E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Jak planeta přichází o lesy?

Na sklonku loňského roku vyšel v časopise Science článek týmu amerických vědců, který se pokusil o první systematický odhad proměn pokrytí planety lesy na základě analýzy satelitních snímků. Mezinárodní kolektiv autorů, z velké části personálně spojených s naší katedrou ekologie, před několika dny publikoval v témže časopise věcný komentář. Ekologové v něm upozorňují, že metoda využitá Američany může způsobit výrazné podcenění skutečného stavu věcí.

 

.

Horní hranice horských mlžných lesů na Mt. Cameroon v nadmořské výšce 2300 m. Tento typ lesa dnes už zaujímá posledních pár set čtverečních kilometrů a je významný především výskytem velkého množství endemických druhů. Foto: O. Sedláček.

Lesy, které stále pokrývají značnou část souše na Zemi, poskytují celoplanetárnímu ekosystému řadu nesmírně významných služeb. Přispívají k udržování biologické  rozmanitosti (biodiverzity), stabilizují globální klima,  fungují jako „odkladiště“ oxidu uhličitého ze vzduchu či přispívají k zadržování vody v krajině. Všechny tyto „služby“ mají pochopitelně esenciální význam i pro člověka. V důsledku lidské činnosti, a samozřejmě nejen jí, se však pokrytí planety lesy značně proměňuje.

O kvalifikovaný odhad proměn zalesnění v průběhu let 2000 – 2012 se v loňském roce pokusil kolektiv autorů v čele s Matthewem C. Hansenem z katedry geografických věd na University of Maryland. Využil k tomu data, poskytnutá satelity snímkovacího systému Landsat, která byla poté analyzovány systémem Google Earth Engine. Výsledkem byla první celosvětová mapa odlesňování, ať už bylo připsatelné na vrub samotné přírodě (sucha, požáry, polomy, choroby) či přímo zaviněné člověkem (např. těžba dřeva či přeměna na zemědělskou půdu). Takto vytvořená mapa pokrytí souše lesním porostem má pochopitelně velké ambice – stát se vodítkem pro koordinaci lokálních i mezinárodních snah o ochranu a management lesů. Významným krokem k naplnění této ambice bylo jistě publikování studie v časopise Science, jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů.

 

.

Pohled na baldachýn primárních tropických deštných pralesů je uchvacující. Foto: O. Sedláček

Minulý týden ale vyšel v témže časopise kritický komentář kolektivu autorů z katedry ekologie PřF UK, CTS UK a AV ČR ve spolupráci se zahraničními kolegy (University of Basel a Yale University). „Chtěli jsme upozornit, že mapa odlesňování, uveřejněná americkými kolegy, svůj vytknutý cíl prostě splňovat nemůže. Podle nás jde o produkt, který může být bez kritického přístupu velmi snadno užíván chybně anebo dokonce zneužíván,“ shrnuje motivaci pro zveřejnění kritického komentáře Ondřej Sedláček z katedry ekologie. Komentář totiž ukazuje, že velká část „lesů“ jsou ve skutečnosti plantáže člověkem využívaných rostlin (olejová palma, kaučukovník, banánovník, eukalyptus, soja atd.), které výše zmíněné ekosystémové služby neplní buď vůbec, nebo jen v omezené míře. „Námi vybrané příklady sice vychází přímo z lokalit, z kterých máme osobní terénní zkušeností, důkladnější prohlídka mapy však ukazuje, že se v žádném případě nejedná o výjimky,“ komentuje opět Ondřej Sedláček.

.

Dokonce i banánové, ananasové a sójové plantáže jsou ve studii Hansen a kol. (2013) považovány za les. Foto: O. Sedláček

A jaká byla podstata námitek? Všechny míří v podstatě na hlavní slabé místo: velmi formální definici lesa a na to navázané přecenění analýzy satelitních dat na úkor praktické terénní zkušenosti s podobou a fungováním ekosystémů.

První problém spočívá v tom, že řada oblastí, které byly před rokem 2000 odlesněny a proměněny v plantáže, byla v mapě Američanů započítána jako lesy, což vede k chybě v odhadu celkové plochy lesů.

Druhá chyba, která podle našich ekologů znedůvěryhodňuje výsledky původní studie, spočívá v tom, že oblasti odlesněné okolo r. 2000 a později osázené plantážemi jsou považovány za „přírůstek lesů“.

Konečně třetí výtka, kterou vznášejí vůči relevanci závěrů amerických kolegů, míří na zjevnou chybu v algoritmu, který analyzoval obrazovou informaci. Díky ní došlo v mnoha případech k záměně plantáží rostlin nižších než 5 metrů (např. ananas, soja či čajovník) za skutečný les.  „Z námi vybraných příkladů je zřejmé, že plantáže mají zřetelnou prostorovou strukturu (viditelné jsou řádky plodin, přístupové cesty v pravidelných útvarech apod.), která by mohla sloužit k upřesnění mapy,“ doplňuje Sedláček.

Výsledek kombinace těchto tří opominutí je pro původní studii fatální: podle kritiků vede k podcenění úbytku lesa až o desítky procent, a to zejména v tropech. Právě zde je kontrast mezi nejbohatším ekosystémem planety, tropickým deštným pralesem, a „zelenou pouští“ z hlediska ekologa i ochranáře skutečně propastný.

.

Horský mlžný les na Mt. Cameroon. Fopto: Ondřej Sedláček

Ve stejném vydání Science dostali od editorů příležitost k obraně i autoři původního článku. Podle jejich vyjádření je jejich analýza zaměřena pouze na mapování biofyzikálních vlastností povrchu Země a výzkum tedy nemluví skutečně o ničem jiném, než o pokrytí zemského povrchu („land cover“) určitým typem vegetace. „To je dle mého názoru pouze snaha autorů vyhnout se zásadnímu problému, který jsme my identifikovali a editoři během recenzního řízení zřejmě přehlídli.  Informace o tom, že les („forest“) je zde pojímán pouze ve smyslu pokrytí plochy porostem vyšším než 5 metrů, se objevují až v metodice, popsané pouze v doplňujících materiálech („supplementary material“). V textu hlavního článku, se však lesům přisuzují i výše zmíněné ekosystémové služby a ochrana biodiverzity. Což je něco, s čím žádný ekolog prostě nemůže souhlasit. Čestné by podle mě bylo nazvat článek “Mapování pětimetrové vegetace“ a upozornit na to, že zahrnuje jakoukoliv vegetaci nad 5 metrů, tedy i veškeré antropogenní monokultury. Jenže takový článek by dost pravděpodobně Science neotiskl. I to je důležité poučení o tom, jak v současnosti může fungovat publikační praxe.“ neskrývá své rozladění Sedláček.

Michal Andrle, Ondřej Sedláček

 

Reference:

Robert Tropek, Ondřej Sedlacek, Jan Beck, Petr Keil, Zuzana Musilova, Irena Simová,  David Storch. Comment on “High-resolution global maps of 21st-century forest cover change”. Science, 2014;  344 (6187): 981 DOI: 10.1126/science.1248753

Původní článek v Science:

M. C. Hansen, P. V. Potapov, R. Moore, M. Hancher, S. A. Turubanova, A. Tyukavina, D. Thau, S. V. Stehman, S. J. Goetz, T. R. Loveland, A. Kommareddy, A. Egorov, L. Chini, C. O. Justice, J. R. G. Townshend. High-Resolution Global Maps of 21st-Century Forest Cover Change. Science, 2013; 342 (6160): 850 DOI: 10.1126/science.1244693

Mapa je k nahlédnutí ZDE.

Odpověď původních autorů na kritiku:

M. Hansen, P. Potapov, B. Margono, S. Stehman, S. Turubanova, A. Tyukavina. Response to Comment on “High-resolution global maps of 21st-century forest cover change. Science, 2014, 344, (6187 ): 981 , DOI: 10.1126/science.1248817

 

Více k tématu "zelené pouště":

.

Nehas Liah Bing v provincii Východního Kalimantanu na Borneu. Foto Michal Gálik

Téma přeměny tropických pralesů na plantáže zemědělských plodin je ve výzkumech vědců z PřF UK tradičně významným tématem. Student katedry zoologie Michal Gálik natočil na toto téma film s názvem  „Zelená poušť", který je k shlédnutí umístěn na Youtube. O dokumentu si můžete přečíst i na filmovém serveru CSFD.

Publikováno: Úterý 03.06.2014 09:40

Akce dokumentů

Kategorie: