E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Jak ptáci reagují na proměny globálního klimatu?

Globální klimatické změny míchají ustavenými pořádky v biosféře s rychlostí, která je nápadná tím, že je v podstatě přístupná běžné lidské zkušenosti. Trendy, které odrážejí tyto atmosférické procesy, jsou velmi patrné i v biosféře. Výsledky rozsáhlé studie, založené na dlouhodobém sběru dat o výskytu běžných druhů ptáků, publikoval nedávno magazín Science. O pozadí vzniku článku i o jeho úloze v celém projektu jsme hovořili s doc. Jiřím Reifem z Ústavu pro životní prostředí PřF UK.

 

Pane docente, v první řadě Vám chci poblahopřát k publikaci v prestižním časopise Science, na níž jste se vedle řady dalších autorů ze zahraničních, ale i českých institucí spolupodílel. Tato publikace sumarizuje trendy, které jsou patrné v proměnách areálů běžných druhů ptáků napříč Evropou a Severní Amerikou. Tím nejzákladnějším elementem takové studie  je dlouhodobý sběr dat.

Ano, v České republice (a v bývalém Československu) probíhá dlouhodobé sledování hnízdních populací běžných druhů ptáků, takzvaný Jednotný program sčítání ptáků v ČR (JPSP). Tento program navazuje na podobná sčítání, která v Evropě začala probíhat ve Velké Británii, ve Finsku nebo ve Švédsku již v 60. a 70. letech 20. století. Podle modelu těchto zemí u nás toto sčítání začalo v roce 1981 - zakladateli projektu byli Jiří Janda a Karel Šťastný. Motivace tohoto projektu je vlastně velmi jednoduchá: pokud chceme vědět, co se děje s populacemi ptáků a na jaké změny v okolních podmínkách reagují, musíme dokázat  kvantifikovat relativní změny ve velkosti populací.  Metodika sčítání se ujednotila po prvním roce - Česká republika figuruje ve sběru dat od r. 1982.


Jak tedy metodika sběru vypadá?

Je důležité předeslat, že sčítání se celkově účastní necelá stovka lidí, většinou jde o dobrovolníky z České společnosti ornitologické , která program koordinuje. Hlavním koordinátorem je Zdeněk Vermouzek, dále se na běhu programu podílí Petr Voříšek, Tomáš Telenský, Karel Šťastný a já.  Bez zapojení takto široké veřejnosti by takový projekt vůbec nebyl možný, jde tedy o krásný příklad tzv. občanské vědy (citizen science). Každý spolupracovník na každé lokalitě každoročně sčítá ptáky s přesně stejným úsilím na dvaceti sčítacích bodech (ve skutečnosti vlastně plochách), sčítá se po dobu pěti minut. Body na lokalitách, které jsou přibližně rovnoměrně rozmístěny po ploše republiky, se během hnízdní sezóny projdou dvakrát. Zdůrazňuji, že jde o sčítání během hnízdní sezóny, což je pro odhad početnosti ptáků důležité. S hnízděním se totiž pojí hlasová aktivita ptáků, která umožňuje jejich detekci a tedy zjištění stavu jejich populací. Mimo dosah této metodiky proto leží druhy, které u nás nehnízdí, aktivují v jinou roční dobu nebo i ty, které jsou příliš vzácné na to, aby byly touto metodikou zachyceny.

 

Autory studie tvořili většinou koordinátoři dlouhodobého sčítání ptáků v jednotlivých evropských zemích. Zde na společné fotografii ze semináře konaného v Mikulově na podzim 2015. Foto: Vojtěch Brlík

 

Můžete nám popsat vaši roli v celém projektu?

Nastoupil jsem do něj v roce 2004, do roku 2007 jsem byl jeho hlavním koordinátorem. Když po mě tuto roli přijal současný ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek, začal jsem se věnovat spíše “vědecké” části projektu, tedy analýze dat a tvorbě publikací.

 

Jak vypadá napojení českých dat na mezinárodní kontext?   

Napojení, přinejmenším na evropské úrovni, je přes European Bird Census Concile (EBCC). Jednou z jeho odnoží je  Pan-European Common Bird Monitoring Scheme (PECBMS), který koordinuje Petr Voříšek, u něhož se sbíhají data z národních programů z celé Evropy. Nejde o surová data přímo z terénu, ale jsou transformována do podoby tzv. relativních indexů. Toto číslo procentuálně udává, jak moc se početnost druhu mění vůči prvnímu roku, kdy bylo provedeno sčítání.  

 

Poslední článek, který je založen nejen na evropských datech, ale také na datech ze Severní Ameriky, vyšel v časopise Science pod názvem “Consistent response of bird populations to climate change on two continents”. Čím si tento úspěch vysvětlujete?

To, jak se projevují změny klimatu na ptačích populacích, se zjišťovalo poměrně rozsáhle již v minulosti. Článků, které využívají data ze sčítání na národní či evropské úrovni, tedy vzniklo a vzniká poměrně hodně. Tato studie je však unikátní v tom, že využívá data z obou kontinentů, což se zatím ještě nikdy nepodařilo. Paralelní a metodicky ucelený pohled na oba kontinenty byl zřejmě dobrý důvod k tomu, aby byla studie otištěna v takto prestižním časopise.

 

Doc. Mgr. Jiří Reif, Ph.D. z Ústavu pro životní prostředí PřF UK se v současnosti věnuje především analýze dat a tvorbě publikací. Foto: archiv Jiřího Reifa 

 

Aby se dal vliv změn klimatu na ptačí druhy studovat, je třeba nejprve zjistit, v jakém klimatu vlastně leží jejich životní optimum.

To se dá dělat řadou různých způsobů. Nejjednodušší metodou je podívat se na areál zájmového ptačího druhu, zjistit zhruba jeho střed a od toho odvodit, zda daný druh preferuje spíše chladnější nebo naopak teplejší klima. Tento způsob je sice poněkud primitivní, informaci však podává. V minulosti jsme podobné studie publikovali v souvislosti s českými druhy ptáků.

 

Stejná metoda byla využita i v této studii?

Ne, v této studii byla metoda jiná, daleko přesnější. Základem bylo stanovení klimatických charakteristik areálu daného druhu. Areály byly rozděleny na čtvercovou síť, která byla překryta přes oba kontinenty. Následně byl ve všech čtvercích zjištěn soubor klimatických proměnných (teplota, oblačnost, srážky a další). Statistická analýza pak kvantifikovala vztah rozšíření každého druhu k hodnotám proměnných v rámci jeho areálu. Pomocí dat o proměnách klimatu v čase se dále modeloval vývoj relativní početnosti daného druhu na základě toho, jak se vyvíjelo jím preferované klima. Takto se tedy odvodil parametr zvaný “vývoj klimatické příznivosti” (climate suitability trend). Zjistilo se, že se liší pro dvě skupiny druhů. Zjednodušeně lze říci, že teplomilnější druhy vykazovaly v dlouhodobém měřítku pozitivní trend, druhy chladnomilnější negativní.

 

Jaké trendy tedy byly vysledovány?

Zjištění trendu příznivosti klimatu pro každý ptačí druh  byl vlastně druhý krok analýzy. Další sérií analytických kroků se zjistilo, že ty druhy, kterým proměny klimatu vzhledem k jejich životním nárokům vyhovují (tedy druhy s pozitivními hodnotami “trendu klimatické příznivosti”), skutečně zvyšují svou početnost (u nás například hrdlička zahradní, pěnice černohlavá, žluva hajní, slavík obecný). Druhá skupina druhů s negativními hodnotami “trendu klimatické příznivosti” (u nás třeba linduška lesní, sedmihlásek hajní, pěvuška modrá, hýl obecný) početnost naopak snižuje. Šlo tedy o velmi robustní test vlivu klimatické změny na ptačí populace.

 

Spoulautorem článku v časopise Science je za Českou republiku i  Petr Voříšek, Dr. z České společnosti ornitologické, absolvent naší katedry zoologie. Foto: Tomáš Telenský

 

Lišily se výsledky mezi Spojenými státy a Evropou?

Trochu překvapivě ano. Na obou kontinentech se ukázalo, že se rozdíly ve vývoji populací mezi oběma skupinami druhů zvětšují, a to v podstatě stejnoměrně. Ovšem v USA  přibývají druhy, kterým dosavadní vývoj klimatu vyhovuje, zatímco v Evropě mají tyto druhy početnost stabilní. Zde ale populace “minus druhů” klesají, avšak populace takových druhů v USA spíše stagnují.

 

Čím si to vysvětlujete?

Vysvětlení zatím nemáme, není ani součástí článku. Dalo by se spekulovat např. o tom, že v Evropě (zejména na jejím západu, odkud pochází velká řada dat) je výrazně oceáničtější klima než ve východní části Spojených států. Svou roli mohou hrát i takové faktory jako např. odlišná orientace pohoří. V obou zkoumaných oblastech je však vliv klimatické změny patrný.

 

Co přesně říká tento trend o našich druzích?

I u nás se pochopitelně ukazuje výrazný trend v proměnách početnosti běžných druhů. Klimatická změna je vedle proměn využití krajiny nejvýznamnější příčinou proměn relativní početnosti populací jednotlivých druhů.

 

Vyplývá z těchto závěrů nějaké poučení pro ochranu přírody?

To bohužel příliš ne. S tímto trendem se s pomocí prostředků, které má ochrana přírody k dispozici a které jsou typicky soustředěny na lokální akce, příliš mnoho dělat nedá. Navíc - nejhůře postiženými druhy jsou ty, které jsou citlivé jak na klimatickou změnu, tak na změny ve využívání krajiny. U nás jde často o druhy otevřené krajiny, např. sýčka, chocholouše či mandelíka. Studii je však možné brát jako  impuls k tomu umožnit druhům se s tímto problémem nějak vyrovnávat, umožnit jim své areály měnit. Svou roli může sehrát i ochrana biotopů, které by měly obsazovat druhy nově se šířící  z jihu na sever.  

 

ptal se: Michal Andrle

 

 

Úvodní fotografie: 

Francis C. Franklin / CC-BY-SA-3.0

úpravy: Radim Kacer

 

 

Publikováno: Úterý 07.06.2016 11:40

Akce dokumentů

Kategorie: