Cena L´Oreal je v rukou naší zooložky

Dr. Zuzana Starostová během předávání ocenění L’Oréal – UNESCO Pro ženy ve vědě, Foto: L’Oréal

Vážená paní doktorko, po chemičkách prof. Janě Roithové a dr. Karolíně Peckové jste se stala třetí zástupkyní naší fakulty mezi oceněnými finalistkami programu L´Oreal - pro ženy ve vědě, který je určen mladým badatelkám v různých oborech přírodních věd do 35 let. Ocenění je spojené především s finančním oceněním ve výši 250 000 korun. Můžete nám krátce popsat svou cestu k tomuto ocenění?

Moje cesta přirozeně navazuje na moji cestu vědeckou. Ocenění L´Oreal - pro ženy ve vědě si za těch osm let, po které je udělováno, získalo značnou proslulost. Pro mladou vědkyni proto dnes není asi zas až nic tak zvláštního zkusit štěstí a přihlásit se. Musím se přiznat, že to byla dříve oceněná zooložka dr. Natália Martínková, kdo mě inspiroval a způsobil překonání “aktivační bariéry” a já si přihlášku, která obsahuje můj nový vědecký projekt, podala.

Čím se tato cena liší od běžných grantových soutěží, kterými každý vědec bez ohledu na pohlaví i věk prochází zcela rutinně?

Tak v první řadě právě v tom akcentu na pohlaví i věk. Cena je určena mladým vědkyním, které se mohou potýkat s problémy přeci jen o něco specifičtějšími, než jejich mužské protějšky. Mám tím především na mysli péči o děti, která bývá právě v tomto věku nejnáročnější. Dalším jejím opravdu milým specifikem je to, že dovoluje s finančními prostředky nakládat v podstatě podle vlastního uvážení. Peníze mohou být využity například i na pokrytí nákladů na chůvy či školky a tak mladým vědkyním poněkud uvolnit ruce pro jejich práci.

Vlastní výběr trojice laureátek probíhá asi také poněkud jinak, než je tomu u běžných soutěží.

V jádru není rozdíl zase až tak zásadní. Je třeba vypracovat popis projektu, který musí být co nejvíce konkurenceschopný. Zbytek už je něco, na co jsme my vědci v podstatě zvyklí - prezentace projektu před odbornou porotou. Jedinou zásadní novinkou v celém procesu pro mě, a jistě i pro další oceněné kolegyně,  byla “propagační část”. Jsme zvyklé spíše na prostředí laboratoří, než na “světla ramp”. Focení a poskytování rozhovorů byla pro mě skutečná novinka. Řada otázek se navíc točila okolo pozice žen ve spíše mužském světě vědy. Být ženou vědkyní jako překážku nijak zvlášť nevnímám. Možná i proto, že se sama s problémy spojenými se skloubením rodiny a vědecké práce zatím nepotýkám, ale je jasné, že právě toto je těžké a bez podpory okolí to nejde.

Zmínila jste vědecký projekt, který jste obhajovala před odbornou porotou. Můžete nám popsat, co je vlastně jeho podstatou? Jistě navazuje na Vaši dřívější práci.

Ano, pochopitelně. Při udělování cen L´Oreal je zažitým pravidlem, že jedna z laureátek získává ocenění v oblasti vědy o neživé přírodě a dvě další ceny putují badatelkám o přírodě živé - ať již z oblasti medicíny či obecné biologie. Já jsem letos zastupovala tu “biologickou” část - jsem zooložka se specializací na herpetologii, mými modelovými organismy jsou ještěři, především gekoni. Moje, či lépe řečeno naše výzkumy (na naší fakultě dlouhodobě spolupracuji zejména s doc. Lukášem Kratochvílem a dr. Lukášem Kubičkou z katedry ekologie), se v jádru točí okolo propojení tématiky vývoje (ontogeneze), ekologie a evoluce ještěrů. Spojujícím mostem mezi oběma oblastmi je pro nás energetická náročnost nejrůznějších fyziologických pochodů.

Můžete být o něco konkrétnější?

Mým hlavním vědeckým tématem je celková, v dospělosti dosažená velikost těla a růst. V dřívějších výzkumech nás především zajímalo, jak souvisí velikost těla s velikostí somatických (tělesných) buněk, velikost buněk s velikostí genomu a v neposlední řadě i jak se mění intenzita metabolismu s velikostí těla a jakou roli v tom hraje velikost buněk. Dále jsme se věnovali například vzniku pohlavního dimorfismu ve velikosti těla nebo vlivem teploty okolí na velikost těla a fyziologii ještěrů (gekonů).

Projekt, který jste přihlásila do soutěže L´Oreal, na tyto Vaše minulé výzkumy jistě navazuje.

V první řadě pracuji s mým oblíbeným modelovým druhem, gekonem madagaskarským (Paroedura picta). Je tomu tak proto, že tento druh máme již dobře prozkoumaný. Jelikož poměrně přesně známe typický průběh růstu u tohoto druhu, můžeme rozpoznat odchylky způsobené právě například energetickou investicí do regenerace tkáně.

Zuzana Starostová během zoologických terénních exkurzí, Foto: Pavel Munclinger

A jaké otázky si nyní pokládáte?

Naše znalosti týkající se růstu gekonů nebo změn intenzity metabolismu v průběhu ontogeneze se chystám propojit se studiem jevu, který je typický právě pro ještěry - tím je obranná (antipredační) taktika odvržení ocasu (kaudální autotomie) a jeho následná regenerace. Cílené obětování části těla (autotomie) je jev známý u řady jiných skupin, kromě nejrůznějších bezobratlých je např. popsán i u některých hlodavců. V řadě aspektů, zejména v aspektu anatomickém i ekologickém, je autotomie ocasu a jeho regenerace probádána poměrně dobře. Náš výzkum by měl do celé problematiky přinést jiný pohled - zjistit, jak vypadá celý proces z hlediska jeho energetické náročnosti. Právě zmapování energetických investic jedinců různého stáří do regenerace ocasu může vrhnout nové světlo na ekologickou rovinu problému.

Proč je důležité různé stáří jedinců?

Gekoni madagaskarští rostou velmi rychle zhruba do 10 měsíce svého věku, poté se růst v podstatě zastaví a nerozmnožující se zvířata věnují veškerou energii do udržování svého těla. Investice do vytváření regenerátu tedy může mít na biologickou zdatnost jedince v různých vývojových fázích velmi odlišný vliv. Z energetického hlediska mě pak zajímá, jak v takových případech vypadá hospodaření organismu: zpomalí se růst nebo se naopak zrychlí metabolické pochody? Mým plánem je sledovat tyto procesy i na úrovni nižší, než je buněčná a to pozorováním výkyvů v aktivitě mitochondrií v příslušných tkáních.

Jde tedy v principu o základní výzkum?

Ano, otázky, které si pokládáme, jsou velmi obecné. Výsledky však mohou mít i velmi praktické uplatnění ve velmi žhavé oblasti regenerativní medicíny.

Modelovým organismem pro výzkum dr. Starostové jsou gekoni madagaskarští Foto: Petr Jan Juračka

Jaká je Vaše základní výzkumná metoda?

Věnuji se v první řadě tzv. respirometrii. Jde o způsob, jak kvantifikovat metabolickou aktivitu organismu prostřednictvím měření spotřebovaného kyslíku nebo vydechovaného oxidu uhličitého. S touto metodou jsem měla příležitost se seznámit během spolupráce s prof. Markem Konarzewskim z Mammal Reseach Institut of the Polish Academy of Sciences v polské Bělověži a také na speciálním workshopu přímo u výrobce respirometrických systému v Las Vegas. Ve spolupráci s dr. Lumírem Gvoždíkem z Ústavu biologie obratlovců AV ČR se v této metodě stále snažím zdokonalit. Respirometr, nezbytný pro mou práci, na fakultě již máme.

Takže by se dalo říci, že podmínky pro Vaši práci máte dobré?

Zatím máme laboratoř spíš menší, ale vše funguje a to je hlavní. V současnosti jsem v podstatě na přechodu mezi post-dokovskou fází a plnou vědeckou pozicí, kdy bych si měla vytvořit plnohodnotný vlastní výzkumný tým.  Získání stipendia L´Oreal - pro ženy ve vědě je tedy pro mě v podstatě ideálně načasované.

Vraťme se nyní ke stipendiu L´Oreal - pro ženy ve vědě. V jaké oblasti své práce nacházíte potenciál pro nejlepší využití získané finanční podpory?

V mém případě peníze půjdou především na rozvoj mých vědeckých plánů. V první řadě bych ráda dovybavila naši respirometrickou laboratoř. Chtěla bych dokoupit kamery, jejichž prostřednictvím by bylo možné zkoumaná zvířata při pokusech pozorovat bez toho, aby byla rušena. Právě vyrušení totiž může vést ke stresu a tudíž výrazné proměně metabolické aktivity a tím ke zkreslení výsledků. Další využití najde finanční dotace pro mé studijní cesty do zahraničí. Respirometrie je velmi delikátní metoda a je třeba se v ní neustále zdokonalovat. Chtěla bych se vydat například do Jihoafrické republiky na univerzitu ve Stellenbosch za Johnem Terblanchem a jeho kolegyní Susanou Clusella-Trullas, kde mají s respirometrií velké zkušenosti.

Úkolů je před Vámi jistě mnoho. Za celou fakultu Vám ze srdce přeji, aby se Vaše vědecké výzkumy pokračovaly směrem, který zamýšlíte.

ptal se: Michal Andrle