Současnost a perspektivy české geografie

Prezident České geografické společnosti prof. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc. navštívil naší fakultu při příležitosti organizační schůze pro pořádání společné konference České geografické společnosti a Slovenskej geografickej spoločnosti, která se na půdě naší fakulty uskuteční 25. - 29. 8. 2014 Foto: Radek Lüftner

Vážený pan prezidente, dovolte mi začít laickou otázkou. Zeměpis nebo geografie?

Zeměpis a geografie - to jsou pochopitelně  synonyma. Geografie je název řecký, zeměpis je český. Je ovšem pravda, že se to používá v trošku odlišných významech. Při použití slova zeměpis máme obvykle na mysli nějakou jednodušší podobu, zpravidla předmět vyučovaný na základní či střední škole. Geografie označuje vědu a jmenuje se tak obor studovaný na vysoké škole.

V názvu společnosti, jíž jste prezidentem, je použito slovo geografie.

Naše společnost se původně jmenovala “zeměpisná“, dokonce na samém začátku “zeměvědná”. K přejmenování na Geografickou společnost došlo v roce 1978. Důvody byly především dva. Jednak jsme chtěli zdůraznit “vědeckou” rovinu naší problematiky, jednak je geografie také mezinárodně srozumitelným slovem. Slovenská společnost nese také přídomek “geografická”, byť i slovenština zná slovo “zemepis”. Pojmové odlišení obou úrovní je na Slovensku prakticky stejné jako to známé z češtiny.

V jádru je ale geografie i zeměpis stále “popisem Země”.

Začal bych u obecné představy, že  geografie je věda o tom, kde co leží. Na hodinách zeměpisu – vedených zvláště staršími učiteli – vzniká někdy představa, že geografie je telefonní seznam míst a jejich názvů, který se musí naučit. S tím se pojí přesvědčení, že geografie je věda inventarizační, která  jen zaznamenává, co kde je a její hlavní metodou je popis.  Otázka, co kde leží, byla opravdu nastolena než byl celý svět zmapován a byla již v plném rozsahu zodpovězena. Nicméně - ani popis Země nemůže nikdy skončit. Zkusme si např. vzít popis Jižní Ameriky, který v 18. století vypracoval Alexander von Humboldt a řídit se jím při cestě na tento kontinent dnes.

Znamená to, že geografie se dnes zabývá zpřesňováním starších popisů?

Kdyby měla geografie pouze doplňovat starší popisy, byla by to náplň trvalá, ale jistě chudá. Kromě jednoduché lokalizace se geografie  zabývá navíc analýzou prostorových vztahů nejrůznějších jevů a to jak přírodních, tak společenských. Každý jev má svůj prostorový aspekt -  a tím, že je hlavním tématem geografie prostor, navazuje na mnoho jiných věd. Například biologa a geografa mohou zajímat podobné nebo přímo totožné věci. Vezměme si biogeografii. Biologa zajímá aspekt organizmální a interakce organismu s prostředím. Geografa zase zajímá primárně prostorový aspekt - jak samotný prostor přispívá k tomu, že situace vypadá právě tak a zda např.  změna prostorového rozmístění  nevyvolá nějaké  změny na straně zkoumaných organismů.

Je tedy zjevné, že se zde otevírá velký prostor pro mezioborové spolupráce mezi geografy a specialisty z dalších oborů.

Ano, máte pravdu, geografie je velmi náchylná k interdisciplinárním spolupracím. Pokud jde o týmové výzkumy, bývají geografové jejich velmi vhodnými koordinátory, neboť vidí jevy ve vztazích. Vezměte si například výzkumy polárních oblastí, ať už na Antarktidě, tak na Špicberkách. Iniciátorem současných přírodovědných komplexních výzkumů v Antarktidě byl prof. Prošek z Geografického ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Prof. Tadeusz Siwek s jedním z "pokladů" Mapové sbírky. Foto: Radek Lüftner

A jak v současnosti podle Vaší zkušenosti vypadá takový nejčastější “producent” mezioborových zakázek, který ke spolupráci oslovuje právě geografa? Je to biolog, geolog, ekonom, sociolog?

Jsou to v podstatě všichni, které jste jmenoval. Já sám jsem sociální geograf a osobně nejčastěji spolupracuji se sociology či kulturními antropology. Fyzičtí geografové zase spolupracují s geology či s hydrology. Geografie je zkrátka specifická tím, že není jednoznačně přírodní ani společenskou vědou. U nás je formálně na přírodovědeckých  fakultách, minimálně polovinu svojí kapacity však věnuje společenským problémům. Občas se proto setkáváme s výhradami, že nepůsobíme na té správné fakultě. Tematický rozptyl geografie může být vnímán jako její slabost, zároveň je to však i její  síla.

Je tomu tak i v jiných zemích? Bývá geografie součástí spíše přírodovědného či humanitního  proudu vysokoškolského vzdělávání?

Je to různé. Většina geografických pracovišť ve zahraničí je etablovaná jako přírodovědecký obor. V zemích románských, jako je např. Španělsko či Portugalsko, je ale geografie spíše zařazována na společenskovědní fakulty. Někde, např. v Polsku nebo v Rusku dokonce existují i samostatné geografické fakulty, kde spojení přírodních a společenských aspektů nekoliduje se zaměřením fakulty. To je vlastně ze systémového hlediska nejčistší řešení, ale bohužel nás geografů není obvykle tolik, abychom vytvořili samostatnou fakultu.

A jak v současnosti vypadá institucionalizace geografické vědy u nás?  Jaké instituce ji vlastně zaštiťují po zrušení Geografického ústavu Akademie věd?

V současnosti jsou u nás geografická pracoviště prakticky výlučně na univerzitách. Zrušení brněnského Geografického ústavu na začátku 90. let minulého století pro nás znamenalo ztrátu, protože jsme přišli nejen o institucionální záštitu, ale i o prostorové a administrativní zázemí. Dnes zůstala malá část geografického výzkumu v Ústavu geoniky AV ČR, který má jedno pracoviště v Ostravě a druhé v Brně. Právě to brněnské pracoviště je zaměřeno na geografii.

Geografie se tedy nyní u nás provozuje pouze na univerzitách.

Ano, jedině na fakultách se nyní náš obor vědecky rozvíjí. Právě pražská fakulta, která bude v srpnu hostit sjezdy české a slovenské geografické společnosti, je největším geografickým pracovištěm v České republice. Včetně příbuzné demografie jsou zde čtyři katedry a asi 100 pracovníků. Dalšími středisky jsou Brno, kde je ústav na přírodovědecké a katedra na pedagogické fakultě s celkem asi 50 pracovníky a Ostrava, kde sám působím, kde máme také dvě katedry a přes 30 pracovníků.

S univerzitním způsobem praktikování geografické vědy jistě souvisí i její zázemí na základních a středních školách. V současnosti dochází k buď k redukci výuky zeměpisu či rozdělení zeměpisných témat do jiných předmětů podle příslušných rámcových vzdělávacích programů.

To souvisí s hledáním úspor ve školství a omezuje to uplatnění učitelů zeměpisu. K tomu dochází i v jiných evropských zemích a není to tedy české specifikum. Ani odborní geografové se neumisťují na trhu práce snadno, protože je velmi málo povolání, která vyžadují vzdělání v tomto oboru. Na druhou stranu naši absolventi mají výhodu ve všestrannosti, které jim otevírá víc možností než úzká specializace. Tuto všestrannost oceňují bohužel spíše v zahraničí než u nás. U nás lze jako příklad jmenovat současného ředitele Sociologického ústavu AV ČR Tomáše Kosteleckého, který je vzděláním také geograf. Hodně lidí s původně geografickým vzděláním je i mezi geology, hydrology, ekology a dalšími představiteli přírodních věd.

Prof. Siwek s publikacemi českých geografů knižního i časopiseckého charakteru. Foto: Radek Lüftner

Potýká se geografie s nedostatkem zájmu studentů?

To naopak není  problém. Svou roli jistě hraje to, že geografie je mezi studenty populární předmět, nikdy nepatřila ke strašákům, z nichž se na základní nebo střední škole propadá.  Navíc je to věda, která umožňuje pěstovat romantické představy vědy o vzdálených exotických krajích. A i když současná geografická praxe má k této romantice daleko, pořád to láká nezanedbatelný počet studentů.

Obraťme se nyní k tématu Vaší dnešní návštěvy zde na Albetově. Společně se scházíme v momentě, kdy na naší fakultě projednáváte organizační stránku společného kongresu České geografické společnosti a Slovenskej geografickej spoločnosti, která se na půdě naší fakulty uskuteční 25. - 29. 8. letošního roku. Jaké jsou vztahy mezi oběma společnostmi a jaké je pozadí jejich společné konference?

Původně existovala jednotná Československá geografická společnost. Ta slovenská tvořila původně pobočku, k oddělení obou organizací došlo v roce 1990, tedy ještě před rozpadem federace. Jazyková blízkost a dlouhodobé osobní kontakty však přirozeně předurčují obě společnosti ke spontánní spolupráci i dnes.

Souběh sjezdů obou společností je tedy běžnou záležitostí?

Nikoliv. Samotné sjezdy společností se od rozdělení federace konaly odděleně jednou za čtyři roky. V roce 2010 jsme se na sjezdu ČGS v Ostravě se slovenskou delegací dohodli, že příště zkusíme zorganizovat sjezdy společně. Vědecký a společenský program může být společný a jediné, co je nakonec oddělené, jsou plenární zasedání společností, které si zvolí své vedení. Letos tedy organizujeme společné jednání my, další sjezd v roce 2018 bude v rukou slovenských kolegů a tak bychom se měli střídat už pravidelně. Jedním z impulsů pro propojení sjezdů bylo i to, že si letos připomínáme 120. výročí založení naší společnosti.

Závěrem se obraťme k významnému jubileu. 120. let od založení společnosti, to je skutečně úctyhodný rodokmen.

Ano,  jsme druhou nejstarší nepřetržitě působící českou vědeckou společností.  Současně jsme i společností na české poměry poměrně velkou, protože u nás převládají poměrně specializované a tedy i menší společnosti. Ve srovnání se světem, zejména s anglosaskými zeměmi, které tvoří špičku našeho oboru, jsme však společností spíše menší. I proto se nám jeví propojení našich sjezdů se Slováky tak výhodné: místo dvou malých sjezdů budeme mít jeden větší.

Já Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám i všem účastníkům sjezdu, aby se vydařil a všichni z něj získaly cenné podněty pro svou další vědeckou práci.

ptal se: Michal Andrle