Fakultu čeká otevírání dveří

Pane děkane, jaká témata cítíte jako ta nejpodstatnější pro budoucí směřování naší fakulty?

Především je třeba říci, že fakulta se ocitá v čím dál silnějším konkurenčním prostředí. Konkurence se projevuje prakticky na všech úrovních: od zdrojů financování, přes nové studenty a jejich zájem o studium až po vědecko-pedagogické pracovníky. Současně musíme počítat s tím, že v budoucnu se konkurence jistě snižovat nebude. Již dnes proto musíme podnikat co nejvíce opatření, která nám umožní s ostatními nejen držet krok, ale být pokud možno o jeden před nimi.

Můžete být přesnější?

Jistě. V současnosti je hlavním zdrojem financování stát. Pro udržení úrovně pracovišť, zejména co do jejich technického zázemí však je třeba hledat další cesty. Poroste význam  spoluúčasti soukromých firem, dalším důležitým zdrojem financí jsou evropské a vůbec zahraniční granty. Obojí ale nepůjde bez toho, aby se fakulta více otevřela veřejnosti. V prvním případě soukromému sektoru či větším státním zakázkám, v druhém případě přílivu nových, nebo alespoň staronových tváří z ciziny. Současně rozjíždíme na fakultě projekt podchycování absolventů, alumni, od něhož si slibujeme, že by mohl být v této oblasti nápomocen. Musíme být zkrátka připraveni na podstatně komplexnější systém financování, který by mohl pružněji reagovat na výpadky zdrojů z určitých oblastí. To pochopitelně poněkud zvyšuje nároky na administrativní zázemí fakulty. S touto daní je však třeba počítat.

Máte na mysli navrátilce z postdoktorských pobytů?

Ano, ale nejen. Jednou z mých vizí je pokud možno co nejvíce potlačit efekty „inbreedingu“,  tedy „degenerace“, která je nevyhnutelným důsledkem příliš uzavřeného univerzitního prostředí. Pro mladé vědce a učitele je nesmírně důležité opustit svou alma mater a jako postdok odjet pracovat když ne do ciziny, tak alespoň na jinou instituci v Česku. V první řadě jde samozřejmě o vylepšení odborných schopností, efekty takového „opuštění hnízda“ jsou však mnohem širší. Stručně řečeno: člověk získá větší nadhled. K tomu, aby k něčemu takovému mohlo vůbec dojít, je však třeba delší čas pobytu mimo, ideálně měřený v rocích. Jen tak člověk pozná jinou institucí, pozná její sílu a její problémy a jeho optika v posuzování dění na naší fakultě se změní.

Postdoktorské stáže jsou pro špičkové vědce často otevřenou branou k definitivní výměně dresu. Jak je možné ty nejlepší k návratu motivovat?

Máte pravdu, to je složitý problém. V současné době nám nezbývá nic jiného, než expandovat. Prakticky všechny budovy fakulty jsou dnes nesmírně přetíženy, v řadě laboratoří se lidé doslova mačkají. Zásadním řešením je proto připravovaný projekt Kampusu Albertov, tedy rozšíření albertovského areálu o dvě nové budovy Biocentra a Globcentra. Vzniknou nejen nové prostory, ale i nové pracovní a vědecké příležitosti, které řadu excelentních vědců ze zahraničí jistě nalákají. Platové podmínky se v posledních letech na fakultě také výrazně zlepšily,  Praha je příjemné místo kvalitou života srovnatelné se západními metropolemi. Se špičkovými  vědci také přijdou ze zahraničí evropské granty. Stát totiž poskytne peníze pouze na postavení budov a vybavení přístroji. Další život Kampusu Albertov již bude na nás.

Ke zvýšení kvality života mladších vědecko-pedagogických pracovníků by jistě mělo přispět i zřízení fakultní školky. V jaké vývojové fázi se nyní tento projekt nachází?

Nápadů, jak využít budovu v Benátské ulici, bylo v minulosti poměrně hodně. Nakonec zvítězila právě varianta podělit budovu mezi tradiční studentský klub Mrtvá ryba a nově vzniklou školku Rybička. Budova byla zrekonstruována na náklady fakulty, s rozjetím provozu školky napomohl rozvojový program OPPA.  Dotace však byla časově omezená a v současnosti je třeba hledat další zdroje financování. Finanční spoluúčast ze strany rodičů však bude nutná, její konkrétní výše bude záviset na celkovém rozpočtu fakulty. Ve hře je i příspěvek ze strany univerzity, která chvályhodně přislíbila vyčlenit na podporu fakultních školek část rozpočtu. Pochopitelně platí, že děti vědecko-pedagogických pracovníků a studentů naší fakulty budou mít při umisťování do školky vždy přednost.

Podobný model se bude týkat i výuky jazyků. Jaké změny studenty v budoucnu čekají?

O nutnosti reformy se hovoří již roky, možná již dokonce desetiletí. K reformě však dochází až nyní, změny pocítí studenti od následujícího akademického roku. Naším základním postojem je, že zájem na tom, aby ovládal dobře základní komunikační jazyk vědy, angličtinu, musí mít především student sám. Fakulta jej do toho tedy nebude nutit - povinnou zkoušku z jazyka nehodláme vynucovat.

Znamená to tedy, že angličtina se přestane vyučovat a student bude odkázán na sebevzdělávání, případně financování soukromých kurzů z vlastních zdrojů?

Na výuku angličtiny  rozhodně rezignovat nehodláme. Výuka samozřejmě poběží, zajišťovat ji bude především Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy, se kterým máme smlouvu o výuce našich studentů. Toto pracoviště nám garantuje odbornou úroveň lektorů nejen v oblasti jazyků, ale také v odborné oblasti. Po reformě se bude výuka navíc týkat i magisterského stupně, což dříve možné nebylo. Student si tedy z kurzů (ve vyšších úrovních) odnese velmi užitečné jazykové kompetence, vhodné pro jeho obor. Je však třeba připomenout, že zajišťování výuky jazyků je věc nákladná a my musíme zvažovat, zda budeme investovat spíše do ní nebo do budování zázemí pro vědu. Proto jsme se rozhodli vsadit na motivaci studentů v podobě spoluúčasti na financování, a to ve výši 20 % nákladů. Za semestr půjde o částku ve výši několika málo set korun, což je nesrovnatelně méně, než jsou náklady v jazykových školách.

Studenti si tedy musejí zvykat, že jejich přístup ke studiu bude muset být zase o něco aktivnější, než tomu bývalo dříve. Dobrým příkladem studentské aktivity je také projekt revitalizace albertovských strání.

Albertovské stráně jsou důležitou součástí prostředí fakulty, po schodech mezi Viničnou a Albertovem chodí denně stovky lidí. Před zahájením revitalizace šlo o velmi nevábné místo, které rozhodně nedělalo žádné z albertovských institucí dobrou reklamu. Projekt albertovských strání vypracovali sami studenti Ústavu životního prostředí PřF UK vedení prof. Frouzem, vlastní práce probíhá prostřednictvím studentských brigád. Součástí projektu je i místo určené k přednášení pod širým nebem, amfiteátr, který bude umístěn na rovince po pravé straně schodů hned na jejich začátku směrem z Viničné. Asi nepřekvapí, že duchovním otcem myšlenky venkovních přednášek je doc. Jan Černý k katedry buněčné biologie, který byl nedávno firmou Siemens oceněn jako pedagog roku.

Děkuji Vám za rozhovor.

Michal Andrle