E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Profesor František Vyskočil byl oceněn Medailí Učené společnosti České republiky

Během XXII. valného shromáždění Učené společnosti České republiky, konaného 23.5. 2016 v Karolinu, došlo i na ocenění osobností, které se zasloužily o rozvoj české vědy. Jako třetí osoba v historii, spjatá s naší fakultou, byl za svůj přínos české vědě dekorován i prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc. z katedry fyziologie. Pane profesore, gratulujeme!

 

 

Narozen 3. 9. 1941 v Pelhřimově, je ženatý a s manželkou Emilií žijí v Praze. Mají syna a dceru. Roku 1963 s vyznamenáním ukončil Přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze a v dalších letech získal tituly kandidáta věd (r. 1968), doktora věd (r. 1990), docenta (1994) a profesora (1998). Nyní působí na Oddělení neurobiologie, Katedra fyziologie, Přírodovědecká fakulta UK v Praze (kterou vedl v létech 1995-1997) a ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR, kde byl dlouholetým předsedou vědecké rady. Angažoval se v těsném propojení obou institucí, v čemž řada učitelů PřF a několik generací jeho studentů úspěšně pokračuje. František Vyskočil stále vede základní bakalářskou přednášku z fyziologie živočichů a člověka a účastní se specializovanými kurzy v magisterském a postgraduálním studiu neurověd. Po více než 20 let je člen Ústřední komise Středoškolské odborné činnosti (SOČ) a předseda komise pro odbornou literaturu Nadace Český literární fond, která podporuje zahraniční cesty mladých vědců a vznik vědeckých knih a monografií. Je členem The Physiological Society, London, Cambridge a zakládajícím členem Učené společnosti České republiky.

Jeho výzkum je značně různorodý, jak tematicky, tak  metodicky. Zabýval se především fyziologií a farmakologií synaptického přenosu v centrálním, a periferním nervstvu, ale i biochemií a biofyzikou membrán a membránové sodnodraselné pumpy. Svůj zájem rozšířil i na systémovou funkci mozku a studoval rozdíly mezi samčí a samičí mozkovou kůrou, kde vzniká šířící se korová deprese, předzvěst migrenózních bolestí hlavy. Zde použil v r. 1972 jako první neurofyziolog originální biofyzikální princip iontově selektivních mikroelektrod a tato studie získala označení „citační klasická práce“ podle ISI, USA (http://garfield.library.upenn.edu/classics1989/A1989T880500002.pdf). Objevil a prokázal mechanizmus tzv. nekvantového  výlevu a působení neuropřenašečů v nervových zakončeních během ontogenese synapsí. Významné bylo objevení synchronizačního vlivu adrenalinu a noradrenalinu na spojích mezi nervem a svalem vzhledem k adrenalinovým sportům a stresové reakci. Ve spolupráci s prof. L. Jánským a Dr. J. Moravcem studovali jako první mikroelektrodovou technikou neurosekreci a nekvantový výlev u hibernujících křečků, vzhledem k potřebě šetřit energií při probouzení a třesové termogenezi. Zajímal se také o stárnutí synapsí a pokles jejich výkonnosti. Jde o snížení „trofického“ vlivu nervů na sval. V jedné z posledních prací objevil jeden z důvodů, v nichž spočívá tzv. „nezralost“ synapsí u potkaních novorozenců a nedokonalá koordinace jejich pohybů. Elektrofyziologickou technikou volného terčíkového zámku zjistil, že jsou nervosvalové synapse u novorozenců mnohem méně synchronizované, protože chybí zesilující vápníkový mechanizmus v nervových zakončeních. Studoval i vliv toxinů a objevil s prof. S. Thesleffem (Lund, Švédsko) novou skupinu tetrodotoxin-resistentních sodíkových kanálů ve svalových vláknech. Poprvé farmakologicky charakterizoval v šedesátých embryonální typ acetycholinového nikotinového receptoru, což vedlo k jeho isolaci a molekulárně-biologickému popisu. Prokázal elektrogenní činnost sodnodraselné pumpy (ATPázy) na svalových vláknech v závislosti na uspořádání buněčné membrány (fluorescenční sondy), našel aktivační účinek arachidonátu a objevil pomocí elektronové magnetické resonance princip inhibičního působení vanadátu, který je polučním prvkem v průmyslových oblastech a přispívá k depresivním psychickým stavům. Jeho 300 prací v databázi WoS bylo citováno jinými autory minimálně 3500x, h-index 33. 

Byl profesorem na několika zahraničních universitách (University of California, San Francisco USA, Kazaňská lékařská universita, kde dostal hodnost profesor h. c., aj.), přednášel také na universitách v Indii, Velké Británii, Německu, Japonsku, Holandsku  a v dalších zemích.   Od r. 2010 je emeritním členem Akademie věd České republiky s možností navštěvovat ústav, dokud mu budou stačit síly na otevření vstupních dveří vybavených zavíračem SAMO.

V dobách totality, kdy byl za své názory pracovně znevýhodňován (v r. 1968 byl členem Celoakademického odborového výboru, vedeného známým disidentem a sociologem Ing. Rudolfem Battěkem), získal společnou cenu Akademií věd ČSR a Ruské federace (r. 1974). Jeho kontakty s ruskými vědci v dobách, kdy mu byly zakázány západní zahraniční pobyty, vedly k řadě objevů a byly oceněny Státní cenou Republiky Tatarstan (r. 1995) a americkou Fogarty Award r. 1992.

Mimo to byl oceněn cenou Akademie věd České republiky za práci „Molekulární podstata přenosu informace na nervosvalové ploténce“, cenou Akademie věd ČR za celoživotní přínos, a r. 2011 Purkyňovou medailí Akademie věd ČR a Medailí Josefa Hlávky za vědecký a kulturní přínos. Je nositelem stříbrné medaile Senátu PČR (2014), čestným členem Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, The Physiological Society Cambridge a Londýn, Society for Neurosciences USA aj. Věnuje se aktivně hudbě, interpretuje klasickou i populární houslovou hudbu a příležitostně přednáší o vztahu mezi pověrami, vírou a vědou. 

Osobnost profesora Františka Vyskočila si můžete připomenout i prostřednictvím pořadu Hydepark Civilizace, jehož byl hostem. 

 

Publikováno: Neděle 22.05.2016 10:50

Akce dokumentů