Laureáti Pamětních medailí Přírodovědecké fakulty UK
Laureáti pamětní medaile PřF UK 2019:
Doc. RNDr. Miroslav Fojta, CSc.
Prof. RNDr. Ladislav Kavan, CSc., DSc.
Prof. RNDr. František Opekar, CSc.
Prof. RNDr. Zdeněk Samec, DrSc.
Prof. RNDr. Jiří Barek, CSc.
Profesor Jiří Barek překročil práh Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v roce 1968 jako čerstvý posluchač 1. ročníku. Svá studia, během nichž se již záhy specializoval na analytickou chemii, ukončil roku 1973 získáním doktorátu přírodních věd. Následné profesní působení pak spojil s katedrou analytické chemie. V roce 1977 zde dosáhl hodnosti kandidáta věd, roku 1987 se habilitoval v oboru analytická chemie a v témže oboru byl roku 2004 jmenován profesorem.
Po celou dobu svého působení profesor Barek patřil a patří k předním pedagogickým a vědeckým pracovníkům katedry i naší fakulty. O jeho pedagogických schopnostech svědčí jak řada jím vedených přednášek a praktických cvičení, tak zejména velmi úspěšná výchova kvalitních následovníků, neboť řada jeho diplomantů či doktorandů dosáhla významných pozic v předních vědeckých organizacích či firmách u nás i v zahraničí. Za dobu svého působení dovedl k úspěšným obhajobám desítky studentů všech stupňů, jejichž počty překračují stovku.
Vědecká činnost profesora Barka je dlouhodobě zaměřena na elektroanalytickou chemii, kde se stal jedním z pokračovatelů slavné české elektrochemické školy, která rozvíjí odkaz profesora Jaroslava Heyrovského. Ve své laboratoři se spolu se spolupracovníky a studenty věnuje nejen vývoji nových, citlivých stanovení biologicky či ekologicky významných látek v nejrůznějších prostředích, ale studuje i nové elektrodové materiály nebo způsoby elektroanalytických měření. Na poli vědy dosáhl úctyhodných úspěchů, jak o tom svědčí jeho rozsáhlá publikační činnost převážně v zahraničních odborných časopisech, zahrnující okolo 400 původních vědeckých prací, 43 přehledových článků a řadu kapitol v monografiích. O kvalitě vědecké činnosti profesora Barka svědčí hodnota h-indexu rovná 38 a citační ohlas dosahující (bez autocitací) bezmála čtyř tisíc.
Vedle působení na své mateřské fakultě pan profesor Barek patří k nepřehlédnutelným a významným představitelům české chemie vůbec, který již od 80. let minulého století pracuje na internacionalizaci fakulty a univerzity a prošlapává cestu mladším kolegům a kolegyním, kteří ho poté již bez jakýchkoliv obav následují. Kromě aktivní účasti v České společnosti rukopisné je i dlouholetým redaktorem Chemických listů. Dále úspěšně zastupuje českou chemii i naši zemi v řadě mezinárodních organizací (IUPAC, EuCheMS, ESEAC, ECTNA), je členem mnoha zahraničních chemických společností a redakčních rad plejády významných periodik, jakož i vědeckých rad mnohých univerzit a vědeckých institucí a je vedoucím mezinárodně uznávané UNESCO laboratoře elektrochemie životního prostředí, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AVČR.
Vysoká kvalita a rozsáhlost vědecké, pedagogické i organizační činnosti pana profesora Barka se odrazila v řadě ocenění, jichž se mu v průběhu let dostalo. Dnes předávaná medaile děkana Přírodovědecké fakulty je oceněním jeho významné pedagogické a vědecké činnosti vykonané na Univerzitě Karlově, i oceněním toho, jak Přírodovědeckou fakultu a Univerzitu Karlovu reprezentuje na domácím i mezinárodním poli.
Doc. RNDr. Miroslav Fojta, CSc.
Docent Miroslav Fojta vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci v roce 1990 necelé dva roky pracoval v brněnské Lachemě ve vývoji imunodiagnostických souprav. V roce 1992 nastoupil na vědeckou aspiranturu na Biofyzikální ústav AV ČR (BFÚ) k profesoru Emilu Palečkovi, kde se začal zabývat především elektrochemií nukleových kyselin a jejich chemické modifikaci. Od obhajoby disertační práce (1995) se věnuje řešení samostatných vědeckých projektů a má významný podíl na rozvoji oboru v posledních dvou dekádách i na jeho interdisciplinárním ukotvení na pomezí elektrochemie, analytické chemie, biofyzikální chemie, biochemie a molekulární biologie. Zásadním způsobem přispěl k navržení elektrochemických metod pro stanovení RNA, detekci poškození DNA, jejích chemických modifikací, sledování enzymatických reakcí na DNA, studiu interakcí DNA s nízkomolekulárními ligandy a s proteiny a k rozvoji mikroanalytických metod založených na kombinaci magnetické separace a elektrochemické detekce. V současné době se zaměřuje především na detailní prozkoumání vlivu primární a sekundární struktury DNA na její chování na površích elektrod z různých materiálů.
Kromě řešení standardních grantových projektů byl doc. Fojta koordinátorem multilaterálních výzkumných center (LC06035 „Centrum biofyzikální chemie, bioelektrochemie a bioanalýzy. Nové nástroje pro genomiku, proteomiku a biomedicínu“ v letech 2006-2011 a GBP206/12/G151 „Centrum nových přístupů k bioanalýze a molekulární diagnostice“ v letech 2012-2018). Tato centra významně přispěla k posílení spolupráce mezi BFÚ, Přírodovědeckou fakultou (PřF) UK a dalšími institucemi, včetně Masarykovy univerzity (MU), Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, Masarykova onkologického ústavu a Univerzity Pardubice. Od roku 2005 je vedoucím Oddělení biofyzikální chemie a molekulární onkologie BFÚ. Jako vedoucí výzkumné skupiny úzce spolupracuje se Středoevropským technologickým institutem (CEITEC) MU.
V roce 2005 se doc. Fojta habilitoval v oboru Molekulární biologie na MU. Na PřF MU vyučuje předmět Chemické vlastnosti, struktura a interakce nukleových kyselin a na VUT v Brně předmět Molekulární biologie. Jako externista se zapojuje do výuky v rámci předmětu Advances in Electroanalytical Chemistry na PřF UK. Vede studenty doktorského, magisterského i bakalářského stupně. Pravidelně se věnuje pořádání mezinárodních i národních konferencí, často ve spolupráci s PřF UK a s Ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského (např. Moderní elektrochemické metody, Heyrovského diskuse). Společně s kolegy z těchto institucí založil a pravidelně pořádá úspěšnou sérii neformálních seminářů („Potlachů“), které mají za cíl přiblížit různé aspekty elektroanalytické a bioelektroanalytické chemie studentům a kolegům z různých oborů formou otevřené diskuse, nevyhýbající se upozorňování na úskalí a slabé stránky elektrochemických metod, pod mottem „pojďme lépe rozumět tomu, co děláme“. Síly pro další práci rád čerpá s kytarou v ruce všude tam, kde se sejdou dobří lidé.
Prof. RNDr. Ladislav Kavan, CSc., DSc.
Profesor Ladislav Kavan v roce 1974 s vyznamenáním absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (PřF UK), kde v dalších letech získal tituly RNDr. (1975), CSc. (1978), docent (1992) a profesor (2002). Titul DSc. získal v r. 2006 od Akademie věd ČR (AVČR). Po příchodu na Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AVČR pracoval jako vědecký pracovník, posléze zástupce vedoucího oddělení elektrochemie, zástupce ředitele ústavu a dosud jako vedoucí oddělení elektrochemických materiálů.
Velká většina jeho pedagogického působení byla od ukončení studií spojena s Přírodovědeckou fakultou, kde od roku 1979 nepřetržitě učí a školí studenty chemických oborů, a to ve všech třech stupních studia. Byl a je školitelem řady diplomových a disertačních (doktorských) prací. Ve své pedagogické činnosti na fakultě 11 let přednášel kurz „Metody základního chemického výzkumu“, od školního roku 1991/92 dosud přednáší výběrovou přednášku „Vybrané spektrální metody“ a od roku 2007 v české a anglické mutaci přednášku „Nanomateriály: příprava, vlastnosti a aplikace“ (50 %). Od r. 1988 je rovněž hostujícím profesorem fyzikální chemie na EPF, Lausanne, Švýcarsko. Byl a stále je členem mnoha komisí a oborových rad na Přírodovědecké fakultě a dále na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, Masarykově univerzitě v Brně, ale i v zahraničí, a to především v oborech či programech chemie, fyzikální chemie, anorganické chemie, materiálové chemie a fyziky nanostruktur. Na Přírodovědecké fakultě pracoval v mnoha habilitačních a jmenovacích komisích. Je členem redakční rady časopisů Carbon a Current Nanoscience. Ve své činnosti se vůbec nevyhýbal členství v nejrůznějších vědeckých radách univerzit, svého domovského ústavu, AV ČR a Řídících výborech pro spolupráci ve vědě a technice (COST). K dnešku je mj. předsedou komise pro obhajoby DSc. (AVČR), členem Komise pro energetiku AVČR, členem Mezinárodního expertního panelu Polonez, NCN, Polsko, členem Akademické rady AVČR, předsedou Rady pro evropskou integraci a místopředsedou Rady pro zahraniční styky, AVČR, členem vědecké rady Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Univerzity Olomouc a členem Vědecké rady Univerzity Karlovy.
Velmi impresivní je vědecká aktivita profesora Kavana, který dosud publikoval více než 300 článků v odborných časopisech, 3 monografie, 29 kapitol v monografiích, je spoluautorem 9 udělených patentů, ve WoS má evidováno více než 13 600 citací a jeho Hirschův index v současné době dosahuje hodnoty 53. Jeho výzkumná práce byla v r. 2008 oceněna Cenou AVČR za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu a v r. 2017 Cenou Františka Běhounka za propagaci a popularizaci české vědy a šíření dobrého jména České republiky v Evropském výzkumném prostoru (MŠMT). S profesorem Kavanem je vždy radostí jednat o odborných vědeckých a pedagogických záležitostech, ale i pohovořit o věcech obecných a lidských.
Prof. RNDr. Jiří Ludvík, CSc.
Profesor Jiří Ludvík vystudoval v r. 1977 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor anorganické chemie a v témže roce získal titul RNDr. V r. 1985 obhájil titul CSc. v oboru fyzikální chemie, a to na dnešním Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského (ÚFCH JH) AVČR. V r. 2005 se habilitoval pro obor fyzikální chemie na VŠCHT v Praze a v r. 2012 byl na téže vysoké škole jmenován profesorem pro stejný obor. Svou vědeckou kariéru celoživotně spojil s ÚFCH JH AVČR, kde jako vědecký pracovník začal pracovat již v r. 1977. Na tomto ústavu v r. 1990 založil a vede skupinu (později oddělení) Molekulární elektrochemie. Od r. 2018 vede nově vzniklé Oddělení molekulární elektrochemie a katalýzy. Ve své vědecké kariéře se zabýval a zabývá mnoha elektrochemickými problematikami, přičemž v současné době se věnuje především studiu intramolekulárních elektronových interakcí mezi redoxními aktivními centry, studiu elektronové delokalizace a aromaticity, rozmístění elektronové hustoty v molekule, využití elektrochemických dat pro určení tvaru a konformací a dynamickému chování molekul. Velmi významné je jeho studium speciálních redoxně aktivních molekul pro homogenní katalýzu, pro fotovoltaiku, pro organické polovodiče, pro použití v medicíně jako kontrastních látek či ve farmacii s cytostatiky. Významné jsou i přesahy do kombinací in-situ elektrochemie s UV-vis spektrometrií, NIR, EPR spektrometrií a s MS, NMR. Již od r. 1975 je velmi úspěšným řešitelem a spoluřešitelem 19 československých nebo českých a 7 zahraničních víceletých vědeckých grantů a projektů ve svém oboru (oborech). Ve své dosavadní vědecké kariéře zveřejnil více než 130 vědeckých publikací v mezinárodních impaktovaných časopisech, 20 příspěvků a kapitol v monografiích, má přes 1500 citací na Web of Science a jeho Hirschův index má hodnotu 26. Během své kariéry absolvoval mnoho vědeckých stáží, nejvíce v Německu, Itálii, Švédsku a USA. Byl organizátorem a koordinátorem 17 mezinárodních konferencí a sympozií.
Své pedagogické aktivity vyvíjel jak na VŠCHT, tak na Přírodovědecké fakultě UK a k dnešnímu dni vyškolil desítky studentů bakalářských, magisterských, inženýrských a doktorských studijních programů. Pedagogické přednáškové aktivity prof. Ludvíka jsou rovněž spojeny s VŠCHT Praha a Přírodovědeckou fakultou UK. Jeho přednášky jsou pro vysokou odbornou úroveň navštěvovány především doktorskými studenty chemických programů na UK. Prof. Ludvík je dlouholetým členem oborových rad doktorských programů anorganické chemie a analytické chemie na Přírodovědecké fakultě a fyzikální chemie na VŠCHT, byl členem řady komisí pro státní doktorské zkoušky, habilitace a profesury. Od r. 1980 je členem České společnosti chemické, od r. 1997 členem The Electrochemical Society (USA) a od r. 1997 členem The International Society of Electrochemistry, kde více než 10 let pracoval s různých odpovědných funkcích, včetně funkce předsedy Division 6 – Molecular Electrochemistry. Byl či je hostujícím editorem několika významných zahraničních periodik a je skutečně nepřehlédnutelnou osobností ve svém oboru.
Prof. RNDr. František Opekar, CSc.
Profesor Opekar po ukončení magisterského a doktorského studia na katedře analytické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) v r. 1975 pracoval v tehdejším Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského Československé akademie věd. Jeho vědecká činnost zde byla zaměřena na elektrochemickou instrumentaci a její využití pro analytickou chemii. V tomto programu zkonstruovaný přístroj nazvaný "Galvanostatický stripping analyzátor" byl oceněn cenou III. stupně v soutěži přístrojů vysoké technické úrovně vyvinutých na pracovištích akademie věd (1980). Další přístroj "Kontinuální analyzátor oxidu siřičitého" vyvinutý ve spolupráci s Ústavem analytické chemie v Brně, získal stříbrnou medaili na celostátní výstavě vynálezů Zenit 88. Soubor prací "Analýza plynů a kapalin s použitím elektrochemických čidel na bázi pokovených porézních membránových elektrod" získal v r. 1987 Čestné uznání ČSVTS. Od r. 1976 byl členem skupiny, která pod patronací České vědeckotechnické společnosti a Domů techniky v různých městech pořádala informační několikadenní celostátní semináře pro pracovníky z praxe o nových metodách nacházejících využití v analytické, a to především v elektroanalytické chemii. Za tuto činnost byl odměněn stříbrnou medailí "Hornická Příbram ve vědě a technice" (1980) a Čestným uznáním ČVTS "Za úsilí o rozvoj vědy a techniky v chemickém průmyslu" (1981).
Tyto kurzy, pořádané každoročně od r. 1975, probíhají v pozměněné podobě a pod názvem Moderní elektrochemické metody dodnes.
Prof. Opekar se v r. 1991 vrátil na katedru analytické chemie PřF UK, kde pokračoval ve vývoji a testování elektrochemických čidel pro detekci látek v plynné i kapalné fázi. Již při pobytu na Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského byl členem týmu organizujícího a provádějícího výuku v postgraduálních kursech pro pracovníky z různých pracovišť. Tyto kursy "Použití operačních zesilovačů v chemické instrumentaci" byly tvořeny stejným dílem přednáškami a praktickým cvičením. Kursy byly pořádány i pro řádné posluchače studia chemie na katedře analytické chemie a rovněž v zahraničí. Po svém návratu na katedru analytické chemie zásadním způsobem přepracoval tento kurs v moderní přednášku „Použití počítače k měření v chemické laboratoři“. Kromě toho vybudoval tři nové přednášky – základní „Analytická chemie“ a výběrové přednášky „Chemické sensory a biosensory“ a „Elektroanalytické metody“. Za svou pedagogickou činnost byl dvakrát odměněn cenou pro nejlepšího pedagoga Studentský velemlok (poprvé v r. 2011 a podruhé v r. 2017). Za práci v nejrůznějších komisích fakulty získal Medaili za zásluhy Přírodovědecké fakulty (2006). Za svého působení na katedře analytické chemie vychoval jako školitel či konzultant 15 bakalářů, 22 diplomantů a 5 doktorandů. Habilitoval se v r. 1997 a profesorem analytické chemie byl jmenován v r. 2003. Prof. Opekar stále velmi intenzivně spolupracuje i s kolegy na 3. lékařské fakultě UK a má velký podíl na společných špičkových publikacích řešících problematiku detekce různých markerů lidských nemocí v tělních tekutinách. Má rád pobyt a práci na chalupě v jižních Čechách a těší se školními úspěchy svých dvou vnoučat.
Prof. RNDr. Zdeněk Samec, DrSc.
Profesor Zdeněk Samec je předním představitelem české elektrochemické školy. Vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK (PřF UK) v Praze (1965-70). Zde také obhájil rigorózní práci (RNDr., 1970), habilitoval se pro obor analytická chemie (1991) a byl jmenován profesorem pro obor fyzikální chemie (2002). Doktorskou dizertační práci v oboru fyzikální chemie obhájil na VŠCHT v Praze (1988). Na PřF UK přednášel fyzikální chemii (elektrochemii) pro studenty 2. ročníku oboru chemie (1997-2012) a teoretické základy elektroanalytických metod pro studenty 4. ročníku oboru chemie (1991-2012). Působil jako externí člen katedry fyzikální a makromolekulární chemie (2000-2006), člen oborové rady studijního oboru analytická chemie (1996- dosud), externí člen zkušební komise pro SZZ ve studijním programu fyzikální chemie (1999-2014), člen komise pro státní doktorské zkoušky a komise pro obhajoby disertačních prací doktorského studijního programu analytické chemie (1999-dosud). Působil dále jako člen vědecké rady FCHT VŠCHT v Praze (2000-dosud), a člen vědecké rady VŠCHT v Praze (2012-2016). Jeho profesionální kariéra je spojena s Ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského AVČR (ÚFCHJH), kam nastoupil v roce 1970 do postgraduálního studia, a kde obhájil svoji kandidátskou disertační práci v roce 1973. V ÚFCHJH AVČR prof. Samec pracoval postupně jako vědecký aspirant, vědecký pracovník, vedoucí vědecký pracovník, a působil jako vedoucí oddělení elektrochemie (1996-2006), a poté v letech 2007-2017 jako ředitel ústavu.
Nejdůležitější vědecké výsledky prof. Samce spadají do nového oboru elektrochemie na rozhraních dvou nemísitelných roztoků elektrolytů, který spoluzaložil. Řadou originálních studií podstatně přispěl k rozvoji metodologie výzkumu procesů přenosu náboje přes tato rozhraní, zvláště k rozvoji cyklické voltametrie a impedanční spektroskopie, a jejich teorie. Jeho práce vedly k objasnění procesů na těchto rozhraních, zejména nabíjení elektrické dvojvrstvy, specifické adsorpce, kinetiky přenosu náboje, elektrodepozice kovů, a elektrokatalýzy. V poslední době se prof. Samec věnuje využití iontových kapalin a elektrochemickým procesům zahrnujícím malý počet částic. Jeho vědecké výsledky jsou shrnuty ve více než 190 publikacích, které získaly téměř 6000 citací bez autocitací (h-index 48). Vědecká činnost prof. Samce byla oceněna medailí MŠMT I. stupně za soubor prací o elektrochemických a povrchových dějích na kapalných rozhraních (2002), cenou Akademie věd za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu (2006), Shikatovou medailí Polarografické společnosti Japonska za příspěvky k elektroanalytické chemii (2008), Hanušovou medailí České společnosti chemické za zásluhy o rozvoj české elektrochemie (2009), oceněním “ISE Fellow” Mezinárodní elektrochemické společnosti (ISE) za vynikající vědecké výsledky v oboru elektrochemie (2012), a čestnou oborovou medaili AV ČR Jaroslava Heyrovského za zásluhy v chemických vědách (2019).
Akce dokumentů