjištění přispělo studium zachování (tzv. tafonomie) fosilní rostliny. Ač se jedná o nevelký úlomek, dají se rozlišit dvě části. Jedna část rostliny byla v době, kdy zapadla do sedimentu ještě živá, zatímco druhá byla již delší dobu odumřelá a obrostlá typicky mořskými mechovkami a ramenonožci. A protože přichycení brachiopodi, představují dvě generace, musela být rostlina v mořské vodě alespoň období mezi jejich rozmnožovacími cykly, které jsou podle současně žijících druhů kolem půl roku. Znamená to tedy, že živá část rostliny v mořské vodě aktivně rostla. Jinak by za půl rok odumřela také.

 

Rekonstrukce příbřežního biotopu na silurském vulkanickém ostrově nedaleko dnešního Berouna. Vlevo stav při odlivu, vpravo při přílivu, v popředí Baragwanathia, v pozadí rhyniofytní Cooksonia. (Kresba T. Přikryl)

 

A ptáte se, kde u nás Baragwanathia, ale i Cooksonia, která je ze sedimentů stejného stáří známá z okolí Berouna i přímo z Karlštejna, rostla? Je přeci všeobecně známo, že v dnešních středních Čechách bylo ve starších prvohorách moře. Ano, a v něm byly podmořské vulkány, z nichž některé vystoupily nad hladinu a vytvořily vulkanické ostrovy. V siluru je jeden takový, tzv. svatojanský (podle Svatého Jana pod Skalou) přímo prokázaný. Mohlo jich ale být více. A pokud byste se v období mladšího siluru procházeli po jeho pobřeží, narazili byste na nízkou rostlinu, na vodního předchůdce suchozemských plavuní, na baragwanathii. Stáli byste u kolébky plavuní.


Studii o nálezu silurské plavuně z českého siluru otiskl v květnovém čísle prestižní časopis Gondwana Research: Kraft, P., Kvaček Z. 2017. Where the lycophytes come from? – A piece of the story from the Silurian of peri-Gondwana. Gondwana Research 45, 180-190.


O nálezu se lze také dočíst v článku Kvaček, Z., Kraft, P. 2015. Nejstarší rostliny na území Českého masívu. Botanika, 3, 2, 8–9.


 

Publikováno: Pondělí 22.05.2017 16:55

Akce dokumentů

Kategorie: