Biosémiotika doplňuje pohled na živé

O tom, co je pro biosémiotický přístup typické, jsme hovořili s vedoucím katedry filosofie a dějin přírodních věd a hlavním organizátorem konference doc. Mgr. Karlem Kleisnerem, Ph.D. a doc. RNDr. Antonem Markošem, CSc. Oba jsou (spolu)zakladateli Mezinárodní společnosti pro biosémiotická studia (International Society for Biosemiotical Studies, ISBS).

O sémiotice, která má svůj původní domov v hájemství humanitních disciplín,  běžný přírodovědec příliš dobré povědomí nemá. O čem vlastně sémiotika je?

KK: Obecně se sémiotika zabývá znaky, znakovými systémy a jejich dynamikou, tedy tím, co je v posledku podmínkou možnosti komunikace. Sémiotika je někdy chápaná jako specifický obor logiky, nebo je dávána do souvislosti s lingvistikou, a jindy zas pokládána za obecnou teorii komunikace. Dává nám racionální prostředky k modelováni takových jevů jako je signalizace, kódováni, interpretace, překlad, ale i lhaní, přetvářka, kamufláž a mimikry. Procesuální dynamiku znakových soustav lze označit za sémiozi.

AM: Vezměme si evoluci, tj. historii života, tam se to ukáže nejlépe. Tak jako historie lidská, i ta biologická byla a už není. Tam i tam zůstaly jen roztroušené prameny, u kterých obvykle lze přísně přírodovědecky určit věk, materiál, původ, atd., a podobně jde z dnešního stavu rekonstruovat, jak události mohly probíhat (analýzou textů, jazyků, sekvencí, zvyků a rituálů, morfologickým a biochemickým srovnáváním apod.) A z těchto dobře doložených údajů pak dějepisectví i evoluční biologie tká příběh, rekonstrukci událostí. Dějepisec i evolucionista přikládá významy tomu či onomu, a tak není divu, že příběhy od různých autorů se mohou lišit, přesto zůstávají pravdivými: nemusí být navzájem na sebe převoditelné, ale mohou se doplňovat. Tak se to má i s jinými stránkami života. Významy přikládáme (my, živé bytosti) jistým věcem a pochodům v našem okolí na základě kontextu, v jakém se vyskytly, a s přihlédnutím paměti a zkušenosti - osobní i evoluční. Znaky a významy však budete marně hledat v biologické terminologii, to jsou pojmy humanitních věd sémiotiky a hermeneutiky, nauk o významu. V laboratoři s nimi toho moc nesvedete.

Přidáním předpony “bio” se tedy ze sémiotiky stává biologická disciplína?

AM: Nestává se z toho biologická disciplína: držme se toho, že biologie sama sebe definuje jako přírodovědu a není důvod to měnit. Jen je třeba uznat, že ne všechno poznání o životě se dá studovat přírodovědnými metodami - pak biosémiotika může přinášet platné poznání o životě, aniž by byla vědou - ale také aniž by byla pseudovědou nebo tlachem. Není to snadné, všichni například si dáváme pozor, abychom se nedopouštěli ve vědě antropomorfismů, a teď najednou koketujeme s oborem, který byl vybudován pro potřeby člověka. Takový hraniční obor se musí budovat s pokorou a ne vše se daří - už jen proto ne, že každý přichází poznamenán svým dosavadním profesním životem. Vykládejte lingvistovi chování buňky, vykládejte buněčnému biologovi sémiotiku C.S. Peirce!

KK: Podle biosémiotiků je semióze soupodstatná s životem. Právě přidáním přípony “bio” proklamujeme, že živé bytosti si navzájem udílejí významy a přeznačují tak terén eko-sémiotického konsorcia, ve kterém se nachází. Z partnera k páření se tak v mžiku může stát kořist a zdroj potravy. S tímto  krokem posunu od člověka k jiným organismům nebo až k bakteriálním koloniím může mít řada humanitních učenců problém. Ale je to jejich problém, nikoli problém života.

Biosémiotický přístup tedy není ani tak “alternativou”, jako spíše doplněním běžného, dejme tomu “mainstreamového” pohledu. V čem přesně tedy hlavní linii biologického uvažování doplňuje?

KK: Je důležité zdůraznit, že biosémiotika nutně nestojí mimo hlavní proud biologie, naopak se otvírá každému, kdo se nespokojí se zkratkovitými závěry a svébytným způsobem pracuje s  jak s hlavním proudem evolučního myšlení, tak i s jeho jeho alternativami.

AM: Kdybych si chtěl vybudovat karikaturu “mainstreamu”, začnu větou “Všechno je v DNA” - kolikrát jsme to už slyšeli? DNA je paměť, program, software, DNA dokonce “staví” tělo atd., všichni znáte Jurský park, ale i vážně se debatovalo o tom, zda by mimozemšťané dokázali postavit tygra, kdybychom jim poslali sekvenci jeho genomu. Máme metody, jak číst, “xeroxovat” sekvenci DNA, tak jako  dokážeme xeroxovat knihy - a v obou případech se ten zápis stane pamětí, informací programem pouze pro toho, kdo se v něm vyzná  a dokáže ho použít. A tímto “znalcem” je buňka. Buňka “čte” své dědictví zapsané v genomu, a k tomu vnímá a interpretuje svůj vnitřní stav i stav okolního prostředí (které zahrnuje i jiné buňky a biosféru). Nevytahuje pouze předpřipravené odpovědi - a zde začíná sémiotika.

Tento pohled nečerpá inspiraci “jen” z jazykovědy či filosofie, ale opírá se také o významné postavy v dějinách biologie samotné. Kde leží hlavní kořeny biosémiotického přístupu?

AM: Bezesporu Darwin. V jeho době málokterý biolog pochyboval o evoluci, všichni ale hledali nečasovou zákonitost, přírodní nečasový zákon typu fyzikálního, kterým se to všechno vysvětlí - a vysvětlí se i počátek a cíl. Darwin to celé zbořil konstatováním, že evoluce života je historie a v té žádné nečasové zákony nevládnou - tam vidím příčinu všech těch sporů, které se nakonec koncentrovaly kolem slova “náhoda”. Část biologů pro toto pochopení nemá a neustále se opakují snahy učinit z evoluční historie přírodovědnou disciplínu.

Biosémiotika však jistě není jen o historii, ale především o současnosti. Ve kterých oblastech má tento přístup svá nejzajímavější uplatnění?

AM: Kromě evoluční teorie bezesporu ve výzkumu chování zvířat - však zoosémiotika je nejrozvinutějším oborem biosémiotiky a v mnohém se překrývá s etologií. Když připustíme, že chování není jen a pouze vymožeností nás živočichů, pak je odpověď nasnadě.

Letošní biosémiotická konference proběhne v Praze již po šestnácté. Kde přesně bude probíhat a kolik lidí se jí zúčastní?

KK: Letošní ročník konference bude zahájen v historické budově Karolina a v následujících čtyřech dnech bude probíhat v budově Přírodovědecké fakulty UK ve Viničné 7. Celkem je přihlášeno kolem sedmdesáti účastníku, z toho asi padesát konferenčních vystoupení a dvacet příspěvků formou “poster session”.  Součástí konference bude rovněž vyhlášení prvního ročníku “Biosemiotic Achievement Award” tedy cenu za nejlepší publikaci za rok 2015 uveřejněnou v časopise Biosemiotics. Letošní ocenění získal významný představitel EvoDevo a autor slavné učebnice “Developmental Biology” Scott F. Gilbert se svojí studentkou Lynn Chiu.

ptal se: Michal Andrle

Úvodní fotografie:

foto: Nuno Barreto, úpravy Radim Kacer

licence CC BY-NC-SA 2.0