E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Z Albertova na Harvard

Doktorka Katarína Pšenáková je čerstvou absolventkou katedry fyzikální a makromolekulární chemie. Díky podpoře pro nadané studenty, mimo jiné i z Nadačního fondu PřF UK, nahlédla během svého doktorského studia do laboratoře National Institute of Health ve Washingtonu D.C. Její cesta na postdoktorskou stáž, na kterou nedávno nastoupila, vedla již na slavný Harvard.

 

Katarína Pšenáková, absolventka doktorského programu Fyzikální chemie PřF UK, v laboratoři na Harvard Medical School, Boston, USA.

 

Na naší fakultě jste absolvovala celé studium chemie v plné délce od bakalářského po doktorské studium, které jste nedávno uzavřela. Jak vypadala ve stručnosti Vaše cesta fakultou?

Nastoupila jsem na bakalářské studium oboru “Chemie v přírodních vědách”, nyní se nazývá již jen “Chemie”. Již od počátku jsem věděla, že chci pracovat ve vědě - proto jsem si vlastně i studium na Univerzitě Karlově vybrala. Na internetu jsem si našla skupinu prof. Tomáše Obšila z katedry fyzikální a makromolekulární chemie. Ten mi během interview pro přijetí do jeho skupiny vysvětlil, že nejprve bych se musela naučit základy molekulární biologie a později bych přešla na pravou fyzikální chemii. To mě úplně nadchlo - i vzhledem k tomu, že jsem v té době absolvovala velkou přednášku z fyzikální chemie, kterou učili profesor Gaš a profesor Vohlídal. Tento předmět se mi hrozně zalíbil, i jeho možná kombinace s biologií a rozhodla jsem se, že to bude katedra pro mě.

 

Práce ve skupině profesora Obšila má jistá specifika. Jaká?

Skupina profesora Obšila je zajímavá svým multidisciplinárním přístupem. Ačkoliv je na katedře fyzikální chemie, zabývá se i strukturní biologií. Navíc úzce spolupracuje se skupinou svojí manželky na Fyziologickém ústavu Akademie věd v BIOCEVu. Spolupráce často vypadala tak, že první část experimentu, což byla většinou bakteriální exprese proteinu, jsme udělali u ní a poté jsme se vrátili na fakultu a pokračovali zde v naší práci pomocí nástrojů fyzikální chemie. V této skupině jsem zůstala i v průběhu magisterského studia, kde pro mě byl diplomový projekt skutečnou výzvou. Práce na charakterizaci daného proteinu se ukázala tak zajímavou a náročnou, že se přirozeně přesunula i do doktorské fáze mého studia.

 

Pracovala jste tedy s krystalografií, jak je ve skupině prof. Obšila obvyklé?

Tomáš Obšil je expertem na proteinovou krystalografii a já jsem se tedy snažila svůj protein popsat pomocí rentgenové krystalografie. To se však neukázalo schůdným a tak jsem si podala žádost na GA UK, abych mohla problém řešit s pomocí NMR (nukleární magnetická rezonance). Grant jsem získala a díky tomu jsme mohla odejít na krátkou stáž do skupiny Václava Veverky na ÚOChB AV ČR, kde jsem se naučila vše, co je k ovládnutí této experimentální metody potřeba.

 

Grafické zobrazení sekundární proteinové struktury s detailem protein-proteinové interakce. Vytvořeno pomocí The PyMOL Molecular Graphics System, Version 2.0 Schrödinger, LLC.

 

Zahraničí Vás nelákalo?

Ano, lákalo. I díky mému grantu jsem jezdila do zahraničí na hodně konferencí, většinu věnovaných pokrokům na poli NMR spektroskopie. Minulý rok jsem se pak rozhodla pokusit se vyjet ještě na stáž, kde bych se vrátila k práci v krystalografii. Tomáš Obšil mi navrhl, zda bych nechtěla zkontaktovat jeho kolegy ve Washingtonu na National Institute of Health (NIH), kde pracoval v rámci své postdoktorské stáže on sám a zkusit si zorganizovat krátkodobý pobyt přímo tam. Věděla jsem, že mám vzhledem k jiným úkolům, které mě čekaly na mé dizertaci, k dispozici jen několik týdnů, které ale měly stačit na to, abych základné metody ovládla. Začala jsem tedy hledat možnosti, jak tuto stáž zaplatit. Požádala jsem o Fond mobility, Fond internacionalizace a také příspěvek od Nadačního fondu PřF UK. Peníze jsem nakonec získala od všech tří, takže když jsem obdržela akceptační dopis z NIH, mohla jsem si koupit letenky a vyrazit do Ameriky. Pobyt splnil všechny účely, které jsem si před cestou vytknula. Ve Spojených státech se mi velmi líbilo a začala jsem si proto zde rovnou hledat místo pro svou postdoktorskou stáž v oblasti východního pobřeží.

 

Jak jste hledala?

Američtí kolegové mi radili, abych si hledala takovou skupinu, která mi případně umožní i změnit oblast mého odborného zaměření, rozšíří mi znalosti a pole působení v mé budoucí vědecké kariéře. Můj plán změnit oblast výzkumu ale způsobil, že nejdříve mi nikdo z oslovených profesorů neodpovídal. Změnila jsem tedy strategii a pro mě nejzajímavějším skupinám jsem rovnou zasílala kromě odborného CV i návrh vlastního možného projektu (research proposal)  s popisem toho, jak by celá skupina benefitovala z mojich zkušeností ve strukturní biologii a vědomostmi z fyzikální chemie. Na takto formulovanou žádost jsem získala již několik odpovědí, na dvě žádosti mi dokonce odpověděli velmi pozitivně. Nejprve jsem měla interview přes Skype. V obou případech jsem postoupila do druhého kola a vyrazila na osobní interview z Washingtonu do Bostonu, kde se obě laboratoře nacházely. Po náročných několikahodinových interview jsem se vrátila do Washingtonu a nakonec do Prahy. Asi po 14 dnech mi pak ze skupiny profesora Daneshe Moazeda z Harvardu přišla odpověď, že mě přijímají.


 

Proteinové krystaly, pozorovány optickým mikroskopem s polarizačním filtrem. Pořízeno v laboratoři Tomáše Obšila.

Musela jste vzhledem k tomu své plány v Praze nějak drasticky upravovat?

 

Pravdu říci, nečekala jsem, že věci naberou tak rychlý spád. V laboratoři v USA chtěli, abych nastoupila co nejdříve, můj školitel tady zas chtěl, abych odjela co nejpozději. S Tomášem Obšilem jsem pracovala na několika projektech, které jsme potřebovali dodělat ještě  před dokončením mého PhD studia. Kompromis se povedlo najít s oběma stranami a moji dizertační práci se mi podařilo obhájit 26. února. Ukončila jsem pracovní poměr s UK a moje působení v Praze, odletěla jsem do Spojených Států a hned nastoupila na Harvard.

 

 

 

Máte nějaký vzkaz, který byste svým případným následovníkům či následovnicím chtěla předat? Něco, co Vy už nyní víte a vaši mladší kolegové ještě ne?

Z vlastní zkušenosti musím říct, že nejtěžší je nebát se udělat první krok. Třeba požádat některého z profesorů o radu. Právě oni mě nasměrovali na příslušné oddělení naší fakulty (Oddělení projektového řízení) a také mi poradili, abych si podala žádost u Nadačního fondu fakulty. Pokud tedy mohu doporučit, tak neodkládejte první krok. Pokud se k němu odhodláte, budete až překvapení, kolik možností se vlastně dnes studentům a čerstvým absolventům nabízí. Svoje rady předávám koneckonců i mé mladší sestře Karolíně, která brzy uzavře první ročník studia medicinální chemie na naší fakultě. Jedna Pšenáková odchází, druhá přichází.  

 

ptal se: Michal Andrle

 

Publikováno: Úterý 23.04.2019 17:20

Akce dokumentů

Kategorie: