E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Media s námi a o nás: Zeptejte se vědců, 7.3.2012, Lidové noviny

Tentokrát se díky dotazu čtenáře Lidových novin, na který odpovídala Mgr. Věra Hroudová z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze vypravíme do říše rostlin, poodhalíme strategii jejich rozmnožování a zjistíme, jaké důsledky může mít hromadný úhyn jednoho rostlinného druhu na život zvířat nebo člověka.

 

Otázka čtenáře:

Proč některé rostliny kvetou jenom jednou za život, jak se to shoduje se strategií mít co nejvíce potomků?

Odpovídá Věra Hroudová z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze:


V rostlinné říši se najdou druhy, které zdánlivě bez většího užitku vytvářejí po léta zelené vegetativní části svého těla, aniž se jen náznakem pokusí vykvést a plodit. Mezi ně patří kromě proslulého druhu Agave americana ještě netřesky (Sempervivum), ale i některé zvonky (Campanula). Zvonek kytkokvětý (C. thyrsiflora) je podobně jako mnohé další druhy zvonků známý jako rostlina dvouletá, v závislosti na přírodních podmínkách však někdy „vydrží“ až o několik let déle – většinou o tři až čtyři roky – v podobě přízemní růžice, a pak teprve vykvete.

Rostlinám, které vegetují bez květů a plodů po několik sezon, se říká hapaxantní nebo monokarpické – podle toho, že plodí jen jednou za život. Typickým a pro nás asi nejznámějším příkladem je již zmíněná agave americká, jejíž několik metrů vysoké suché odumřelé stvoly vídáme při návštěvách Středozemí a známe je z amerických kovbojek. Přestože původní rostlina odumírá, ještě za svého života vytváří novou mladou listovou růžici, z níž dále po odkvětu roste. Takže vlastně ani po odkvětu tak úplně neumírá. Agave dokáže růst v suchém prostředí desítky let v podobě velkých růžic tuhých a na okraji ostnitých šedozelených listů. Poté vykvete až osm metrů vysokým stvolem s vrcholíkem velkých žlutých květů, z nichž vzniknou trojboké tobolky plné droboučkých semen. Tak si rostlina vynahrazuje dlouhé období „půstu“ – obrovská produkce semen v období zřejmě vhodném pro vyklíčení zaručuje jednorázovou reprodukci, která druhu zajistí pokračování. Navíc pojistka v podobě vegetativního množení funguje jako zadní vrátka, kdyby pohlavní množení nebylo v daném roce dost úspěšné. Samostatnou kapitolou jsou bambusy. Zatím není známo, co vede tyto obří příbuzné našich trav k vykvetení všech jedinců druhu nebo více druhů v jedné oblasti, někdy i na celém světě současně po 30, ale také po 50 až 100 letech; bohužel dobře se ví o důsledcích, které má jejich následný hromadný úhyn nejen pro pandu velkou, která se živí jejich listím, ale zejména pro domorodé obyvatelstvo, pro něž je bambus zdrojem mnoha věcí denní potřeby i potravinou. Po masové tvorbě plodů, kterými jsou u některých druhů bambusu výživné bobule velikosti jablka, dochází k přemnožení hlodavců, a vzápětí šíření nebezpečných chorob mezi obyvateli.

Otázky pro vědce posílejte na adresu zahady@lidovky.cz

 

 

 

 

Publikováno: Čtvrtek 08.03.2012 18:10

Akce dokumentů

Kategorie: