Zemřel profesor Rudolf Zahradník

Rudolf Zahradník (20.10.1928 - 31.10.2020) se narodil 20. října 1928 v rodině českého důstojníka sloužícího v Bratislavě.  Začátkem 50. let absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, poté působil v Ústavu hygieny práce a chorob z povolání a nakonec zakotvil v ústavu prof. Brdičky. Po listopadu 89 byl zvolen ředitelem Heyrovského ústavu. V letech 1993-2001 byl předsedou AV ČR. Patřil k zakladatelům české kvantové chemie a vynikajícím způsobem o ní přednášel i na naší fakultě. Jeho přednášky byly příkladem dokonalé češtiny, nadšení pro kvantovou chemii a úžasné rétoriky. Jeho láska češtině a rodné zemi se odrazila i v jeho aktivní podpoře časopisu Chemické listy v době, kdy to nejvíce potřeboval a kdy se objevovaly názory, že přednášet chemii v češtině nemá budoucnost. Prof.  Zahradníkovi, jako zcela mimořádném osobnosti,  byly u příležitosti jeho životního jubilea věnována  zvláštní čísla Chemických Listů 10/2008 a 10/2018.

Udělal toho mnoho pro Akademii věd a neméně mnoho i pro vysoké školy. Byl vždy důsledným zastáncem spolupráce těchto hlavních hráčů na poli české vědy. Ani v dobách, které pro něho nebyly lehké, vůbec neuvažoval o odchodu do zahraničí navzdory řadě velmi atraktivních nabídek. Svých rozsáhlých mezinárodních kontaktů však využíval k vyslání řady mladších kolegů do zahraničí. Pro ty, kteří měli to štěstí, že na přelomu 60. a 70. let absolvovali jeho přednášky z kvantové chemie na Přírodovědecké fakultě jistě utkvěl  v paměti mimořádně bohatý slovník a brilantní čeština spojená se snahou nadchnout studenty pro přednášenou látku a o propojení všech přírodovědných disciplín. Při úžasné jazykové výbavě a mezinárodních kontaktech a věhlasu jistě nikdo nemůže Rudolfa Zahradníka podezřívat ze snahy omezovat mezinárodní spolupráci. Naopak velmi intenzivně ji podporoval. Jako zcela mimořádná osobnost české vědecké komunity však chtěl, aby mladí čeští vědci do této spolupráce vstupovali jako hrdí a sebevědomí lidé pyšní na svůj jazyk a svou zem. A za to mu naše generace nepřestane být vděčná. Děkujeme mu za to, že nás učil rozumět nejen chemii, ale i člověku a nám samotným. Obdivovali jsme ho jako studenti, jako jeho spolupracovníci a budeme ho obdivovat stále i nyní, kdy na jeho moudré působení můžeme jen se smutkem vzpomínat. 

Jiří Barek